Slovanské gymnázium Olomouc

O škole

Vstup přes webové rozhraní:
- pro rodiče a studenty
- pro učitele

SGO
třída Jiřího
z Poděbrad 13
771 11 Olomouc
telefon:
588 501 111
fax:
588 501 231
e-mail: sgo@sgo.cz
GPS Loc:
49°35'42.755"N
17°15'47.324"E

Česko-francouzská
sekce
Pasteurova 19
772 00 Olomouc
telefon:
588 501 331
e-mail: sgo@sgo.cz
GPS Loc:
49°35'58.992"N
17°16'19.766"E

Dnes je

svátek má .

Absolventi

V pátek 29. března 2012 jsme se v obřadní síni olomouckého krematoria

rozloučili s paní profesorkou Svatavou Látalovou,

která na naší škole vyučovala v letech 1963 - 1984 zeměpis a tělesnou výchovu.

Pohřeb zesnulé se uskutečnil následujícího dne v jejím rodišti v Počátkách.

Čest její památce!

Kalendářní rok 2008

- jubilující osobnosti Slovanského gymnázia

Kalendářní rok 2009:	Kalendářní rok 2010:	Kalendářní rok 2011:	Kalendářní rok 2012:
prosinec	prosinec	prosinec	prosinec
listopad	listopad	listopad	listopad
říjen	říjen	říjen	říjen
září	září	září	září
srpen	srpen	srpen	srpen
červenec	červenec	červenec	červenec
červen	červen	červen	červen
květen	květen	květen	květen
duben	duben	duben	duben
březen	březen	březen	březen
únor	únor	únor	únor
leden	leden	leden	leden

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v dubnu 2012, si připomeňme:

Ondrúšek František - akademický malíř, významný český portrétista a grafik

(nar. 4. března 1861 v Bystřici pod Hostýnem; zemřel tamtéž 3. dubna 1932) po studiu primy až kvarty na Slovanském gymnáziu rozvíjel svůj talent na Akademii výtvarných umění v Praze. Společně s Luďkem Maroldem, Alfonsem Muchou, Jožou Uprkou adal. založili umělecký spolek Škréta a vydávali umělecký časopis. Absolvoval studijní cesty do Vídně, Benátek, Paříže, Bretaně a Mnichova, kde byl vyhledávaným portrétistou. V roce 1920 se vrátil do svého rodného města. V tomto období vytvořil kolem 550 obrazů, mj. portréty spisovatele Františka Táborského, arcibiskupa Leopolda Prečana, presidenta T. G. Masaryka, francouzského historika a průkopníka česko-francouzských vztahů Williama F. M. Rittera, architekta Bohumíra Jaroňka, básníka a spisovatele Josefa Kaluse, olomouckého nakladatele Romualda Prombergera a hudebního skladatele Leoše Janáčka, s nímž se spřátelil. V posledních letech svého života se věnoval národopisným studiím z Valašska a ze Slovácka. Pozoruhodná je jeho kolekce rázovitých postav žijících v okolí Sv. Hostýna a litografie a tempery obyvatel Rusavy a Kloboucka.

Koukal Jan - učitel a kulturní pracovník

(nar. 6. dubna 1942 v Novém Městě na Moravě) žije v Olomouci od roku 1948. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1959 studoval obor tělesná výchova – učitelství pro 1.-5. ročník. Po promoci v roce 1968 začal učit v Karlovicích. Po návratu do Olomouce pracoval v letech 1970-1976 v ODPM, v letech 1976-1980 byl ředitelem Domu pionýrů a mládeže ve Šternberku.Poté pracoval na programovém oddělení Parku kultury a oddechu, a po zesnulém řediteli Svatoplukovi Ščudlíkovi vykonával funkci ředitele PKO. Následně se (v letech 1991-1998) na kulturním životě v Olomouci podílel jako ředitel Městské správy kin. Od 1. ledna 1999 je spolumajitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 je předsedou Asociace českých režisérů a filmových klubů.

Podivínský Stanislav - středoškolský profesor, významný filolog

(nar. 8. května 1877 v obci Biskupství; zemřel v Olomouci 16. dubna 1947) Slovanské gymnázium Olomouc absolvoval v roce 1897. Oblíbil si učitelské povolání. Po studiích na Filosofické fakultě UKF v Praze učil českému jazyku, latině a řečtině zpočátku v Zábřehu na Moravě, posléze v Uherském Hradišti a v letech 1913-1931 na Slovanském gymnáziu Olomouc, kde v letech 1925-1926 byl správcem ústavu. Souběžně vyučoval latinu i na České reálce v Olomouci. V roce 1931 byl jmenován ředitelem státního čsl. reálného gymnázia (dnes Gymnázia Jakuba Škody) v Přerově, které řídil až do svého penzionování v roce 1938. I ve svém penzijním věku redigoval výroční zprávy této školy.

Coufal František - profesor Slovanského gymnázia

(nar. 29. března 1853 ve Vísce u Litovle; zemřel v Olomouci 17. dubna 1927) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1873 a následně studoval na FF UKF v Praze. V letech 1876-1885 byl profesorem na gymnáziu v Přerově, poté do roku 1889 v Kroměříži a následujících 25 let byl profesorem českého jazyka na Slovanském gymnáziu Olomouc.

Vévoda Josef - profesor Slovanského gymnázia

(nar. 1. listopadu 1864 v Rychtářově na Vyškovsku; zemřel v Brně 17. dubna 1927) maturoval v roce 1883 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži.. Po studiích bohosloví v Olomouci byl v roce 1887 vysvěcen na kněze. Pastoračně působil v Hanušovicích a v Rýmařově, od roku 1892 byl nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. Od roku 1898 byl katechetou na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a v letech 1904-1918 na Slovanském gymnáziu Olomouc.Na odpočinku žil jako konsistorní rada ve Vyškově, kde je též pochován (zemřel v brněnské nemocnici). Byl mimořádně literárně činný. Své básně podepisoval pseudonymy Josef Jasanovič, Bohdan Louský, Adam Kuchlovský. V roce 1892 založil v Olomouci oblíbený obrázkový časopis Náš domov, jehož redakce i vydavatel v roce 1908 přesídlili do Brna. Josef Vévoda byl v letech 1914-1919 místopředsedou Družiny literární a umělecké.

Lochman Antonín, JUDr. - tajemník soudu a prozaik

(nar. 27. října 1915 v Olomouci; zemřel v Jablonci nad Nisou 20. dubna 1947) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1934. Po pražských studiích práv se věnoval advokátní praxi v Jablonci nad Nisou. Byl činný i literárně. Svůj nejznámější román „Třetí den rozhodl“ vydal v roce 1944.

Krč Ivo, MUDr. - universitní profesor vnitřního lékařství

(nar. 24. dubna 1932 v Olomouci) po maturitě na Slovanském gymnáziu studoval od roku 1950 LF UP. Od roku 1960 působil na II. Interní klinice (od roku 1990 docent, 1991 universitní profesor) Fakultní nemocnice Olomouc. Od roku 1991 byl přednostou této kliniky. Souběžně přednášel v letech 1962-1990 internu studujícím medicíny na LF UP. Je autorem skript pro VI. Ročník studia lékařství. Od roku 1972 se aktivně podílel na výzkumu Mezinárodní společnosti pro chemo a imunoterapii IGCI ve Vídni. Napsal 160 vědeckých prací v oboru hematologie a onkologie (z toho 40 bylo publikováno v zahraničí).

Borovanský Alois, PhMr., CSc. - docent farmakologie

(nar. 30. dubna 1922 v Bratislavě) maturoval na Slovanském gymnáziu Olomouc v roce 1942. Působí na MU v Brně. Kromě desítek vědeckých publikací z oblasti léčiv s účinkem na vegetativní nervový systém je autorem stěžejních studijních publikací z oboru fyziologie, patofyziologie a imunologie člověka.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v březnu 2012, si připomeňme:

Prečan Leopold, ThDr. - arcibiskup olomoucký a metropolita moravský

(nar. 8. března 1866 ve Velkém Týnci; zemřel na Svatém Kopečku 2. března 1947)

Pan arcibiskup Leopold Prečan byl na svůj selský původ tak hrdý, že tři zlaté pšeničné klasy v modrém poli si zvolil jako součást svého biskupského erbu. Po skvěle absolvovaném Slovanském gymnáziu (po celou dobu studia měl na vysvědčení samé výborné - pouze v kvintě měl jedinou dvojku - z římskokatolického náboženství!) studoval od roku 1885 bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v červenci 1889. Od roku 1894 začal působit na teologické fakultě, na které dvacet let přednášel církevní právo (mj. byl poradcem papeže Benedikta XV.). 18. června 1914 byl promován doktorem teologie a záhy byl jmenován docentem. Souběžně s pedagogickou činností působil v letech 1916 až 1921 jako kancléř arcibiskupství, o rok později byl generálním vikářem arcibiskupa Stojana. V dubnu 1923 byl jmenován sídelním kanovníkem olomouckým. V prosinci téhož roku byl po Stojanově úmrtí posvěcen na arcibiskupa olomouckého a metropolitu moravského. Arcibiskup dr. Prečan měl velkou zásluhu o zvelebení arcidiecéze po stránce správní, ekonomické, velice se věnoval rozvoji církevního školství i činnosti charitativní. Své mimořádné organizační schopnosti osvědčil jako hlavní organizátor křesťanských unionistických jezdů na Velehradě (1924, 1927 a 1936) v Lublani (1925) a v Praze (1932). V roce 1935 předsedal 1. sjezdu čs. katolíků v Praze, který svou mohutností a pojetím udivil tehdejší svět.

Velkou úctu si však pan arcibiskup Prečan vydobyl jako moudrý národohospodář, finančník a investor, který v době krize třicátých let vytvářel každoročně tisíce pracovních příležitostí (mimo desítek hospodářských objektů, které slouží obecnému prospěchu dodnes vybudoval i chrám sv. Cyrila a Metoděje na olomouckém předměstí v Hejčíně). Proslul též jako znalec a štědrý mecenáš umění. Jeho umělecká sbírka, tzv. „Prečanův poklad“ se stala základem současné expozice olomouckého arcidiecézního muzea. O morální úrovni tohoto absolventa Slovanského gymnázia svědčí skutečnost, že byl zcela prvním církevním představitelem na světě, který ve svém pastýřském listu z 11. ledna 1930 píše (cituji): „…rozhořčeně odsuzuji hrubé porušování lidských práv a řádů vládou sovětů. Její stupňované násilí pokládám za výsměch lidské civilizaci…“. Jako jediný veřejný činitel působící za Protektorátu, dr. Prečan nesložil tehdejším režimem požadovaný slib věrnosti Třetí říši…

Je paradoxem osudu, že člověk po celý život vytvářející společensky prospěšné hodnoty byl v květnových dnech roku 1945 osobně přítomen požáru chrámu na Sv. Kopečku, kde posléze 2. března 1947 zemřel. - Na skvělého absolventa Slovanského gymnázia dr. Leopolda Prečana můžeme vzpomínat s hrdostí a upřímným obdivem. - Jeho památku připomíná pamětní deska na chodbě Obecního úřadu ve Velkém Týnci.

Mohapl Přemysl, PhDr. et MUDr., CSc. - docent, člen Akademického senátu UP (nar. 8. května 1932 v Olomouci; zemřel tamtéž 5. března 1997) na SGO maturoval v roce 1951 a poté studoval FFUP filozofii a historii a v dalším roce připojil ještě studium psychologie. První zaměstnání nastoupil v roce 1956 v Psychiatrické léčebně ve Šternberku, kde působil jako klinický psycholog do roku 1962, kdy se vrátil na Katedru psychologie FFUP jako interní aspirant. Souběžně studoval LF UP a připravoval se na dráhu učitele klinických oborů zaváděného studia odborné psychologie. Studium LF a kandidaturu věd ukončil v roce 1967. V odborné a vědecké práci se soustředil na otázky psychologie, psychosomatiky a prolínání psychologie a medicíny. Je autorem 50 vědeckých prací, vysokoškolských skript a monografií. Po r. 1989 členem a místopředsedou Akademického senátu UP a vedoucí Katedry psychologie FFUP. Podrobil se operaci srdce s nadějí, že se mu podaří vrátit se na tenisové kurty.

Fischer Richard, JUDr. - právník, regionální politik, primátor města Olomouce

(nar. 27. března 1872 v Lošticích; zemřel v Olomouci 5. února 1954) byl legendárním starostou města Olomouce z let 1923-1939. Přípravou k jeho zcela mimořádně úspěšné kariéře advokáta, politika, poslance, žurnalisty, spisovatele a národohospodáře bylo právě studium na Slovanském gymnáziu, které absolvoval v roce 1891. Po studiích práv v Praze zahájil v Olomouci svoji advokátní praxi. Vzápětí impozantně vstoupil do společenského a politického života jako poslanec Moravského zemského sněmu. S nevšedním elánem pracoval v českých vlasteneckých spolcích, napsal stovky článků, vyslovil bezpočet přednášek. Poprvé byl zvolen starostou v roce 1923, pak znovu a s velkou převahou v roce 1927 a 1932. Město Olomouc řídil moudře a přivedl ho k nebývalému rozkvětu. Dr. Fischer byl duchovním otcem projektu „Velká Olomouc - město hospodářsky silné, kulturně vynikající a sociálně vyspělé“ Dr. Fischer životem a problémy Olomouce doslova dýchal. V městě Olomouci byl prvním mezi rovnými! Za jeho řízení městských záležitostí byly položeny základy demokratické správě města, s minimálním úřednickým aparátem byly zajištěny všecky jeho funkce, byl vzájemný respekt mezi zde žijícími Čechy a Němci. V době těžce doléhající hospodářské krize byla pro lidi práce, Olomouc vzkvétala, zbavovala se krunýře hradeb tereziánské pevnosti. Z prostředků městského magistrátu se vystavělo 8 škol a další veřejné budovy, velkoryse byla řešena dopravní situace ve městě, olomoucké městské parky a zahradnická výzdoba města patřily k nejkrásnějším v tehdejším Československu… V roce 1935 byl dr. Fischer vyznamenán rytířským Křížem francouzské čestné legie.

Patnáctý březen 1939 byl nejen neštěstím celého českého národa, ale i dnem osobní tragédie tohoto skvělého člověka. Tehdy byl svého úřadu násilně zbaven a z radnice vykázán. - Satisfakce se nedočkal ani po válce, kdy naši společnost rdousila rudá diktatura. Zemřel v ústraní v období nejzhoubněji rozbujelé totality dne 5. února 1954. Velikost díla tohoto významného absolventa Slovanského gymnázia však nesnižuje ani patina času.

Gardavský Zdeněk, RTDr., ing. arch. - historik, odborník na geopatogenní zóny

(nar. 14. listopadu 1923 v Přerově; zemřel v Olomouci dne 28. března 2002) maturoval v roce 1941 na České reálce v Olomouci. Po osvobození v roce 1945 studoval VŠ architektury a pozemního stavitelství v Praze. Stal se také mimořádným posluchačem dějin umění a také asistentem u prof. Richtera na UP. Odbornému studiu historie a architektury se věnoval znovu v Praze. Na brněnské technice si osvojil znalosti oboru rekonstrukce historické architektury, územního plánování a urbanismu a tamtéž obhájil disertační práci na téma Asanace a rekonstrukce historických jader měst a získal jen vzácně udělovaný titul doktora technických věd. Všechny své rozsáhlé vědomosti uplatňoval přes 50 let prakticky pouze v Olomouci, na někdejším KNV, ve Stavoprojektu, v Útvaru hlavního architekta města Olomouce, nejdéle v čele Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů - od jeho vzniku v r. 1969 až po nedávné transformace v jiné subjekty. Pan dr. ing. Gardavský byl znalec a badatel hradu Helfštýna, Sovince, Buchlova, Hukvaldu a mnoha dalších (také na Slovensku). Pochován v rodinné hrobce v Přerově.

Autor knih:
Historické jádro města Olomouce a jeho problematika. Olomouc 1969.
Hrad Helfštejn v datech, číslech, faktech a nákresech. Přerov 1985.

Pospíšil Leopold, JUDr.- právník, redaktor,předseda Hanáckého aeroklubu Olomouc

(nar. 21. srpna 1898 ve Vídni; zemřel v Oregonu (USA) 13. března 1982) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1917. Po studiích práv v Praze se rozhodl pro vlastní právní praxi v Olomouci, kde se mimořádně angažoval v Sokole (byl vzdělavatelem a redaktorem sokolského Věstníku) a ve 30. letech se spolupodílel na formování Hanáckého aeroklubu Olomouc, v němž probíhala intenzívní letecká příprava a sportovní pilotní výcvik mladých mužů, z nichž řada (včetně studentů a absolventů Slovanského gymnázia z 30. let) bojovala na frontách II. Světové války (např. v největším leteckém konfliktu dějin - v Bitvě o Británii).

V 30. letech byl předsedou správní rady fy Zora. Ihned od března 1939 organizoval protinacistický odboj. Na rodinném statku ve Vojnicích umožnil přežití několika pronásledovaným spoluobčanům. Sám pak byl vězněn v koncentračních táborech. Bohužel se nevyhnul vlastní perzekuci ani po válce. Za dramatických okolností uprchl s rodinou po komunistickém puči do Západního Německa a posléze do USA, kde mj. organizoval čs. exilovou inteligenci (Jeho syn Leopold, rovněž absolvent Slovanského gymnázia /1942/ byl dokonce ve dvou funkčních obdobích předsedou Kanadsko-americké společnosti pro vědy a umění, sdružující čs. exilovou inteligenci a mj. z titulu této funkce navrhoval Jaroslava Seiferta na udělení Nobelovy ceny za literaturu, což - jak víme, Komitét pro udílení Nobelových cen akceptoval!).

Navara František, PaedDr. - učitel, sbormistr, úspěšný textař, dramatik a spisovatel

(nar. 9. března 1912 v Olomouci; zemřel tamtéž 8. září 1989) po maturitě na v roce 1930 Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci v roce 1930 absolvoval učitelský kurz a po obnovení Univerzity Palackého vystudoval při zaměstnání pedagogiku. Působil jako učitel v Náměšti na Hané, v letech 1932 - 1939 jako učitel na Slovensku, zprvu ve vesnici na východním Slovensku, kde se naučil slovensky a trochu maďarsky i rusky, aby se domluvil se všemi dětmi a po čtyřech letech byl přeložen do Komárna. V roce 1939 se vrátil do Olomouce a zakotvil v Holici u Olomouce, kde působil 33 let. Pro své žáky, kteří na něj vděčně vzpomínají, byl doslova požehnáním (patří k nim mj. herečka Hana Maciuchová, básník Petr Šafránek). Na škole založil loutkové divadlo, pěvecký soubor, školní orchestr a vedl výtvarné kroužky. Byl úspěšným malířem a hudebníkem. jako textař spolupracoval s mnoha hudebními skladateli populární hudby, proslavil se jako spoluautor několika hitů. Psal texty pro Waldemara Matušku, Pavla Nováka a je autorem 150 skladeb vysílaných rozhlasem. Psal i hry pro děti. Po celý život se věnoval turistice a byl aktivním skautem.

Drábek Jan, PhDr. - středoškolský profesor, spisovatel, archivář města Olomouce

(nar. 15. září 1902 na Klášterním Hradisku u Olomouce; zemřel v Olomouci 17. března 1972)

Po maturitě na Slovanském gymnáziu studoval v letech 1921-1925 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie, jazyk český a zeměpis. Poté učil na slovenských a českých středních školách. Po rigorózních zkouškách promoval v roce 1927 na doktora filozofie. Původní aprobaci si rozšířil o hospodářský zeměpis pro výuku na obchodních akademiích. Jako státní profesor působil od roku 1935 na Veřejné obchodní škole ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci a v letech 1947-1958 na Obchodní akademii v Olomouci. Volný čas věnoval rodině a spolkovému životu. Byl mj. členem Vlastivědné společnosti musejní v Olomouci, Společnosti přátel starožitností aj. V prázdninových měsících organizoval učitelské vzdělávací ve Frýdlantu nad Ostravicí (1929), v Českém Krumlově (1931) a na Svatém Kopečku (1932). Souběžně se svým pedagogickým působením vykonával (po prof. Václavu Nešporovi) od 1. prosince 1947 funkci archiváře hl. města Olomouce do roku 1956.

Dr. Drábek publikoval v olomouckém Našinci, Vychovatelských listech, Zprávách Vlastivědného ústavu v Olomouci. Jeho zajímavé články o historii olomouckého školství najdeme ve třech jubilejních almanaších Slovanského gymnázia v Olomouci, vydaných v letech 1947, 1957, 1967. Ze setkání s Boženou Mrštíkovou vydal v roce 1943 jako soukromý tisk Hovory s B. Mrštíkovou (vyšly knižně v roce 1945). O rok později vyšla v Lošticích jeho historická publikace Moravský generální seminář. Další jeho prací byla Olomouc v revolučním roce 1848, vydaná v roce 1948. V roce 1957 vyšla tiskem kniha Olomoucký orloj. Značnou dokumentární hodnotu mají vzpomínky Masarykova přítele a prvního předsedy Senátu ČSR dr. Mořice Hrubana (rovněž absolvent Slovanského gymnázia, z roku 1885), místopředsedy Čs. strany lidové, které Dr. Drábek zaznamenával koncem 2. světové války. Vzpomínky nazvané Z časů nedlouho zašlých, vyšly v roce 1967 v Římě a ilegálně byla dovážena do Československa. - Pan PhDr. Jan Drábek byl poslední léta své aktivní pedagogické služby politicky perzekvován, musel opustit své profesorské místo na Obchodní akademii Olomouc a v letech 1958-1966 dojížděl do na Střední průmyslovou školu a obchodní akademii v Uničově.

Dohnal Vít, PhDr., CSc. - významný moravský archeolog

(nar. 25. března 1932 v Krnově) se brzy s rodiči přestěhoval do Olomouce, kde prožil dětství. V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu. S velkými obtížemi se dostal na Vysokou školu zemědělskou do Nitry, odkud přestoupil na Filozofickou fakultu do Brna, kde studoval archeologii a etnografii. V roce 1957 absolvoval diplomovou prací Osídlení Moravy lidem kultury podolské. Touto prací se vědecky orientoval na dobu popelnicových polí. Zprvu působil ve Zlíně v Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy, kde založil časopis Pravěk východní Moravy. V roce 1969 se vrátil do Olomouce, dokončil a obhájil kandidátskou disertační práci a v letech 1969-1996 působil ve Vlastivědném muzeu Olomouc, kde vedl průzkum Dómského návrší v Olomouci.. Převážně se zabýval slovanským a raně středověkým osídlením Olomoucka a problematikou počátků olomouckého hradu. Je autorem tří monografií a na 150 statí a článků v odborném tisku.. V roce 2008 vydal jedinečnou bibliografii Olomoucká archeologie a její proměny.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v únoru 2012, si připomeňme:

Strnad Vladimír - vědecký pracovník, speleolog

(nar. 15. července 1927 v Olomouci; zemřel tamtéž 6. února 1987) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1945. Po studiích byl odborným pracovníkem Krajského muzea Olomouc, posléze Vlastivědného muzea v Olomouci se specializací na speleologii. Zasloužil se o průzkum a popularizaci jeskynních systémů v Mladči, v Javoříčku a Na Pomezí, k nimž se vztahuje i většina jeho odborných publikací.

Šprinc Antonín - zakladatel čs. knihovnictví

(nar. 9. února 1887 v Olomouci-Nové Ulici; zemřel v Praze 23. října 1925) si po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1907 zapsal češtinu a němčinu na KFU v Praze (V jeho vysokoškolském indexu je podepsán i profesor T. G. Masaryk!). Dva semestry se ještě zdokonaloval v němčině na vídeňské universitě. Každé prázdniny pracoval jako knihovník Národní jednoty. Z amatérského entuziasmu se posléze vyvinul zájem profesní, který prof. Šprinc zdokonalil specializačním studiem v knihovnickém centru v Lipsku.

Zpočátku působil jak středoškolský profesor gymnázia v Zábřehu na Moravě a na Obchodní akademii v Prostějově., kde rovněž založil Okresní osvětový sbor. K 1. srpnu 1920 byl jmenován ředitelem první české Městské knihovny v Olomouci. Její knižní fond během svého působení rozhojnil z 3 419 svazků na 15 828 svazků. Na městských předměstích vytvořil sedm knihovních poboček. Založil samostatné oddělení pro mládež a veřejnou čítárnu. Svým přívětivým vystupováním a činorodým idealizmem získávám nové a nové spolupracovníky. Sám přitom vyučoval ve státních knihovnických kurzech a pořádal knihovnické aktivy. Byl svolavatelem a organizátorem 1. sjezdu knihovníků čs. veřejných knihoven, který se konal v Olomouci dne 17. června 1923. Prof. Princ byl rovněž aktivním činovníkem Spolku čs. knihovníků. Udržoval korespondenci s významnými osobnostmi české literatury. V jeho pozůstalosti se zachovaly dopisy Jaroslava Vrchlického, Jiřího Mahena, Arne Nováka a Václava Tilleho.

V odborných kruzích je prof. Špric považován za nejlepšího odborníka v knihovnictví, který svými názory výrazně předešel dobu. V Olomouci inicioval akci na postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v městském parku. Byl i nadšeným esperantistou. O vážnosti, jíž požíval ve společnosti, svědčí i skutečnost, že byl zvoleným předsedou Spolku odborově organizovaných úředníků. - Po třech komplikovaných operacích duodena ve věku 38 let ve vinohradské nemocnici zemřel. Jeho pohřeb v Olomouci byl doslova národní manifestací… (Tehdy měl v dětském věku syna, pozdějšího absolventa SGO 1938 B, PhDr. et JUDr. Zdeňka Šprince, který v rodinné tradici pokračoval a rovněž se významně zapsal do života města Olomouce, mj. jako předseda výboru Vysokoškolských studentů, rozhodně vystupující v letech 1946-1947 za obnovu univerzity v Olomouci; později z titulu své funkce a tehdejšího společenského postavení přípravou podkladů pro výstavbu Teoretických ústavů LF UP; obnovením spolkové činnosti Vlastivědné společnosti muzejní, jejímž základem byla Sekce Slovanského gymnázia; společenskou angažovaností v srpnových dnech 1968 kdy téměř poloslepý statečně organizoval petici občanů proti okupaci sovětskou armádou atp.)

Cekl Jan - významný novinář, šéfredaktor, spisovatel

(nar. 16. května 1894 v Uherském Ostrohu; zemřel v Olomouci 15. února 1962) prožil mládí ve Štěpánově a po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1913 studoval práva. Rozhodl se pro povolání žurnalisty. Od roku 1922 byl v Olomouci šéfredaktorem Moravského deníku a od roku 1947 šéfredaktorem Volného slova. Je autorem řady básní, několika dramat a románů, mj. ve své době velmi úspěšné knihy „Kudy táhla válka“. Do paměti absolventů Slovanského gymnázia se vepsal svými aktivitami při oslavách 80. a 90. výročí založení SGO a jako redaktor almanachů Símě hořčičné (1947) a Pocta Slovanskému gymnáziu (1957).

Šišma František - středoškolský profesor, legionář, překladatel

(nar. 31. srpna 1882 v Cholině; zemřel v Praze 19. února 1962)

Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1902 studoval v Praze, kde posléze působil na reálce jako profesor. Během 1. světové války byl legionářem na italské frontě. Hojně překládal z Italštiny; mj. přeložil dílo B. Croceho. Hojně publikoval v dobovém tisku.

Navrátil Viktor - hudební pedagog, ředitel Palackého Gymnázia ve Val. Meziříčí

(nar. 24. února 1852 v Chropyni; zemřel ve Valašském Meziříčí 5. listopadu 1927)

Po gymnazijních studiích v Kroměříži se věnoval studiu hudební vědy na KFU Praha. Na Slovanském gymnáziu působil v letech 1874 - 1884 a 1887 - 1906 (v mezidobí na G Val. Meziříčí). Během téměř třiceti let působení v Olomouci se zasloužil o rozvoj sborového zpěvu, pořádal studentské akademie. Zasloužil se o založení Pěveckého sdružení Žerotín (řídil i jeho první koncert 27. března 1884) a v letech 1884 - 1889 byl jeho sbormistrem. Založil i Ženský pěvecký sbor Žerotína. V roce 1906 přijal místo ředitele na Gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí, které zastával až do svého penzionování v roce 1913. - Je rovněž autorem metodických materiálů pro výuku sborového zpěvu.

Svoboda Karel - ředitel Palackého gymnázia ve Valašském Meziříčí

(nar. 27. října 1862 v Bystřici pod Hostýnem; zemřel ve Valašském Meziříčí 28. února 1937) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1882 vystudoval na KFU v Praze obory český jazyk, latinu a řečtinu. Předmětům své aprobace vyučoval převážně na prestižním Gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí, kde na něj vděčně vzpomínají, neboť na jeho bedrech spočinulo řízení této školy v těžkých válečných a prvních poválečných letech (1913 -1929).

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v lednu 2012, si připomeňme:

VEPŘEK Alois - profesor Slovanského gymnázia, renomovaný filolog

(nar. 1. července 1856 v Postřelmově; zemřel v Olomouci 4. ledna 1912) dětství prožil v rodném Postřelmově na Šumperku. Učil němčině, latině a řečtině na středních školách v Brně a v Uherském Hradišti. Od roku 1891 až do své smrti v roce 1912 byl profesorem Slovanského gymnázia. Byl mimořádně aktivní v tehdejších českých společenských kruzích, kdy patřil k nejpopulárnějším olomouckým osobnostem, vysoce hodnoceným i primátorem města JUDr. Richardem Fischerem.

Pazdera Jindřich, MUDr., CSc. - univerzitní profesor, stomatolog

(nar. 5. ledna 1942 v Příbrami) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1959 vystudoval na Lékařské fakultě UP stomatologii. Jeho prvním působištěm byla poliklinika v Hranicích na Moravě, od roku 1969 Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF UP, kterou od roku 1990 řídil. Pod jeho vedením si svými úspěchy a vědecko-výzkumnou činností klinika vybudovala věhlas doma i v zahraničí. MUDr. Pazdera se ve výzkumu se svým týmem mj. zabýval rekonstrukcí kostních defektů po operacích čelistních cyst a výchovou lékařů v oboru ústní, čelistní a obličejové chirurgie. V devadesátých letech působil v akademické funkci proděkana lékařské fakulty UP.

HUDEC Tomáš ThDr. - papežský prelát

(nar. 7. ledna 1877 ve Věrovanech u Dubu na Mor.; zemřel v Olomouci 22. srpna 1951) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1895 studoval bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v roce 1900. Od roku 1902 učil řk náboženství, roku 1908 byl jmenován profesorem bohosloví v Brně a od roku 1919 přednášel Nový zákon na olomoucké CM bohoslovecké fakultě. Podnikl studijní cestu do Palestiny a Malé Asie. Publikoval v časopisech Poutníku jeruzalémském, v revue Na hlubinu, ve Vyhlídalově Hlídce. Podílel se též na zpracování Českého bohovědného slovníku. Knižně vydal např. Obrazy z východu (1915), Za časů Kristových (1919) aj. Ve dvou funkčních obdobích byl děkanem CM TF. Mons. ThDr. Tomáš Hudec působil rovněž jako předseda Akademie velehradské. Je pohřben v Tovačově .

Na 8. ledna připadá 25. výročí úmrtí radiologa MUDr. Jaroslava Doubravského,CSc. (viz Absolventi SGO listopad 2011) a 15. ledna uplyne 130. výročí narození prvního ředitele českého gymnázia ve Šternberku, šumvaldského rodáka prof. Františka Wiedermanna (Absolventi SGO prosinec 2011).

SPÁČIL - ŽERANOVSKÝ Jan - hanácký spisovatel a redaktor

(nar. 26. ledna 1857 v Žešově u Prostějova; zemřel ve Šternberku 9. ledna 1905) navštěvoval obecnou školu v Prostějově, primu na latinském piaristickém gymnáziu v Kroměříži a následně Slovanské gymnázium Olomouc, na němž maturoval v roce 1878. Bohosloví, které bylo jeho prvotním rozhodnutím, však zanechal a věnoval se práci novináře a spisovatele. Od roku 1882 pracoval v redakci vídeňského časopisu „Der Parlamenter“, po jeho zániku byl v redakcích řady časopisů, např. pražské „Politiky“, v letech 1894 - 1901 v brněnském „Hlasu“ a v závěru své kariéry v olomouckém „Našinci“. Jeho vlastní jméno je Jan Spáčil (na jeho počest je v Brně - Černovicích pojmenována ulice). Užíval pseudonym P.S.Eudonym. Oblíbená byla jeho přírodní lyrika, např. „První jaro“, psal i v nářečí, např. „Motivy z Hané“. Z francouzštiny překládal dílo Victora Huga, naopak do němčiny překládal dílo Karla Havlíčka Borovského a Jaroslava Vrchlického. Jeho nejznámější sbírkou je „Výše a propasti“. Je pohřben v Prostějově. Vzpomínkou na Spáčilova studentská léta na Slovanském gymnáziu mohou být verše: Víš, jak jsme jednou v neděli/šli polem láskou zardělí - já zřím vše jak v den dnešní - a jak jsme potom na chvíli/své kroky tiše stavili/pod bílou květem třešní?...

Kačírková Eva - spisovatelka detektivních románů, novel, scénáristka a filmová herečka

(nar. 26. ledna 1937 v Olomouci) je literárními kritiky označována za „královnu české detektivky“. Její knihy jsou obvykle těžko dostupnými bestsellery. Eva pochází z krejčovské rodiny v Olomouci. Maturovala na Slovanském gymnáziu v roce 1955 pod dívčím jménem Navrátilová. Vystudovala učitelství biologie a chemie na Přírodovědecké fakultě UP. Zpočátku učila na základních školách v okolí Olomouce, poté pracovala v Praze jako laborantka a po mateřské dovolené od roku 1965 v různých administrativních zaměstnáních. Od roku 1973 se profesionálně věnuje literatuře. Publikuje v různých časopisech, např. Vlasta, Květy magazín Interpress aj. Od roku 1971 spolupracuje s režisérkou Věrou Chytilovou, podílela se na scénáři k dlouhé roky zakazovanému satirickému filmu „Panelstory aneb Jak se rodí sídliště“, odehrávajícím se na rozbahněném městském sídlišti, který je i přes svůj budovatelský název snad jedinou odvážnou kritikou lidské lhostejnosti tehdejší společnosti. Zahrála si v něm i jednu z hlavních rolí. Filmové role ztvárnila i ve filmech Hra o jablko a Faunovo velmi pozdní odpoledne.

Pro tvorbu Evy Kačírkové je charakteristický kratší literární útvar. Ve svých dílech využívá žargonu, slangu, používá vtipné dialogy. Její detektivní romány se vyznačují dobrou znalostí prostředí a psychologie postav. I když žije od roku 1982 v Praze, děj jejích příběhů se často odehrává v Olomouci. Jsou vyprávěny Ich-formou a jejich hrdinou je obvykle člověk, který byl do příběhu vtažen a nějak s ním souvisí. Ve svých dílech vytvořila Kačírková i originální postavy kriminalisty Petra Borta, bývalého policisty Davida Brauna a starého soudce. Eva Kačírková získala v roce 1994 s povídkou „Noční strach“ první místo v Ceně Havrana o nejlepší detektivní povídku roku. V roce 2003 byl její román „Tolary jsou zlaté“ nominován na Cenu Jiřího Marka. Její knihy byly přeloženy do němčiny, do ruštiny a slovenštiny.

Dílo Evy Kačírkové: Masožravé rostliny (soubor sedmi povídek, prvotina z roku 1975), Po sezóně se nevraždí (1977 a 2011), Sedm stupňů do pekla (1979), Abcházský med (1979), Riziko povolání (1984), Smrt nechodí pěšky (1984), Politik střílet nemusí (1984), Povídky s tajemstvím (1985), Jak si vosa staví hnízdo / Pohled do slunce (1987), Vraky bez pokladů (1988), Výprodej obnošených snů (1991), Liška na dálnici (1992 a 2005), Noční strach (1994), Nenechám tě odejít (1997), Léčky a pasti (1998 - knižní verze filmu Pasti, pasti, pastičky), Čisté ruce (1999), Dokažte mi to (1999), Tolary jsou zlaté (2003), Dívka v zrcadle (2006), Musíš mě zabít (2007), Na mrtvé je spolehnutí (2008), Diamantová Lily (2009). V současnosti se Eva Kačírková objevila v novém českém filmu režisérky Věry Chytilové Krásné chvilky bez záruky.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v prosinci 2011, si připomeňme:

Telíšek František, Paedr.. – pedagog, básník, prozaik, výtvarník

(nar. 5. prosince 1931 na Svatém Kopečku u Olomouce), kde prožil i své dětství a mládí. Sem se vrací i ve své výtvarné a literární tvorbě. Po maturitě na Slovanském gymnáziu (1951) studoval UP a následně učil na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově, kde vychoval i několik reprezentantů v atletice. Své první literární pokusy učinil už během gymnazijních studií. Na souborné výstavě, prezentující jeho malířskou tvorbu, vystavoval 80 olejomaleb. Vydal prózu „Svatokopecké příběhy - aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí“ a básnickou sbírku „Metamorfózy“.

Ščudlík Svatopluk - varhaník, sbormistr a kulturní pracovník

(nar. 10. prosince 1927 ve Frýdku-Místku; zemřel v Olomouci 15. prosince 1981) je maturantem Slovanského gymnázia z roku 1946. Hudebně se vzdělával u holického varhaníka J. Pavlovského a v hudební škole Žerotín, klavír a dirigování u Dalibora Doubka. V letech 1948 - 1962 byl kmenovým členem souboru Kašpárkova říše. Skládal scénickou hudbu a hrál na klavír. Byl sbormistrem Žerotína, v letech 1962 - 1972 řídil olomoucký pěvecký sbor Dvořák. Působil jako metodik krajského domu osvěty, od roku 1960 ředitelem Okresního domu osvěty a od 1. ledna 1970 řídil Park kultury a oddechu v Olomouci.

Wiedermann František - první ředitel českého gymnázia ve Šternberku

(nar. 15. ledna 1882 v Šumvaldu; zemřel v Olomouci 19. prosince 1956) po absolvování Slovanského gymnázia (1902) vystudoval obory dějepis - zeměpis na UK v Praze. V letech 1919 - 1936 byl profesorem gymnázia v Zábřehu na Moravě a posléze byl jmenován zakládajícím ředitelem českého gymnázia ve Šternberku (do roku 1938), odkud odešel učit na olomouckou Českou reálku. V době První republiky se významně angažoval v Národní Jednotě.

Přikryl Ondřej, MUDr. - senátor, spisovatel, starosta Prostějova

(nar. 16. listopadu 1862 ve Výšovicích u Prostějova; zemřel v Prostějově 22. prosince 1936) Slovanské gymnázium absolvoval v roce 1881. Po studiích medicíny se usadil v roce 1887 jako český lékař v Prostějově. Své síly věnoval národní, hospodářské a organizační práci pro město Prostějov. Zasadil se o vymanění prostějovské radnice z německé správy. Byl též zvolen starostou města Prostějova (1914 – 1919). Dal podnět k vybudování údolní přehrady u Stichovic (dnešní vodní nádrž Plumlov). Pečoval o osiřelé děti a zasloužil se o zlepšení zdravotní péče v Prostějově i na celé Moravě (Zdravotní zemský zákon 1909). Za jeho působení starosty byla dokončena stavba nové prostějovské radnice (15. 4. 1914). MUDr. Přikryl byl třikrát poslancem Moravského sněmu (1902, 1906, 1913). Pro funkční období 1920 - 1925 byl zvolen senátorem Národního shromáždění ČSR. Je autorem memoárových prací a poezie i prózy psané hanáckým dialektem (např. Hanácky pěsničke, Chabašči, Bévávalo, Časy tvrči než ocel, Ešče z Hané, Haná a Romža a další).

Sedláček Jaroslav, MUDr. - lékař, odborný publicista

(nar. 26. března 1924 v Olomouci; zemřel tamtéž 23. prosince 1986) je maturantem Slovanského gymnázia z roku 1943. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1951 - 1957 na katedře lékařské fyziky LF UP a později na HES v Olomouci. Je spoluautorem několika vysokoškolských učebnic. Aktivně pracoval i v Sekci Slovanského gymnázia VSMO.

Skopalík Jan, JUDr. - právník a odborný publicista

(nar. 30. prosince 1921 ve Vsisku) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1941. Po válce vystudoval na UK v Praze práva a usadil se ve Velkém Týnci. V důsledku perzekuce tehdejšího režimu musel svou praxi podnikového právníka v Obchodních sladovnách Olomouc přerušit a svůj „kádrový profil“ si v letech 1951 - 1953 „vylepšovat“ jako dělník olomoucké teplárny. Ke své profesi se pak vrátil v podniku JUTA a posléze v Solných mlýnech v Holici. V roce 1961 byl zvolen do rady MNV a o dva roky později se stal předsedou Kulturního a společenského střediska ve Velkém Týnci, které bylo pod jeho vedením brzy nejlepší v okrese. V letech 1963 - 1968 byl ředitelem Komunálních služeb ve Velkém Týnci. Zasloužil se o záchranu chátrajícího objektu místního zámku. Své ovoce přinášela i Skopalíkova koncepce rozvoje obce… S nástupem „normalizace“ byl dr. Skopalík zbaven všech funkcí v obci. Vrátil se do Olomouce a až do svého odchodu do důchodu působil jako právník Dopravních staveb Olomouc. Publikoval články v odborných časopisech a v regionálním tisku.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v listopadu 2011, si připomeňme:

Šula Bohumil, RNDr. - botanik, muzeolog, skaut, spisovatel

(nar. 3. ledna 1920 ve Stavenicích u Úsova; zemřel v Olomouci 2. listopadu 2001) po maturitně na Slovanském gymnáziu (1940) studoval přírodní vědy na univerzitě v Brně, kde promoval v roce 1947. Po absolutoriu základní vojenské služby nastoupil na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty UP, odkud v roce 1951 přešel do olomouckého Vlastivědného muzea („Studijní a lidovýchovný ústav kraje Olomouckého“), jehož součástí byla tehdy i olomoucká hvězdárna, vznikající zoologická zahrada, Ústav léčivých rostlin ve Velkých Losinách, Arboretum v Bílé Lhotě a pět jeskynních systémů.

Dr. Šula se zasloužil o odborné uspořádání muzejních sbírek a o modernizaci muzea. Sám se věnoval botanickému výzkumu vápnomilné květeny v Mladči a externě přednášel na PřF UP. Byl rovněž spoluzakladatelem Vlastivědné společnosti muzejní. Celonárodní věhlas mu ale přineslo spoluautorství a účinkování v mimořádně oblíbeném pořadu ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“ (režisér Fr. Mudra).

Pan Dr. Bohumil Šula byl vynikajícím znalcem přírody Severní Moravy. Od dětství byl aktivním skautem a skautským aktivitám se naplno věnoval po roce 1989. Byl instruktorem Lesní školy v Drozdovské pile a ve Smrčině nad Sobotínkem. Jeho školeními prošly stovky skautských vůdců.

Odborné i popularizační články dr. Šuly jsou četné i ve vlastivědném a denním tisku (Zprávy VSMO, sborník Středisko, časopis Slezského muzea v Opavě, prostějovská Štafeta, Kdy-Kde-Co? v Olomouci...). Milovníkům přírody a skautům odkázal 4 svazky svých „Pohádek lesní moudrosti“.

V duchu skautské tradice vedl pečlivě dokumentaci života své třídy ze Slovanského gymnázia i všech pomaturitních setkání spolužáků.

Doubravský Jaroslav, MUDr., CSc. - radiolog, univerzitní profesor

(nar. 3. listopadu 1916 v Kokorách; zemřel v Olomouci 8. ledna 1987) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1935. Válka a uzavření vysokých škol přerušily jeho brněnská studia medicíny těsně před dokončením. Po promoci 6.9.1945 pracoval v olomoucké nemocnici, od roku 1947 přednášel také medikům na LF UP. K 1. říjnu 1958 byl jmenován přednostou radiologického ústavu FN. Publikoval 75 vědeckých prací z gasteroenterologie, radiodiagnostiky karcinomu jícnu a dozimetrie. Mj. byl i členem poradní komise Ministerstva zdravotnictví pro radiologii. Podílel se i na práci Sekce lékařství VSMO.

Králík Klement - jazykovědec, překladatel, ředitel olomouckého DRRG

(nar. 5. listopadu 1881 v Kelči; zemřel v Olomouci 20. listopadu 1954) po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval na filosofické fakultě v Praze češtinu, němčinu, latinu a těsnopis! Vlastní pedagogickou dráhu zahájil na reálce v Mladé Boleslavi a následně v Telči. Od roku 1911 vyučoval na olomoucké České reálce (tedy na naší škole!) a po smrti prvního ředitele DRRG Steinmanna byl až do svého předčasného penzionování (v důsledku okupace) plných 16 let ředitelem moderně koncipovaného olomouckého Dívčího reformního reálného gymnázia.

Po celou dobu své aktivní pedagogické dráhy hojně publikoval, překládal z němčiny a dokumentoval aktuální kulturní život v regionu (pod pseudonymy Regulus, Adolf Skřehota.. a šiframi KKK, KK, -k), zejména v listech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo.. Přispíval i do oblíbených Prombergrových kalendářů.

Po roce 1918 byl významným členem olomouckého Městského osvětového sboru a od roku 1925 předsedou Městské knihovní rady. Stáří prožil v rodišti své manželky ve Skaličce u Hranic, kde se nadále věnoval jazykovědným výzkumům. Jako renomovaný znalec kelčského nářečí byl váženým spolupracovníkem Slezského ústavu ČSAV v Opavě.

Klobouk Antonín, MVDr. - rektor VŠV, vědec, akademik ČSAV

(nar. 18. září 1885 ve Velkém Týnci; zemřel v Brně 12. listopadu 1956) pocházel z rolnické rodiny ve Velkém Týnci. Po maturitě na Slovanském gymnáziu (1905) vystudoval ve Vídni veterinární lékařství (MVDr. 1913) a první roky pracoval v tehdy začínajícím a mimořádně perspektivním oboru imunologie (Ústav pro výzkum a výrobu očkovacích látek v Mödlingu u Vídně). Po vzniku ČSR spoluzakládal Vysokou školu veterinární v Brně, na níž byl v roce 1927 jmenován řádným profesorem. Ve vědeckých kruzích a následně v praxi získal věhlas studiem a úspěšným řešením problematiky slintavky, TBC skotu a infekční obrny prasat. Je autorem více než 70 vědeckých prací, 2 vysokoškolských učebnic, vedl 133 disertačních prací. V letech 1946 - 1949 byl na Vysoké školy veterinární rektorem. Ne jeho rodném domě ve Velkém Týnci byla v roce 1967 odhalena pamětní deska. Od 22.6.1999 nese jeho jméno pavilon Kliniky velkých zvířat v areálu Veterinární a farmaceutické univerzity na Palackého třídě v Brně (je tam umístěna i jeho busta, která je dílem akad. sochaře Václava A. Kovaniče).

Hajn Václav, RNDr., CSc. - antropolog, vysokoškolský učitel

(nar. 14. listopadu 1941 v Olomouci; zemřel tamtéž dne 26. února 2006) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1959 vystudoval na PřF UP obor učitelství biologie a chemie. Učil na gymnáziu v Šumperku a posléze na Gymnáziu v Olomouci - Hejčíně. Od roku 1988 byl odborným asistentem katedry zoologie a antropologie PřF UP. Na všech svých působištích se věnoval dermatoglyfice (etnické, defektům a chorobám, dědičností). Publikoval desítky vědeckých prací. Na svoji odbornou erudici upozornil už svou diplomovou prací, věnovanou dermatoglyfickému výzkumu jednovaječných dvojčat, kterou zaujal i na Mezinárodním antropologickém kongresu v Římě

Čech František, ing. - loutkoherec a režisér, zakladatel olomoucké Kašpárkovy říše

(nar. 8. května 1898 v Olomouci – Hejčíně; zemřel v Olomouci 19. listopadu 1951) studoval na olomoucké České reálce, již absolvoval v maturitním ročníku 1916. Následně na ČVUT v Praze vystudoval chemické inženýrství. Specializoval se na cukrovarnictví (Všetuly u Holešova, Opava a po válce trvale v Olomouci). Okouzlila jej loutkami oživená pohádka. Dne 4. ledna 1920 založil Kašpárkovu říši, působící pod hlavičkou Sokola. František Čech vydal tiskem přes 80 her pro loutky. Za války se seznámil s loutkářským výtvarníkem Vojtěchem Cinybulkem, který pro jeho soubor psal hry, navrhoval dekorace i loutky.

František Čech věnoval loutkářství všechny své síly a schopnosti. Režíroval, organizoval, pracoval v ústředí lidové tvořivosti a na Loutkářské Chrudimi. Přednášel, redigoval loutkářské edice, zakládal v kraji nové amatérské soubory… Uprostřed tvůrčí práce dne 19. listopadu 1951 zemřel. Jeho odkaz však žije dál. Od roku 1973 se každé dva roky koná festival loutkářských souborů Čechova Olomouc. A Kašpárkova říše rozdává v Olomouci radost nejmenším divákům, ale i dospělým, dosud.

Sach Leopold - středoškolský profesor

(nar. 19. listopadu 1851 v Kožušanech u Olomouce; zemřel v Holešově 24. července 1921) pocházel z Kožušan, na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1873. Po vysokoškolských studiích učil řadu let na Zemské reálce v Prostějově obdivuhodné kombinaci předmětů: českému jazyku, němčině, matematice a fyzice. Vděčně na něj vzpomínají na Gymnáziu Ladislava Jaroše v Holešově, které navazuje na tradice tamní reálky. K 1. srpnu 1899 byl totiž prof. Sach jmenován zakládajícím ředitelem Vyšší reálky v Holešově, na níž působil až do svého odchodu do penze.

Bezloja Alois - ředitel učitelského ústavu v Brně

(nar. 19. listopadu 1881 v Grycově; zemřel v Brně 3. února 1948) patří k úspěšným maturantům Slovanského gymnázia z roku 1902. Po vysokoškolských studiích matematiky a fyziky vyučoval těmto předmětům na gymnáziu Jakuba Škody v Přerově. Ve válečných letech 1915 - 1918 byl prozatímním správcem přerovského Učitelského ústavu. V roce 1920 přešel na učitelský ústav v Teplicích v Čechách a v roce 1925 do Slezské Ostravy. Od roku 1932 byl ředitelem Učitelského ústavu v Brně. Během své učitelské praxe hojně publikoval v odborných pedagogických časopisech.

Kratochvíl Josef, MUDr. - lékař, fejetonista, sběratel pověstí

(nar. 22. listopadu 1881 v Náměšti na Hané; zemřel v Přerově 16. prosince 1962) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1901. Po pražských studiích lékařství byl sekundářem v porodnici Zemské nemocnice v Olomouci.. Po krátkém pobytu na frontě působil většinu válečných let jako chirurg olomoucké vojenské nemocnice. Zbytek života prožil v Přerově, kde byl v letech 1918 - 1952 renomovaným gynekologem. Ve zvláštní úctě měl své rodiště Náměšť na Hané, kterému věnoval v roce 1925 sborník „Na paměť sjezdu rodáků“ (s pozoruhodnou studií o F.S.Procházkovi), ilustrovanou barevnými reprodukcemi obrazů Augustina Mervarta. V roce 1936 vydal nákladem vlastním publikaci „čtyřicet let župy Ústřední jednoty českých lékařů“. Zapsal rovněž celou řadu pověstí. Jeho fejetony „Na toulkách kolem Středozemního moře“ vycházely na pokračování v olomouckém Pozoru (šifra DRIK). Publikoval i odborně v Časopisu lékařů českých.

Musil Jiří, PhDr., CSc., Mgr. - klinický psycholog, univerzitní profesor

(nar. 26. listopadu 1941 v Olomouci) po maturitě na Slovanském gymnáziu (tehdy JSŠ tř. Jiřího z Poděbrad) v roce 1958 absolvoval i SHŠ v Mar. Lázních (mat. 1960). Následně vystudoval obor klinická psychologie na UK v Praze a na ILF specializaci psychoterapie a diagnostika. Působil jako klinický psycholog mj. ve VN Plzeň, PL Opava, NsP Bruntál a Nový Jičín. Vedl Krajskou psychologickou laboratoř a je soudním znalcem v oboru psychologie. Přednášel na UP Olomouc, TU Trnava a UTB Zlín. Po celou dobu své praxe hojně publikoval v odborném tisku, absolvoval stáže, příp. přednášel na univerzitách v SRN, Belgii, Itálii, Rakousku, v Nizozemí a Irsku. Je členem oborových rad univerzit v Trnavě a v Bratislavě. Na CIC v Římě ustanoven jako Professor Ordinárius v oboru sociální psychologie. Prof. Musil byl ve dvou funkčních obdobích předsedou VSMO. Ve svých aktivitách (přednášky, symposia, publikace) dával prostor osobnostem v minulém režimu umlčovaným a perzekvovaným (např. dr. Cyrilu Stejskalovi).

(Jako zajímavost uvádím, že prapředek prof. Jiřího Musila, mlynář v Bohuňovicích, byl členem komitétu českých osobností, jednajících s administrativou císařského dvora ve Vídni o zřízení gymnázia se „slovanským“ jazykem vyučovacím v Olomouci. Na Slovanském gymnáziu studuje od té doby již pátá generace rodu Musilova-Blumova).

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v říjnu 2011, si připomeňme:

Zatloukal Antonín, PhDr. - romanista, univerzitní profesor

(nar. 7. října 1916 v Paršovicích; zemřel v Olomouci 19. listopadu 1998) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1935. Od roku 1947 působil na FF UP, kde se specializoval na obor dějiny francouzské literatury. Byl členem Francouzské akademie věd a mj. autorem unikátního díla „Studie o francouzském románu“. Za své celoživotní dílo, věnované šíření francouzského jazyka a kultury byl jmenován Rytířem řádu akademických palem (nejvyšší francouzské vyznamenání udělované intelektuálům).

Doležil Metod - hudební pedagog, sbormistr, dirigent, profesor AMU

(nar. 15. října 1885 v Kunčicích pod Ondřejníkem; zemřel v Praze 10. října 1971) při studiích na Slovanském gymnáziu 0lomouc (1896 - 1900) se hudebně rozvíjel pod vedením Josefa Nešvery. Přestoupil na Učitelský ústav v Kroměříži, kde byl žákem Ferdinanda Vacha (který byl mj. zakladatelem Pěveckého sdružení moravských učitelů) a S. Šuly. Učil ve Skrbeni (s přestávkou jednoroční vojenské služby vykonávané u olomoucké posádkové hudby). Byl sbormistrem pěveckého spolku Žerotín. Zkomponoval scénickou hudbu k dětským hrám V. B. Plumlovské. Od roku 1909 působil v Praze. Dosáhl hodnosti vysokoškolského profesora AMU, byl jejím prvním děkanem (1946 - 1948) a v letech 1952 - 1958 byl prorektorem této vysoké školy.

Losenický Zbyněk - středoškolský profesor, sportovní činitel

(nar. 23. ledna 1909 v Rakovníku; zemřel v Olomouci 10. října 1971) byl od mládí velmi aktivní v Sokole. Po absolvování reálky ve svém rodišti vystudoval v letech 1927 - 1932 matematiku a tělesnou výchovu na UK v Praze. Od roku 1930 byl zástupcem mezinárodního letního tábora YMCA na Sázavě. Podílel se na založení basketbalového oddílu v Přerově (1936). Následně učil několik let na gymnáziu v Příboře, odkud byl po záboru pohraničí v roce 1939 přeložen na Slovanské gymnázium Olomouc, kde byl profesorem matematiky a tělesné výchovy a zejména coby oblíbený „Losenda“ organizátorem dobrovolných sportovních studentských aktivit. Působil i jako vysokoškolský lektor na UP.

Černušák Gracián - hudební pedagog a spisovatel

(nar. 19. prosince 1882 ve Ptení u Prostějova; zemřel v Brně 13. října 1961) po studiích na Slovanském gymnáziu (1893 - 1899), na nichž ho významně ovlivnil sbormistr prof. Viktor Navrátil, absolvoval septimu a oktávu na gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1901 maturoval. Svoji pedagogickou dráhu zahájil na Obchodní akademii v Hradci Králové. Od roku 1918 byl profesorem dějin hudby na brněnské konzervatoři a na JAMU. Mistrně ovládal hru na housle, na klavír a na varhany. Ve všech místech svého působení vedl pěvecký sbor a hojně publikoval. Je pochován v Čestné aleji na Centrálním brněnském hřbitově (č. 2).

Tylich Jaroslav - výtvarný pedagog, umělecký fotograf

(nar. 24. února 1927 v Olomouci; zemřel tamtéž 14. října 2001) studoval na Slovanském gymnáziu ve válečných letech, aby se sem vrátil jako mimořádně oblíbený profesor v závěru své aktivní pedagogické dráhy. Po maturitě v roce 1946 studoval výtvarnou výchovu na UP. Od roku 1952 učil na základních školách, v letech 1954 - 1961 na gymnáziu Jana Opletala v Litovli (je autorem pamětní desky MUC. Janu Opletalovi na budově GJOL) a většinu své pedagogické praxe věnoval Střední pedagogické škole v Přerově. V důchodovém věku byl několik let oblíbeným učitelem výtvarné výchovy žáků prim - kvart Slovanského gymnázia, kde žáky nadchl pro keramiku a mnohé zasvětil do tajů černobílé fotografie.

Jiříček Milan - speciální pedagog, logoped a divadelní ochotník

(nar. 21. října 1931 v Olomouci; zemřel tamtéž 8. ledna 1996) po studiích na Slovanském gymnáziu absolvoval olomoucké pedagogické gymnázium (tzv. „Fučíkova škola“ v Olomouci na Hradě) a následně společenské vědy a speciální pedagogiku na FF UP. Učil na ZŠ v Pasece, v Lipině, na Zvláštní škole ve Slavoníně, na ZŠ pro dyslektické děti na Sv. Kopečku a v letech 1972 - 1991 tamtéž na ZŠ pro děti s vadami sluchu. V závěru své aktivní pedagogické dráhy byl inspektorem pro zvláštní školy v okresech Vyškov, Přerov, Šumperk, Prostějov a Olomouc (se sídlem na detašovaném pracovišti MŠMT v Olomouci). Má za sebou bohatou odbornou publikační činnost. V mládí nadšeně hrával divadlo v Jednotě divadelních ochotníků.

Bulín Ladislav, PhDr. – divadelník, bohemista a literární historik

(nar. 22. října 1921 v Olomouci; zemřel tamtéž 4. prosince 1958) se po maturitě na Slovanském gymnáziu (1940) věnoval divadlu. Celoživotně působil v Olomouci. Předmětem jeho zájmu byla i teorie literatury. Ve svém díle se zabýval zejména tvorbou Karla Čapka, o níž hojně přednášel i publikoval.

Polešovský Albín - profesor SGO,nadšený botanik,ředitel Českého učitelského ústavu

(nar. 1. března 1879 v Žeravicích na Hodonínsku; zemřel v Olomouci 23. října 1941) působil na Slovanském gymnáziu v letech 1912 - 1917. Byl nadšeným botanikem (v publikační činnosti se svou knihou Rostliny masožravé /1916/ řadí k renomovaným botanikům prof. Polívkovi a prof. Podpěrovi). Hojně publikoval i v časopisu VSMO. V olomouckém školství má své čestné místo i jako první ředitel Českého učitelského ústavu, který řídil až do roku 1935.

Doležil Hubert - hudební historik, sbormistr a pedagog

(nar. 25. října 1876 v Kunčicích pod Ondřejníkem; zemřel v Praze 10. června 1946) je členem dynastie kulturních osobností rodu Doležilů (syn Josefa (1848 - 1928) a starší bratr profesora AMU Metoda Doležila (1885 - 1971). Slovanské gymnázium vystudoval v letech 1887 - 1895 a následně absolvoval studia FF UK v Praze. V letech 1902 - 1908 působil na Slovanském gymnáziu jako pedagog. Za svého olomouckého působení byl sbormistrem pěveckého sdružení Žerotín a vedl kulturní rubriku deníku Pozor. Je autorem dokumentárně cenné knihy Politické a kulturní dějiny města Olomouce.

Uprka Joža - akademický malíř

(nar. 25. října 1861 v Kněždubu na Hodonínsku; zemřel v Hroznové Lhotě 12. ledna 1940) studoval Slovanské gymnázium v letech 1878 - 1881 (bydlel v domě na Dolním náměstí 23). Během studia ilustroval studentské časopisy Lípa a Sršeň. Byl i talentovaným hudebníkem (vynikající flétnista). Jeho talent ho ale zavedl AVU do Prahy a od roku 1884 na Malířskou akademii do Mnichova. Na Olomouc vždy rád vzpomínal a často se ke svým olomouckým přátelům vracel. Po ukončení studií se vrátil do svého rodného kraje - Slovácka, kde vytvořil rozsáhlé životní dílo, které je cenným dokumentem regionálního folkloru. Reprodukce jeho obrazů vycházely i v pohlednicových edicích českého olomouckého nakladatele Prombergera.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v září 2011, si připomeňme:

Zábranský Alois (vl.jm. Červínek František) - právník, spisovatel

(nar. 8. února 1858 v Jáchymově u Nákla; zemřel v Uherském Hradišti 9. září 1921) pocházel z rodiny nákelského cestáře. Po vychození místní dvoutřídky pracoval 2 roky s otcem a v letech 1871 - 1879 vystudoval Slovanské gymnázium. Na studiích práv v Praze ho podporoval nákelský lékař MUDr. Volný, s jehož dcerou se později oženil. Od roku 1884 působil u Krajského soudu v Olomouci. Po třech letech zakotvil v Uherském Hradišti. Dosáhl hodnosti rady zemského soudu. V roce 1912 byl předčasně penzionován pro důrazně české a satirické vystupování a pro výsměch soudní byrokracii ve své literární tvorbě. Alois Zábranský byl ve své době oblíbeným autorem humoristických povídek a románů. Psával pro časopis Švanda dudák, do Lidových novin, do Nivy a do Osvěty. Používal i další pseudonymy: Florián Čahoun, Kašpar Šťovík, Baltazar Pelyněk. Knižně debutoval autobiografickým románem Z nového labyrintu světa (1907). Jeho humorné a satirické prózy vyšly ve sbírce Na potulkách se Švandou (1919), Tři z Hané (společně s O. Bystřinou a Janem Spáčilem-Žeranovským) a Lásko, milá lásko (1920). Jeho nejhodnotnějším dílem je trilogie (Břehule, Polednice, Hastrman, 1919). V řeči svých lidových postav důsledně užíval hanácké nářečí.

Švéda Josef - chemik, univ. profesor

(nar. 12. září 1881 v Ptení na Prostějovsku; zemřel ve Vlkavě u Ml.Boleslavi 12. srpna 1929) na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1900. Od roku 1927 byl mimořádným profesorem anorganické chemie na UK v Praze. Zabýval se chemií vzácných zemin a analýzou plynů. Patří k zakladatelům mikroanalytických metod.

Doucha František - středoškolský pedagog, vlastivědný pracovník, autor pověstí

(nar. 17. září 1881 v Topoli u Chrudimi; zemřel v Olomouci 14. února 1965) po studiích dějepisu a zeměpisu na UK v Praze působil jako středoškolský profesor v Kyjově, ve Strážnici a v letech 1912 - 1935 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Zde byl od roku 1919 členem výboru VSMO, spoluredaktorem jejího časopisu, a od roku 1926 správcem odd. historického a uměleckoprůmyslového muzea. V letech 1935-1939 byl ředitelem Masarykova gymnázia na Vsetíně.

Stejskal Josef Rostislav, ThDr. - biskup Církve československé husitské

(nar. 27. dubna 1894 v Hostkovicích; zemřel v Olomouci 18. září 1946) po absolutoriu Slovanského gymnázia v roce 1914 studoval v Olomouci římsko-katolické bohosloví. Po vzniku ČSR z katolické církve vystoupil. Byl spoluzakládajícím členem Církve československé-husitské (8. ledna 1920) a jedním z jejích průkopníků na Moravě. Byl farářem ve Velkém Týnci a ve Vacanovicích. Po návratu ze studií v Paříži v roce 1924 byl tajemníkem patriarchy a 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem CČSH moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii CČSH hájil princip svědomí a formuloval text Vyznání víry československé. Byl i redaktorem Náboženské revue. V době svého pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss, jíž zpřístupnil osobnost a učení M.J.Husa západním teologickým kruhům.

Cholava Štěpán - profesor SGO, představitel dobové české inteligence v Olomouci

(nar. 19. září 1831 v obci Lutopecny u Kroměříže; zemřel v Olomouci 7. února 1891) po studiích filologie na vídeňské univerzitě byl mj. v letech 1870 - 1886 profesorem latiny a řečtiny na Slovanském gymnáziu Olomouc. Angažoval se v českých společenských kruzích, mj. se zasloužil o zřízení České měšťanské školy a Národního domu v Olomouci.

Minařík Karel - profesor matematiky a fyziky, popularizátor astronomie

(nar. 20. září 1886 v Přerově; zemřel v Olomouci 9. června 1935) po maturitě na Slovanském gymnáziu Olomouc v roce 1876 studoval na univerzitě ve Vídni. Po celou svoji 45 let trvající aktivní pedagogickou dráhu učil matematice a fyzice (česky i německy).V letech 1881 -1889 na gymnáziu v Přerově, následně rok na Německém gymnáziu v Kroměříži a v letech 1891 - 1926 na „svém“ Slovanském gymnáziu Olomouc. Byl nadšeným popularizátorem astronomie, členem Société astronomique de Francé. V letech 1892 - 1908 byl revizorem olomouckého vlasteneckého spolku Žerotín.

Krejčí František Václav, Dr.h.c. - pedagog, redaktor

(nar. 4. října 1867 v České Třebové; zemřel v Praze 30. září 1941) na Slovanském gymnáziu studoval v letech 1880 - 1881, kdy přestoupil na Učitelský ústav v Hradci Králové. V roce 1886 začal učit ve Lhotce u České Třebové. Od roku 1895 působil v Praze jako redaktor Českých novin, 1896-1897 v časopisu Rozhledy a v letech 1897 - 1933 v Právu lidu. Často pobýval v zahraničí (Polsko, Německo, Rakousko, Francie). V roce 1937 obdržel čestný doktorát UK v Praze.

EMIL VIKLICKÝ
laureátem Ceny města Olomouce 2010

Absolvent Slovanského gymnázia v maturitním roce 1966 Emil Viklický měl od mládí fenomenální hudební talent. Přesto nejdříve vystudoval numerickou matematiku na Přírodovědecké fakultě UP a v tomto oboru dokonce dosáhl doktorátu přírodních věd (RNDr.), aby s vysokoškolským diplomem v kapse se věnoval hudbě profesionálně. Inspirován prostředím své rodiny, která má uměleckou tradici výtvarnou i hudební, se ve svém žánru vypracoval na jednoho z nejlepších světových jazzových interpretů. Emil muzikou utvářel i neopakovatelnou atmosféru své třídy. Se vzděláním z hudební školy Žerotín, kterou navštěvuje i řada současných studentů Slovanského gymnázia, bez konzervatoře, se vlastní obdivuhodnou pílí a nadáním vzepjal do sfér, o nichž většina umělců jenom sní! - Ano, na koncerty skvělého jazzmana Emila Viklického se hrnou davy posluchačů po celém světě!!

Emil Viklický býval při návštěvách svých rodičů v Olomouci častým hostem svých profesorů na Slovanském gymnáziu, pro oslavy 125. výročí založení naší slavné „almae matris“ zkomponoval slavnostní znělku. Svůj krásný vztah ke škole, která mu dala středoškolské vzdělání, prokázal i vlastním koncertem na počest 130. výročí založení Slovanského gymnázia v olomoucké Redutě.

Sekce Slovanského gymnázia VSMO
si Vás dovoluje pozvat na
Vzpomínkový večer věnovaný výtvarným osobnostem
České reálky Olomouc a Slovanského gymnázia

Karlu Wellnerovi a Mirko Hanákovi,

jejichž život a dílo přiblíží
emeritní výtvarný pedagog PdF UP prof. Ladislav Rusek.
Vzpomínka se uskuteční v rámci Muzejního čtvrtku
dne 26. května 2011 od 17.00 hodin na Katedře historie FF UP
(v budově bývalé chlapecké základní školy „Na Hradě“ vedle chrámu sv. Michala)

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v srpnu 2011, si připomeňme:

Neubauer Zdeněk, JUDr. - právník, filosof a vysokoškolský učitel

(nar. 2. srpna 1901 v Plzni; zemřel v Praze 20. února 1956) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1919 vystudoval práva, která téměř po celý život přednášel na MU v Brně a na UK v Praze. Specializoval se na ústavní a správní právo, byl uznávaným odborníkem v právní filosofii.

Hynek Zdeněk, Ing.arch. - významný olomoucký architekt a urbanista

(nar. 16. listopadu 1922 v Olomouci; zemřel v Pasece 13. srpna 2006) je absolventem olomoucké České reálky (1940). Vzhledem k uzavření vysokých škol absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii. Po jeho skončení však byl totálně nasazen na nucené práce do Berlína. V roce 1949 promoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V postgraduálním studiu na VUT Brno se zaměřil na urbanismus (1964). Pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 - 1971 byl hlavním architektem města Olomouce. V době tzv. normalizace byl z této funkce odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly Jeseník, pracoviště Hněvotín (v západoněmecké licenci se tam projektovaly montované rodinné domky).

Osobnost pana architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná. Po založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci se stal vedoucím tohoto pracoviště, na němž působil až do roku 1985. Svou projekční a rekonstrukční činností přispěl k zachování, obnově a k dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů.

Svůj celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah ke svému rodnému městu zúročil v bohaté přednáškové a publikační činnosti. Od počátku šedesátých let přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu jeho zajímavých článků najdeme v prostějovské Štafetě, v olomouckém měsíčníku Kdy-Kde-Co, ve sbornících VSMO a v jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO „O významných osobnostech a jejich hrobech v Olomouci", "O historii olomouckých hřbitovů" a "K vývoji olomouckých řemesel". Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další, zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

Doupalová Eva, PhDr. (roz. Procházková) - docentka oboru literární historie

(nar. 13. srpna 1936)

Vztah pani docentky Doupalové ke Slovanskému gymnáziu byl dán rodinnou tradicí. Otec JUDr. Václav Procházka (nar. 1897) patřil k poslednímu předválečnému ročníku maturantů tohoto ústavu, jemuž vděčil za obdivuhodně široké a hluboké vědění a vzdělání. S úctou vždy hovořil o svých bývalých profesorech, uctíval zejména klasické filology. Latinou ji trápil od mládí. Dodnes vzpomíná na ranní cestu Bezručovými sady v roce 1947, kdy ji doprovázel k přijímacím zkouškám do primy. Jejím třídním profesorem byl pozdější hispanista na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, mladý dr. Oldřich Bělič.

Její pobyt na gymnáziu byl přerušen zákonem o jednotné škole a teprve jako patnáctiletá znovu směřovala na Slovanské gymnázium, které tehdy neslo název Jedenáctiletá střední škola třída Jiřího z Poděbrad. I dnes před jejíma očima defilují tváře profesorů Bráblíka, Horčičky, Lišky, Kabeláčové, Petra, třídního profesora Hutáka a dalších. - V duchu rodinné tradice navštěvuje Slovanské gymnázium rovněž i její vnuk.

Po absolvování FFUP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od r. 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945 – 1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. Z rodinných důvodů jsem od 1. 9. 1993 odešla do důchodu. Když se však situace změnila, působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovává posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství.

Po celé své profesní působení na pedagogických fakultách Univerzity Palackého i Ostravské univerzity jí nejvíce radosti a uspokojení přinášela práce se studenty, celou dobu ji vnímala jako vnitřně oboustranně obohacující. Jistě se i do ní promítly podněty a vzory profesorů ze Slovanského gymnázia i přednášejících z olomoucké "almae matris". Na svá studia na Slovanském gymnáziu vzpomíná velmi ráda: „Byli jsme nadaná třída a soudržný kolektiv. Slovanskému gymnáziu, jeho současným i příštím pedagogům přeji do budoucna řadu vnímavých studentů toužících po poznání a vědění. Nechť se daří profesorům tohoto předního olomouckého ústavu nabídnout svým žákům také cestu k přemýšlení nad mnohdy palčivými, ale podstatnými otázkami lidského života."

Kašpar Rudolf, MUDr. - lékař, historik lékařství

(nar. 23. srpna 1921 v Šumperku) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1940 působil jako cizojazyčný korespondent. V letech 1947 – 1953 vystudoval lékařství na LF UP (současně byl mimořádným posluchačem historie a jazyků na FF UP). Po promoci si zvolil povolání důstojníka zdravotnictví. Z vážných zdravotních důvodů odešel z armády a působil v lázeňských městech: Karlovy Vary a Františkovy Lázně. Po návratu na Moravu byl lékařem v šumperské nemocnici a později závodním lékařem v Uničovských strojírnách, od roku 1963 působil na Prostějovsku. Byl mimořádně aktivním členem Sekce dějin lékařství VSMO. Vyvíjel bohatou publikační a přednáškovou činnost.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v červenci 2011, si připomeňme:

Haderka František - ředitel Slovanského gymnázia, publicista, regionální politik

(nar. 3. července 1886 v Kroměříži; zemřel 21. srpna 1945 v Olomouci) pocházel z Kroměříže. Po maturitě ve svém rodišti v roce 1904 studoval FF KFU v Praze. První světovou válku absolvoval na frontě a po návratu v roce 1919 – 1920 na DRRG v Olomouci, 1920 - 1921 na Učitelském ústavu tamtéž, následně do roku 1926 na České reálce, odkud odešel jako ředitel České reálky v Šumperku. K 1. září 1934 byl jmenován ředitelem Slovanského gymnázia Olomouc, kde setrval do začátku okupace, kdy byl internován. Byl autorem řady dobových pedagogickým spisů, byl zpravodajem Lidových novin. Od roku 1920 byl jednatelem Matice školské, aktivně pracoval ve VSMO a od roku 1922 v Družstva českého divadla. V Šumperku byl předsedou místního odboru Národní jednoty, od září 1935 jednatelem jejího ústředního výboru a následně členem Národní rady v Praze a její odbočky v Brně. Pan ředitel Haderka je pohřben v Olomouci. Jeho náhrobek je vyzdoben bronzovým reliéfem od akademického sochaře Julia Pelikána.

Richter Antonín Felix - biochemik, vysokoškolský učitel

(nar. 3. července 1895 v Dolanech u Olomouce; zemřel v Praze 8. září 1979) po maturitě na SGO v roce 1916 vystudoval v Praze biochemii. V poválečných letech působil na LF UP v Olomouci, kde zakládal katedru Lékařské biochemie. Po odchodu do Prahy byl přednostou II. Ústavu pro lékařskou chemii UK. Zabýval se výzkumem biologických pigmentů a klinickou biochemií. Dosáhl akademické hodnosti vysokoškolského profesora. Je autorem nnebo spoluautorem více než 100 knih, učebnic a původních vědeckých prací.

Dvořák Jaromír, PhDr. - univ. profesor, literární historik a editor

(nar. 4. července 1931 v Olomouci; zemřel tamtéž 4. října 2004) pro jehož rozsáhlé dílo je podle akademického Slovníku českých spisovatelů příznačná faktografická přesnost, objevy četných zasunutých materiálů a důkladnost doprovodných komentářů. Celý svůj profesní život zasvětil filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (od roku 1968 jako docent a od roku 1982 jako profesor nové české literatury). Výrazně se uplatňoval i v olomouckém literárním životě, např. jako redaktor 13 ročníků Sborníku Vlastivědné společnosti muzejní. Věren odkazu svých učitelů prof. J.L. Fischera a prof. Oldřicha Králíka, naučil se vždy usilovat o co nejexaktnější poznání. Již jako mladý asistent byl pověřován kromě výuky nové české literatury i náročnými semináři ediční techniky a nakladatelské praxe pro studenty nejvyššího ročníku FF a v odborné práci se podílel mj. na realizaci edičních projektů, např. výboru z díla V.K. Klicpery, překladů díla Josefa Jungmanna, edice Sládkových překladů W. Shakespeara i řady edic bezručovských. Těžiště jeho zájmu se začalo přesouvat k demokratické, protifašistické a levicově orientované meziválečné literatuře. Ve spolupráci s prof. Robertem Smetanou a J. Š. Kvapilem se stal editorem, komentátorem a interpretem díla Bedřicha Václavka. Po celý život hledal a nalézal tvůrčí příklad v osobnostech spjatých s českou národní kulturou a ideály sociálně spravedlivé společnosti a nikdy se nedokázal zpronevěřit etice vědecké práce. Byl vůdčí osobností při budování univerzitního Kabinetu Bedřicha Václavka, při pořádání 20 ročníků vědeckých konferencí Václavkova Olomouc i při vydávání Václavkova díla. Řadu let byl školitelem vědeckých aspirantů. Externě vedl kabinet při ÚČSL ČSAV. Své studie o Palackém a lyrice národního obrození, ale o vůdčích zjevech české literární kritiky shrnul do publikace Tradice a současnost (1980); výsledky svého bádání o básníkovi svého srdce prezentoval v knize Bezručovské studie (1982). Na rozdíl od jiných neuhýbal před problémy a dokonce ze svých mimořádně skromných prostředků vydal počátkem 90. let studie, připomínající velké demokratické tradice světové i české společnosti a kultury (např. J.L. Fischer a F.X. Šalda; Edvard Beneš 1945 – 1948 o české literatuře a kultuře; Z dějin literatury a kultury na Moravě). V oblasti světové hudby na psal studii Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis; svůj celoživotní zájem o regionální kulturu završil monografií Prof. PhDr. Jan Springer, demokrat a vlastenec. Koncem devadesátých let spolupracoval se Sdružením Vladislava Vančury, pořádajícím v Háji ve Slezsku festival Rozmarné léto. Z této spolupráce vzešly pozoruhodné studie Jaromíra Dvořáka: Ke stému výročí příchodu P. Bezruče na Hanou (1996); F.X. Šalda, obránce demokracie a sociální spravedlnosti (1997) a František Palacký – kritik (1998). K jubileu Jaromíra Dvořáka vyšla Bezručovská studie (2001), fundovaně přispívající k otázce autorství rukopisné sbírky veršů připisovaných Bezručovi. Velmi pozoruhodnými postřehy a studiemi přispěl i do almanachů Slovanského gymnázia.

Jaromír Dvořák sám a později ve spolupráci s vlasteneckou slezskou obcí (cit.) dokázal, že je možné připomínat, studovat a rozvíjet životadárné kulturní tradice i tehdy, když tomu globalizující (glajchšaltující) trh ani trochu nepřeje. Silou ducha překonával svízele ochromující nemoci, která mu v posledních letech života znemožňovala zúčastňovat se veřejného života, ale nikoli i za ztížených podmínek pronikavě myslet, pracovat a psát.

Hrdlička Josef - středoškolský profesor, překladatel, významný skautský činovník

(nar. 11. února 1883 ve Velkém Týnci; zemřel v Teplicích nad Bečvou 7. července 1956) Vystudoval Slovanské gymnázium (maturoval v roce 1902) a po studiích přírodních věd na UK v Praze působil v letech 1906 – 1939 na olomoucké České reálce jako profesor přírodopisu, matematiky, fyziky a němčiny. 1. září 1939 byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech. Po válce byl reaktivován. Patřil mezi oblíbené učitele, který se věnoval žákům i ve volném čase. Byl vynikajícím řečníkem. Stál v Olomouci u zrodu skautingu, podílel se na vzniku Církve československé husitské a později církve pravoslavné. Byl blízkým spolupracovníkem biskupa Gorazda. Vysoce jsou hodnoceny jeho překlady díla Stefana Zweiga. Pracoval pro Osvětové sbory na Moravě, byl aktivní i v olomouckém Vlasteneckém spolku muzejním. Zahynul tragicky při autohavárii v Teplicích nad Bečvou.

Svěrák Jaromír, MUDr., DrSc. - univ. profesor očního lékařství

(nar. 9. června 1926 v Kelči na Valašsku) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1945. Následně studoval medicínu na LF UK v Praze. Po promoci v roce 1950 působil krátce v Olomouci. Zakotvil ale na oční klinice LF UK v Hradci Králové, kde se posléze stal přednostou oční kliniky. Dne 15. června 1990 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Je autorem, příp. spoluautorem 230 vědeckých prací ze svého oboru. O prestiži, kterou měl ve svém oboru svědčí jeho zvolení místopředsedou Oftalmologické společnosti. Je rovněž členem mezinárodní organizace oftalmologů ISCEV.

Panoš František – klavírista, spoluzakladatel swingové skupiny „Cholera boys“

(nar. 12. července 1921 v Olomouci; zemřel v Olomouci 14. srpna 1959) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1940. Společně se svými spolužáky Vláďou Nechybou, Mojmírem Smejkalem, Karlem Balašem, Václavem Janečkem, Milanem Schmalzem, Arnoštem Zatloukalem, Rudou Gažarem, Sašou Dačenkem adal. Založili na Slovanském gymnáziu první olomouckou swingovou kapelu, která byla mimořádně úspěšná!!! Perlami jejich repertoáru byly skladby Duke Ellingtona Solitute, Caravan, Moon Indigo adal. Tehdy téměř nedostupný notový materiál jim „pašovala“ z Prahy sestra Mojmíra Smejkala, která byla v té době slavnou filmovou herečkou (mj. hrála princeznu ve filmu Krakatit), hrající pod uměleckým jménem Florence Marly.

Halouzka Jan - kronikář moravského národního obrození

(nar. 13. července 1856 v Těšeticích; zemřel v Mistříně u Kyjova 31. července 1918) již za studií na Slovanském gymnáziu (abs. v roce 1876) psal básně, které publikoval ve studentském časopisu Háj pod pseudonymem Jan Těšetický. Rovněž přispíval do Havelkova časopisu Koleda. Krátce studoval v Praze práva. Jako jednoroční dobrovolník se zúčastnil bojů v Bosně a po návratu studoval v Olomouci teologii. Na kněze byl vysvěcen v roce 1884. Za svou literární tvorbu byl velmi uznáván a dokonce i několikrát vyznamenán (např. Řádem Božího hrobu v Jeruzalémě) Stál u zrodu a byl velmi aktivní v Družině literární a umělecké. V roce 1878 vydal nákladem vlastním Paměti farnosti Těšetické., psal také humorné črty v hanáckém nářečí, redigoval lidové kalendáře a přispíval do řady dobových časopisů. Jeho nejcennějším dílem jsou trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě (1909, 1913, 1917). Je rovněž autorem řady hesel v Ottově slovníku naučném.

Bystřina Otakar, JUDr. - právník, spisovatel

(nar. 23. května 1861 ve Věrovanech; zemřel v Ostravici 18. července 1931) studoval Slovanské gymnázium v letech 1871 - 1878. Přestože byl příkladným žákem, který měl za své vzory pana ředitele J. E. Kosinu a pana profesora Jana Havelku, byl pro výtržnost z mladické nerozvážnosti ze studia vyloučen a maturoval o rok později v Chrudimi,odkud odešel studovat do Prahy práva. Na studia si přivydělával jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V. Friče, nebo pomáhal na železnici. Částečným zdrojem příjmů mu byly i honoráře za básně publikované v různých časopisech. Po studiích práv vykonával praxi u pražského Zemského soudu a jako koncipient postupně působil v advokátních kancelářích v Plumlově, v Prostějově, ve Vyškově a v Brně. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně a v letech 1921 - 1926 měl vlastní advokátní praxi v Brně. V roce 1920 koupil společně s Petrem Bezručem chalupu na Ostravici v Beskydech…

Otakar Bystřina (vlastním jménem JUDr. Ferdinand Dostál) byl přední osobností moravské spisovatelské obce (od roku 1912 byl jejím místopředsedou a v letech 1921 - 1923 jí dokonce předsedal). Debutoval prózou Rok na vsi (1889). Pravé uplatnění svého literárního talentu však našel v humoristických povídkách psaných dialektem, se svéráznými figurkami z Hané, ze Slovácka a z Valašska. K jeho čtenářsky nejoblíbenějším knihám patří Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlivaji (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory z díla: Humor O. Bystřiny (1927) a Úsměvná Morava (1979).

Sach Leopold - středoškolský profesor

(nar. 19. listopadu 1851 v Kožušanech u Olomouce; zemřel v Holešově 24. července 1921) pocházel z Kožušan, na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1873. Po vysokoškolských studiích učil řadu let na Zemské reálce v Prostějově obdivuhodné kombinaci předmětů: českému jazyku, němčině, matematice a fyzice. K 1. srpnu 1899 byl jmenován zakládajícím ředitelem Vyšší reálky v Holešově, na níž působil až do svého odchodu do penze.

Švec Václav, MUDr., CSc. - univ. profesor očního lékařství, rektor UP

(nar. 22. prosince 1922 v Karviné; zemřel v Olomouci dne 26. července 1986) V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu. Byl jedním z prvních absolventů studia lékařství na LF UP v Olomouci (1952). Jako oční lékař působil v Prostějově a v Olomouci, dva roky působil jako expert v Tunisu. Od roku 1971 byl přednostou oční kliniky FNO, v roce 1980 byl jmenován rektorem UP.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v červnu 2011, si připomeňme:

Houdek Vítězslav, JUDr. - právník, politik, spisovatel, překladatel, redaktor

(nar. 27. července 1856 v Náměšti na Hané; zemřel v rodišti 1. června 1916) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1876 studoval práva v Praze. Po promoci pracoval jako koncipient v Brně, odkud odešel do vládní administrativy do Vídně. Po návratu do Brna byl od roku 1915 vícepresidentem Moravského místodržitelství. Zasloužil se mj. o založení olomouckého muzea, byl členem Ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Literárně činný byl již od studií na Slovanském gymnáziu.

Zeman Jiří, RNDr., CSc. - docent numerické matematiky

(nar. 23. června 1941 v Olomouci) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1958. Od roku 1962 působí na Katedře matematické analýzy a numerické matematiky Přírodovědecké fakulty UP. V akademických funkcích byl např. i proděkanem PřF UP.

Smital Jan - akademický malíř, krajinář, portrétista

(nar. 24. června 1896 v Lošticích; zemřel při práci v terénu v okolí Olomouce) byl na České reálce žákem prof. Karla Wellnera. Po maturitě v roce 1914 absolvoval AVU v Praze (žákem prof. Nechleby). Studijně pobýval v Bulharsku, v Alžírsku, Jugoslávii, na Podkarpatské Rusi a na moravském Slovácku působil souvisle v letech 1935 - 1945. Svou první výstavu měl v roce 1929 v Prostějově. Po válce zakotvil trvale v Olomouci. Byl členem Skupiny olomouckých výtvarníků a v roce 1952 byl zvolen předsedou Krajského střediska výtvarných umělců Olomouc. Náměty ke své tvorbě čerpal převážně z Olomouce a okolí. Při jedné z cest v terénu taky náhle zemřel. Pomník na jeho hrobě v urnové části ÚOH je ozdoben reliéfem dívky držící paletu (Jejím autorem je akad. sochař Baják).

Janošík Jan, MUDr, - profesor anatomie na UK, zakladatel české anatomické školy

(nar. 26. června 1856 ve Vrbátkách u Prostějova; zemřel v Praze 8, května 1927) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1877 studoval medicínu v Praze. Už za dva roky po promoci se habilitoval, v roce 1885 byl jmenován mimořádným profesorem a 1893 řádným profesorem histologie a embryologie na LF UK v Praze. Ve svém oboru byl uznávaným odborníkem i v cizině. Od roku 1902 byl řádným členem ČSAV, v letech 1898 – 1899 byl děkanem pražské lékařské fakulty a dne 25. června 1910 byl zvolen rektorem University Karlovy v Praze. Zastupitelstvo Vrbátek ho jmenovalo čestným občanem obce (autorem diplomu je akad. malíř Janko Köhler). Prof. Jánošík za tuto poctu poděkoval „hanáckym dopisem“, k němuž byl přibalen výtisk jeho instalační přednášky a podepsaný portrét. V dopise se mj. praví: „…tak Vám za všecke te pocte děkoho, obzvlášť proto, že je od rodné obce, kde sem, dež sem bel docentem, nemohl dostat ani domovské lest, no dale mně ho Štétovice…“.

Prof. Jánošík založil a byl v letech 1894 - 1926 přednostou Anatomického ústavu LF UK v Praze. Napsal řadu odborných knih, které byly později přeloženy do angličtiny, ruštiny, italštiny, němčiny a francouzštiny. Pro mediky vydal i první českou učebnici „histologie a mikroskopická anatomie“ (1892), v letech 1897 - 1901 učebnici „Anatomie člověka I., II.“ a v letech 1897 - 1904 sedmidílný Anatomický atlas. K jeho sedmdesátinám mu zaslal děkovný dopis sám president T.G. Masaryk (datováno v Lánech 24. června 1926).

Trapl Petr - profesor Slovanského gymnázia

(nar. 29. června 1876 ve Stupné u Českého Krumlova; zemřel v Olomouci 25. června 1915) studoval a maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích a poté FF UK v Praze, kde promoval v roce 1899. Byl středoškolským profesorem matematiky a fyziky v Čáslavi, v Brně, v Přerově a od 1.9. 1903 až do své předčasné smrti 12 let na Slovanském gymnáziu Olomouc. Byl rovněž správcem profesorské knihovny, staral se o hmotnou podporu chudých studentů, přednáškami z matematiky a fyziky se podílel na zvyšování kvalifikace učitelů měšťanských škol, působil i v Krajinském odboru spolku čs. profesorů.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů jubilujících v květnu 2011 si připomeňme:

Fierlinger Zdeněk - politik, diplomat

(nar. 11. července 1891 v Olomouci; zemřel v Praze 2. května 1976) byl synem váženého profesora olomouckého německého reálného gymnasia Eugena Fierlingera (k rodinným vazbám: měl bratra Otakara a sestru Evženii, provdanou za majora Jaroslava Rošického. Jejich syn Evžen byl vynikající lehký atlet - „Rošického memoriál“. Rodina byla zapojena do protinacistického odboje. Její členové byli za nacistů popraveni). Zdeněk studoval na Slovanském gymnáziu a i když ho nedokončil (o důvodech jeho vyloučení ze studia se traduje několik úsměvných verzí; nakonec maturoval na Obchodní akademii v Přerově), pamětníkům se bohužel vryl trvale do paměti v důsledku své neblahé politické role při komunistickém puči v únoru 1948. Za 1. světové války byl důstojníkem Čs. legií na Rusi a ve Francii. Od roku 1919 působil v diplomatických službách jako velvyslanec (v Nizozemsku, následně v Rumunsku, USA, ve Švýcarsku /současně zástupce ČSR u Společnosti národů/, v Rakousku a během 2. světové války v SSSR). Byl blízkým spolupracovníkem presidenta Beneše. Při působení v Moskvě navázal těsnou spolupráci se sovětskými orgány a čs. komunistickou emigrací, v jejichž intencích utvářel svou další diplomatickou a politickou aktivitu. Byl mj. předsedou první poválečné vlády (1945 - 1946), po únorovém puči se významně podílel na likvidaci Čs. sociální demokracie a na jejím sloučení s KSČ. Od roku 1948 byl 18 let členem předsednictva ÚV KSČ, 1953 - 1964 byl předsedou NS, v letech 1969 - 1971 byl poslancem FS. Je autorem dvoudílných pamětí „Ve službách ČSR“ a několika dalších publikací.

Geisler Josef, MUDr. - lékař, hudebník, soudní znalec, divadelní ochotník

(nar. 11. března 1866 v Kokorách u Přerova; zemřel v Olomouci 9. května 1936) po maturitně na Slovanském gymnáziu v roce 1884 vystudoval medicínu v Praze. V roce 1894 se trvale usadil v Olomouci jako praktický lékař. Od následujícího roku byl i vězeňským lékařem a znalcem krajského soudu. Byl členem profesorského sboru Pöttingea, kde přednášel zdravovědu a působil rovněž jako ústavní lékař. Byl členem výboru českého vlasteneckého pěveckého sdružení Žerotín, hrával na violoncello a byl rovněž místopředsedou českých divadelních ochotníků v Olomouci. V roce 1918 byl vyznamenán zlatým křížem a korunou za veřejnou lékařskou službu. V závěti svůj majetek odkázal českým národním a dobročinným spolkům. V kulturním zařízení „Žerotín“ (v Olomouci naproti Dominikánskému kostelu) je dodnes na jeho počest „Geislerův sál“, v němž mj. nacvičuje slavný olomoucký pěvecký sbor Campanella.

Kubis Adolf - učitel, novinář, spisovatel

(nar. 18. května 1876 v Brušperku; zemřel v Olomouci 25. srpna 1958) po maturitě na Slovanském gymnáziu studoval nejdříve bohosloví, ale brzy odešel na FF pražské univerzity. Byl profesorem reálky v Moravské Ostravě. V letech 1906 - 1936 byl tajemníkem Národní jednoty pro východní Moravu se sídlem v Olomouci. Hojně publikoval v tisku (Čas, Pozor, Našinec, Nový život, Studentské listy…). V letech 1927 byl členem městského zastupitelstva v Olomouci. V týmu primátora JUDr. Richarda Fischera se spolupodílel na vytvoření plánu Velké Olomouce a podporoval prof. Antonína Šprince při založení české olomoucké městské knihovny.

Sulovská Ivana (roz. Wiedermannová), MUDr. - lékařka, hematoložka

(Nar. 30. května 1956 v Olomouci)

Maturitní zkoušku na Slovanském Gymnáziu v Olomouci absolvovala s vyznamenáním v roce 1975. Poté nastoupila na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde promovala v roce 1981. Profesní kariéru zahájila na Oddělení klinické hematologie ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde zároveň v letech 1986 až 2001 působila jako zástupkyně přednosty pro léčebnou péči. Postupně se z tohoto oddělení podařilo vybudovat Hemato - onkologickou kliniku. V roce 2001 přešla na Transfuzní oddělení FN Olomouc, kde dosud působí jako vedoucí dárcovského úseku. Po celou dobu předává studentům všeobecného lékařství na LF UP své zkušenosti.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů a profesorů Slovanského gymnázia jubilujících v dubnu 2011 si připomeňme:

Pelikán Vladimír,DrSc. – univ. profesor, významný lékař - internista

(nar. 3 dubna 1916 v Olomouci; zemřel tamtéž 15. března 1980) pocházel z rodiny olomouckého akademického sochaře Julia Pelikána. Po absolutoriu olomoucké České reálky (1934) se věnoval studiu medicíny. Od roku 1946 působil na katedře vnitřního lékařství LF UP. V letech 1953 - 1958 byl proděkanem LF UP a v letech 1960 - 1962 dokonce jejím děkanem. Vybudoval olomouckou III. interní kliniku a byl jejím prvním přednostou (v r. 1965 první olomoucké dialyzační pracoviště!). Ve své vědecké práci se specializoval na choroby zažívacího traktu. Velký úspěch zaznamenal v roce 1968, kdy byl spoluorganizátorem Evropského gasteroenterologického kongresu v Praze. V době tzv. „normalizace“ byl (jako bratr významného představitele Pražského jara, ústředního ředitele Čs. televize Jiřího Pelikána, rovněž našeho absolventa) persekvován, zbaven vedení katedry, kterou založil a v roce 1975 byl předčasně penzionován. Až do svého onemocnění v roce 1978 pracoval jako lékař v LDN Paseka. Společensky byl velmi oblíben. Přátelé mu přezdívali „Kosťa“. Do okruhu jeho zájmů patřilo lyžování, tenis, horolezectví, vodní turistika, hudba, literatura a umění. Jazykové vybavení z naší školy mu umožnilo pracovní působení v zahraničí v Anglii, ve Francii, v Alžíru a v Severní Koreji.

Štembírek Oskar - báňský inženýr, lexikograf a překladatel

(nar. 6. dubna 1921 ve Studené Loučce) zahájil středoškolské studium na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a dokončil ho maturitou na Slovanském gymnáziu v roce 1942. Jako příslušník „Ročníku jednadvacet“ strávil 3 roky na nucených pracích v Německu. Po návratu vystudoval ostravskou Vysokou školu báňskou a ve své praxi se specializoval na důlní stavby (podnik Báňské projekty). Měl skvělé jazykové znalosti, pracoval jako lexikograf, tlumočník a překladatel. Byl členem Svazu tlumočníků a překladatelů a dlouholetým vedoucím sekce České vědeckotechnické společnosti při Domě techniky Smor kraje. Po roce 1989 uplatnil i svůj talent publicisty.

Bartocha Rostislav - profesor SGO, filolog, historik a překladatel

(nar. 9. dubna 1896 v Olomouci; zemřel tamtéž 10. ledna 1978) je legendou Slovanského gymnázia (společně se svým otce prof. Josefem Bartochou zde pedagogicky působili 57 let!!). Sám zde učil 35 let francouzštinu, latinu a němčinu. Zabýval se dějinami olomouckého školství a VSMO. Publikoval rovněž mnoho bibliografických a literárně kritických studií dějepisných (např. Jan Ošťádal, Od svobody ke svobody, První hanácké muzeum). Velmi příznivě ovlivňoval kulturní a hudební život školy. Byl členem výboru pro oslavy jubileí SGO v letech 1947, 1957 a 1967, měl zásadní podíl na vydání jubilejních almanachů, které jsou dobovým zdrojem informací z historie olomouckého školství.

Jochman Petr - výtvarník, historik umění, vysokoškolský pedagog

(nar. 17. dubna 1951) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1969 a následně studoval na FF UP výtvarnou teorii a výchovu. Svůj talent prezentoval na samostatných výstavách v plenéru v Kroměříži (1978), na Sovinci (1985) a v olomouckých galeriích (1987, 1991). Zúčastnil se rovněž výstavy v Drážďanech v roce 1990. Od roku 1991 působí na Katedře výtvarné výchovy PdF UP.

Tvrdoň František, PhDr. - lingvista, ředitel SGO, divadelní ochotník a muzikant

(nar. v Kunovicích u Uh. Hradiště 26. března 1913; zemřel v Olomouci dne24. dubna 1981) pocházel z chudé rolnické rodiny v Kunovicích u Uherského Hradiště. Měl ještě tři mladší sestry. Když mu bylo 10 let, jeho otec odjel za prací do Argentiny, kde zemřel a rodina zůstala bez prostředků. Hmotná nouze mu neumožnila studovat. Vyučil se zedníkem. Pomáhal matce živit rodinu, pracoval u stavební firmy ve dne jako zedník a v noci jako hlídač na stavbě. Na učitelský ústav v Olomouci se mohl přihlásit teprve tehdy, až jeho mladší sestry začaly pracovat. Po maturitě nesehnal místo, tak se zas vrátil k zedničině. Tragicky osudná se mu stala léta okupace, kdy byl v roce 1942 přidělen na oddělení pro mladistvé na Úřadu práce v Olomouci. Zde zodpovídal za organizaci pracovních sil pro totální nasazení v Říši. I když svého tehdejšího postavení využil k individuální pomoci mnoha lidem a zapojil se do protifašistického odboje, jehož účastníkům obstarával falešné doklady, byl postiženými účastníky vnímán velmi nenávistně, čehož bylo bez přihlédnutí k polehčujícím okolnostem zneužito při jeho odstranění z funkce ředitele (a ze školství vůbec) v roce 1958.

Dr. Tvrdoň mohl studovat vysněnou vysokou školu až po válce. Studia češtiny, angličtiny a filosofie zahájil v Brně a po obnovení olomoucké univerzity je dokončil na UP v Olomouci. Po krátkém působení v Velkých Losinách nastoupil od 1. října 1948 svou pedagogickou dráhu na Slovanském gymnáziu Olomouc. V roce 1951 byl promován doktorem filosofie. Od roku 1954 byl ředitelem Slovanského gymnázia (resp. tehdy 1. jedenáctileté střední školy v Olomouci, tř. Jiřího z Poděbrad 13). Atmosféra mezilidských vztahů v profesorském sboru školy byla tehdy díky nasazeným komunistickým fanatikům velmi napjatá. Dnes chápu, proč chodíval školou vždy vážně a zachmuřen, ale vyvádění těchto bojůvek nešlo účinně čelit. Vlna rozhořčení absolventů (vyslaných za okupace na práce v Říši), účastnících se 90. výročí oslav založení Slovanského gymnázia, dala podnět k jeho odstranění z funkce z politických důvodů. Dr. Tvrdoň se tedy vrátil definitivně k zednické profesi, po léta jako prostý dělník, později jako mistr a stavbyvedoucí. Osobně jsem se setkal se svým ředitelem v roce 1960 na brigádě vysokoškoláků při stavbě Lisoven nových hmot ve Vrbně pod Pradědem, kde jsem mu podával cihly a on mě na oplátku učil nahazovat omítku (je to opravdu kumšt!). Večer pak přicházel na ubytovnu mezi vysokoškoláky, kteří se zaujetím naslouchali jeho vyprávění z cest západní Evropou, kterou v poválečných letech projel na kole… Posléze byl dr. Tvrdoň pověřen vedením knihovny Pozemních staveb Olomouc, kde setrval až do odchodu na penzi. Dr. Tvrdoň se celý život věnoval svým velkým láskám, českému jazyku a literatuře a studiu cizích jazyků. Psal básně, povídky, divadelní hry i odborné stati (vzhledem k výše popsaným okolnostem buď do „šuplíku“, nebo je publikoval pod cizím jménem), plynně hovořil anglicky, dánsky, švédsky, německy, rusky a srbochorvatsky. Po šichtě odpracované na stavbě po večerech soukromě vyučoval angličtinu. K jeho zálibám patřila i hudba. Vojenskou službu vykonával u vojenské hudby 6. „Hanáckého“ pěšího pluku v Olomouci, kde hrál na tubu. V dalších kapelách taky na basu a na housle.

Pan ředitel PhDr. František Tvrdoň byl i přes nepřízeň osudu výraznou osobností olomouckého kulturního, vědeckého a pedagogického světa a - byť rozporuplně vnímán - i úctyhodnou pedagogickou osobností Slovanského gymnázia. Zemřel náhle 16. dubna 1981.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů Slovanského gymnázia jubilujících v březnu 2011 si připomeňme:

Ondrúšek František - akademický malíř

(nar. 4. března 1861 v Bystřici pod Hostýnem; zemřel tamtéž 3. dubna 1932) po studiu primy až kvarty na Slovanském gymnáziu rozvíjel svůj talent na Akademii výtvarných umění v Praze. Společně s Luďkem Marodem, Alfonsem Muchou, Jožou Uprkou adal. založili umělecký spolek Škréta a vydávali umělecký časopis. Absolvoval studijní cesty do Vídně, Benátek, Paříže, Bretaně a Mnichova, kde byl vyhledávaným portrétistou. V roce 1920 se vrátil do svého rodného města. V tomto období vytvořil kolem 550 obrazů, mj. portréty spisovatele Františka Táborského, arcibiskupa Leopolda Prečana, presidenta T. G. Masaryka, francouzského historika a průkopníka česko-francouzských vztahů Williama F. M. Rittera, architekta Bohumíra Jaroňka, básníka a spisovatele Josefa Kaluse, olomouckého nakladatele Romualda Prombergera a hudebního skladatele Leoše Janáčka, s nímž se spřátelil. V posledních letech svého života se věnoval národopisným studiím z Valašska a ze Slovácka. Pozoruhodná je jeho kolekce rázovitých postav žijících v okolí Sv. Hostýna a litografie a tempery obyvatel Rusavy a Kloboucka.

Prečan Leopold,ThDr.-docent CMBF, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský

(nar. 8. března 1866 ve Velkém Týnci; zemřel na Sv. Kopečku 2. března 1947) - medailon viz Osobnost ledna 2011

Prucek Josef - archivář, vlastivědný spisovatel a publicista

(nar. 9. března 1926 v Olomouci) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1945. Byl archivářem Olomouckého archivu, od roku 1968 vedl jeho samostatnou pobočku ve Šternberku (od roku 1971 měl ve své správě i depozitář v Uničově). Intenzivně se věnoval vlastivědné badatelské a publicistické činnosti, v níž pokračoval i po svém odchodu do důchodu v roce 1986. Publikoval ve vlastivědných sbornících, v odborném i v regionálním tisku (v letech 1974 - 1986 zejména do Kulturního zpravodaje Šternberka); dále do sborníků Historická Olomouc, Severní Morava, Výroční zprávy Památkového ústavu, v Ročenkách Státního okresního archivu v Olomouci. Jeho příspěvky v té době nalezneme v olomouckém kulturním měsíčníku Kdy - Kde - Co, ve Zprávách Vlastivědného ústavu v Olomouci, ve Vlastivědných listech a v deníku Lidová demokracie.

Zajíček Břetislav, MUDr. - olomoucký lékař a tělovýchovný pracovník

(nar. 23. března 1896 v Přáslavicích; zemřel v Olomouci 25. prosince 1973) maturoval na Slovanském gymnáziu ve válečném roce 1915. Byl odvelen na frontu 1. světové války, takže studium medicíny ukončil až v roce 1923. Byl aktivním účastníkem převratu v roce 1918 v Olomouci. Pracoval v Zemské nemocnici v Olomouci a od roku 1926 měl samostatnou praxi v Náměšti na Hané. Za aktivní účast v protifašistickém odboji byl vězněn v koncentračním táboře. Od roku 1945 byl praktickým lékařem v Olomouci.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů, jubilujících v únoru 2011, si na Slovanském gymnáziu připomeňme:

Vanýsek Rudolf, MUDr. - vysokoškolský pedagog, věhlasný internista

(nar. 5. února 1876 ve Velkém Týnci; zemřel v Mariánských Lázních 28. srpna 1957) po maturitě na Slovanském gymnáziu studoval na lékařské fakultě UKF. Po promoci působil od roku 1902 jako asistent vynikajícího internisty univ. prof. MUDr. Josefa Thomayera. Jazykové znalosti ze Slovanského gymnázia uplatnil při studijních stážích v Německu, Rakousku, ve Francii a v Anglii. V roce 1907 byl jmenován prvním českým primářem interního oddělení Zemské nemocnice U svaté Anny v Brně. Od roku 1919 byl profesorem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a současně přednostou I. interní kliniky, na níž působil do roku 1946. V letech 1926 - 1927 byl děkanem lékařské fakulty a v letech 1932 - 1933 byl rektorem Masarykovy univerzity. Kromě své lékařské a vědecké práce se aktivně podílel na organizování lékařského stavovského hnutí v brněnské Lékařské župě a v Zemské zdravotní radě. Zasloužil se o založení Spolku českých lékařů v Brně, jehož předsedou byl v letech 1926 - 1939. Po válce se podílel na znovuobnovení brněnské interní kliniky a lékařské fakulty MU. Po odchodu do penze byl od roku 1949 závodním lékařem ČSP v Brně a v letech 1955 – 1957 jako lázeňský lékař v Mariánských Lázních, kde náhle zemřel. Na památku tohoto významného zakladatele interní kliniky MU je od roku 1985 pořádán brněnským Spolkem českých lékařů Vanýskův den.

Hlavinka Alois, Msgre. - řk duchovní, středoškolský učitel, filolog, historik, prozaik

(nar. 4. července 1852 ve Věrovanech; zemřel v Kroměříži 26. února 1931) prožil dětství ve Věrovanech. V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu, na němž učil v letech 1877 – 1879. Pak kněžsky působil v Brně, od roku 1890 v Kučerově, v letech 1921 – 1923 v Olomouci a následně až do své smrti v Kroměříži. Ve své době byl oblíbeným publicistou (pseud. Vojnar, Kantilen). Jeho povídky vycházely v Obzoru a v časopisu Náš domov. Své hudební vzdělání uplatnil při úpravě národních písní.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů, jubilujících v lednu 2011, si na Slovanském gymnáziu připomeňme:

Karel Kozánek - hudebník, sbormistr, pianista a skladatel

(nar. 5. března 1853 v Kroměříži; zemřel v Kyjově 2. ledna 1941) pocházel z Kroměříže. V letech 1867 - 1875 studoval na Slovanském gymnázium a po maturitě absolvoval v Praze práva (JUDr. v roce 1882). Za pražských studií se seznámil s Antonínem Dvořákem, který měl na něj velký vliv. Kozánek pak řadu let působil jako sbormistr kroměřížského pěveckého sdružení Moravan. V té době Antonín Dvořák několikrát navštívil Kroměříž. Od roku 1887 měl Karel Kozánek advokátní praxi v Kyjově. Po celý život se věnoval řízení pěveckých sborů a harmonizaci moravských lidových písní.

Milan Jiříček - speciální pedagog, logoped a divadelní ochotník

Jaroslav Čičatka,PhDr., - filolog, pedagog, dirigent, režisér, hudební vědec, knihovník

(nar. 9. ledna 1891 v Prostějově; zemřel v Olomouci 12. září 1979) po absolutoriu Německé reálky ve svém rodišti vystudoval slavistiku, němčinu a hudební výchovu na vídeňské univerzitě. Před I. světovou válkou učil na středních školách v Prostějově a v Novém Jičíně. Po celou dobu války bojoval na italské frontě. V letech 1923 - 1951 učil na Slovanském gymnáziu češtině a němčině. Za jeho působení byl na škole žákovský smyčcový orchestr a několik pěvecký sborů, studenti pod jeho vedením nadšeně hrávali i divadlo. V letech 1953 - 1970 vybudoval rozsáhlé hudební oddělení olomoucké okresní knihovny. Z řady publikací, které vydal, jsou vysoce ceněny zejména jeho Dějiny olomouckého divadla.

František S. Procházka - učitel, spisovatel, překladatel a knihovník

(nar. 15. ledna 1861 v Náměšti na Hané; zemřel v Praze 28. ledna 1939) je rovněž absolventem Slovanského gymnázia (v roce 1881). Po maturitě studoval nejdříve bohosloví, avšak v roce 1883 přešel na Filosofickou fakultu KFU v Praze, kde studoval latinu, řečtinu a češtinu. Po promoci v roce 1887 působil jako učitel na pražských školách. Vydal přes 30 básnických sbírek. Mj. je i autorem veršované pohádky z prostředí hanáckého venkova „Ječmínek“.

Karel Morav - vojenský odborník a vlastivědný badatel

(nar. 18. ledna 1906 ve Štarnově; zemřel v Olomouci 21. dubna 1993) po maturitě na olomoucké České reálce v roce 1925 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a posléze i brněnskou techniku. Byl důstojníkem ČSA, hodně publikoval v odborných vojenských časopisech. Za války byl zapojen do domácího odboje. Od května 1945 byl prvním vojenským velitelem Šternberka. Po komunistickém puči v roce 1948 byl z armády propuštěn a v letech 1949 - 1951 protiprávně vězněn na Mírově. Po propuštění vykonával podřadná zaměstnání a teprve od roku 1957 byl odborným pracovníkem olomoucké hvězdárny. - Zajímal se o genealogii svého rodu, o historii a místopis Šternberka a dějiny svého rodiště. Kromě badatelské a literární činnost využil svých jazykových znalostí k četným překladům. V letech 1975 - 1983 publikoval zajímavé články ve Zprávách Vlastivědného ústavu v Olomouci a v ročenkách olomouckého Okresního archivu. V roce 2002 vyšla in memoriam jeho pozoruhodná publikace Staré šternberské obrázky.

František Waic - středoškolský profesor, dirigent a hudební kritik

(nar. 21. ledna 1886 v Ouběnicích u Benešova; zemřel v Olomouci 3. listopadu 1939) působil od roku 1900 v Zábřehu na Moravě a od roku 1905 na školách v Olomouci (Učitelský ústav, Hospodyňská škola a v letech 1927 - 1935 na Slovanském gymnáziu). V letech 1910 - 1931 byl aktivním členem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Často publikoval v denním tisku. Je autorem hodnotných učebnic hudební výchovy a řady zpěvníčků. Na Slovanském gymnáziu vedl ve své době velmi populární pěvecký sbor.

Dušan Čapek, ThDr. - teolog a redaktor

(nar. 24. ledna 1926 v Olomouci; zemřel Praze 9. února 2005) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1945 vystudoval v Praze Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1950 - 1955 byl na této vysoké škole asistentem a následně až do roku 1986 tajemníkem fakulty. Souběžně byl od roku 1953 redaktorem Kostnických listů a později šéfredaktorem evangelického týdeníku Kostnické jiskry.

Eduard Fargaš, MUDr., CSc. - pediatr, emer. přednosta II. chirurgické kliniky FNO

(nar. 26. ledna 1920 v Olomouci; zemřel tamtéž 28. ledna 2001) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1939 studoval Lékařskou fakultu v Brně, kde promoval v roce 1949. Po dvouletém působení v nemocnici v Opavě se natrvalo usadil v Olomouci. Pracoval na První chirurgické klinice FNO pod vedením věhlasného chirurga prof. Rapanta. Působil jako expert v Lipsku (1964) a v letech 1972 - 1976 na klinice v alžírském městě Oranu. Patřil k významným průkopníkům dětské chirurgie u nás.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů, jubilujících v prosinci 2010, si připomeňme:

Ferdinand Tomek, JUDr. - organizátor hudebního života, sběratel lidových písní

(nar. 18. dubna 1874 ve Vídni; zemřel v Olomouci 11. prosince 1935) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1893 studoval práva v Praze a po promoci v roce 1897 se trvale věnoval advokacii v Olomouci. Mimořádně aktivně se podílel na českém kulturním životě tehdy převážně německého města Olomouce. Od roku 1901 byl členem pěveckého spolku Žerotín (v letech 1920 - 1935 byl jeho předsedou), současně byl od roku 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od roku 1907 ve výboru Divadelního družstva a jednoty české divadelní občanské besedy, byl velmi vlivným členem výboru české olomoucké Matice školské; věnoval se i hudební publicistice. Propagoval zejména Slováckou píseň a v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně publikoval i v Časopisu Vlastenecké společnosti muzejní.

Zdeněk Vychodil - pedagog, aktivní člen literární sekce VSMO

(nar. 24. prosince 1925 ve Velkém Týnci), kde byl jeho otec Štěpán Vychodil (1886 - 1951) prvním ředitelem měšťanské školy. Zdeněk maturoval na České státní reálce v roce 1945. V letech 1946 - 1950 absolvoval Pedagogickou a Filozofickou fakultu UP. Byl členem prvního výboru Svazu vysokoškolského studentstva v Olomouci. Po promoci učil českému jazyku a dějepisu na školách v Nákle, v Chudobíně, v Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v letech 1955 - 1958 a 1975 - 1986 ve svém rodišti Velkém Týnci a nejdéle v Olomouci - Holicích. Přes 30 let se věnoval metodické práci na okresním pedagogickém středisku v Litovli a zejména v Olomouci, jako externí metodik kabinetu českého jazyka. Spolupracoval i s Pedagogickým nakladatelstvím, publikoval recenze učebnic českého jazyka pro základní školy. Ve sborníku Z paměti literární Olomouce (2004) publikoval pozoruhodnou vzpomínku na Jaromíra Johna a další osobnosti z počátků obnovy olomoucké univerzity.

Cyril Stejskal,PhDr. - vysokoškolský docent pedagogiky a psychologie, politický vězeň

(nar. 31. prosince 1890 ve Štarnově; zemřel v Novém Městě pod Smrkem 10. září 1969) - (viz Osobnosti SGO v prosinci 2010)

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů, jubilujících v listopadu 2010, si připomeňme:

Štajgr František JUDr. - univ. prof. občanského práva procesního, akademik ČSAV

(nar. 14. listopadu 1895 v Bělkovicích; zemřel v Praze 31. srpna 1972)

Přímo z lavic Slovanského gymnázia narukoval na frontu První světové vílky. Po návratu z ruského zajetí studoval od roku 1919 právnickou fakultu UK v Praze. Následně působil 14 let jako soudce v justiční službě na Slovensku. Od roku 1935 přednášel občanské právo procesní na právnické fakultě KU v Bratislavě, kde byl v roce 1937 jmenován mimořádným profesorem. Po vzniku Slovenského štátu musel Slovensko opustit a válku přečkal se rodinou ve svém rodišti. Po válce byl jmenován vysokoškolským profesorem civilního soudního řízení na Universitě Karlově v Praze. Po zřízení katedry občanského práva stál v jejím čele až do svého penzionování v roce 1969. V mezidobí zastával řadu akademických funkcí (mj. byl proděkanem i děkanem právnické fakulty UK). Napsal významné právnické knihy, např. Zásady civilního řízení soudního (1945), Konkursní právo (1947), Materiální pravda v občanském soudním řízení (1954), Československé mezinárodní civilní právo procesní (1967) adal.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů jubilujících v říjnu 2010, si připomeňme:

Birgus Josef, PhDr. - vynikající germanista, ředitel Polívkova reálného gymnázia

(nar. 23. května 1905 v Přerově; zemřel v Olomouci 23, října 1985)

se narodil 23. května 1905 v Přerově v rodině strojvůdce. Ve Valašském Meziříčí navštěvoval 1915 -1923 reálné gymnázium. Pod vlivem rozsáhlého humanitního vzdělání, kterého se mu dostalo na tomto gymnáziu, začal nejdříve studovat klasickou filologii na Karlově univerzitě v Praze, v druhém semestru však přestoupil na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně a změnil obor na aprobační skupinu němčina, filozofie a malá francouzština. Jazyky se staly jeho celoživotní láskou, vedle již zmíněných se věnoval i angličtině a později ruštině, kterou studoval dálkově. Doktorát filozofie získal v roce 1931 rovněž na Masarykově univerzitě.

Po absolvování univerzity a vojenské prezenční služby nastoupil dráhu středoškolského profesora na státním reálném gymnáziu v Příboře. V tomto městě se v roce 1936 oženil, natrvalo s rodinou usadil a po celý život se sem vracel, i když pracoval v různých koutech Moravy. Jeho milovaná města však byla Valašské Meziříčí a Olomouc. Po zrušení příborského gymnázia vyučoval za války na gymnáziích v Brně, Valašském Meziříčí, Kroměříži a v poválečných letech v Rýmařově. Roku 1948 se stal na základě konkurzu ředitelem Polívkova, dnešního Slovanského gymnázia v Olomouci. Na podzim roku 1950 byl však v důsledku poúnorového vývoje vedoucí funkce zbaven, ačkoliv se osvědčil jako vynikající pedagog i organizátor. Odešel pak na gymnázium v Příboře, odkud byl po krátké době (1951) přeložen na místní základní školu.

Významný předěl v jeho povolání a v celé životní dráze nastal, když byl začátkem školního roku 1953/54 povolán k působení na katedře germánské a anglické filologie nově zřízené Vysoké školy pedagogické v Olomouci, která byla později začleněna do Univerzity Palackého. V příznivých podmínkách vysokoškolského pracoviště rozvinul mnohostranné působení pedagogické, odborné, publikační, veřejné, organizační, překladatelsko-tlumočnické aj. až do své smrti v roce 1985.

Jeho milovaným oborem byla metodika vyučování německému jazyku, podílel se na vzniku časopisu Cizí jazyky ve škole (1957), v tomto časopise byl 8 let členem redakční rady, z toho pět let zástupcem šéfredaktora. V tomto časopise vyšly desítky jeho příspěvků, pravidelně informoval o časopise Fremdsprachenunterricht a Praxis des neusprachlichen Unterrichts. Podílel se též na tvorbě učebnic, ať už recenzemi nebo přímou spoluprací. Věnoval se i praktické činnosti překladatelsko-tlumočnické, řadu let tlumočil na Academia filmu Olomouc, na různých konferencích a sympoziích. Působil i jako externí učitel na Jazykové škole a v důchodu vyučoval v letech 1971-1981 v intenzivních kurzech němčiny, pořádaných strojírenským koncernem Sigma.

Jeho povaze byla cizí honba za kariérou, svou práci vykonával vždy a všude s velkým osobním zaujetím, odpovědně a s trvalým zájmem o věc.

Z jeho působení v ředitelské funkci na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci vnímají pamětníci pozitivně korektnost pracovních a mezilidských vztahů, snahu ochránit školu před politickým fanatismem i snahu o kontinuitu její dosavadní úrovně a zachování pedagogické atmosféry „reálky“.

Šprinc Antonín - středoškolský profesor, zakládající ředitel olomoucké knihovny

(nar. 9. února 1887; zemřel v Praze 23. října 1925)

pocházel z vlastenecké rodiny českého obuvníka, žijící na olomouckém předměstí v Nové Ulici. Po studiích na Slovanském gymnáziu si zapsal češtinu a němčinu na Univerzitě Karlově v Praze (V jeho vysokoškolském indexu je podepsán i jeden z jeho učitelů - prof. T. G. Masaryk). Dva semestry se ještě zdokonaloval v němčině na vídeňské univerzitě. Každé prázdniny se věnoval své veliké lásce - knihovnictví, jako knihovník Národní jednoty. Z amatérského entuziasmu se posléze vyvinul zájem profesní, který prof. Šprinc zdokonalil specializačním studiem v knihovnickém centru v Lipsku. Zpočátku byl středoškolským profesorem na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a na Obchodní akademii v Prostějově, kde rovněž založil okresní osvětový sbor. K 1. srpnu 1920 byl jmenován ředitelem první české Městské knihovny v Olomouci. Její knižní fond během svého působení rozhojnil z 3 419 svazků na 15 828 svazků. Na městských předměstích vytvořil sedm knihovních poboček. Založil samostatné oddělení pro mládež a veřejnou čítárnu.

Svým přívětivým vystupováním a činorodým idealizmem získával nové a nové dobrovolné spolupracovníky. Sám přitom vyučoval ve státních knihovnických kurzech a pořádal knihovnické aktivy. Byl svolavatelem a organizátorem Prvního sjezdu knihovníků čs. veřejných knihoven, který se konal v Olomouci 17. června 1923. Prof. Šprinc byl rovněž aktivním činovníkem Spolku čs. knihovníků. Udržoval korespondenci s významnými osobnostmi české literatury. V jeho pozůstalosti se zachovaly dopisy Jaroslava Vrchlického, Jiřího Mahena, Arne Nováka a Václava Tilleho.

Citace v jeho četných článcích svědčí, že sledoval odborné publikace a periodika v zahraničí. Předmětem zájmu prof. Šprince byla problematika věcných katalogů, otázky četby mládeže a psychologie čtenáře. V odborných kruzích je prof. Šprinc dosud považován za největšího odborníka v knihovnictví, který svými názory výrazně předešel svou dobu. Pod jeho vedením se olomoucká Městská knihovna vyvinula v přední instituci kraje,. Prof. Šprinc inicioval v Olomouci akci na postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v městském parku. Byl i nadšeným esperantistou. Od roku 1912 psal do olomouckého Pozoru divadelní kritiky, ve Stráži Moravy redigoval Hlídku národní výchovy a osvěty. O vážnosti, jíž požíval ve společnosti, svědčí i skutečnost, že byl zvoleným předsedou Spolku odborově organizovaných úředníků. V roce 1925 se projevila jeho těžká nemoc dvanácterníku. Po třech komplikovaných operacích ve věku 38 let ve vinohradské nemocnici zemřel. Jeho pohřeb v Olomouci byl doslova národní manifestací…

Mezi stovkami návštěvníků olomouckých knihoven bývají denně desítky studentů Slovanského gymnázia. Málokterý z nich si uvědomuje, kolik pečlivé anonymní mravenčí práce je skryto v důmyslném systému knihovnictví. Můžeme být hrdí na to, že u zrodu instituce, usnadňující naši cestu za vzděláním (a u zrodu čs. knihovnictví vůbec) stál prof. Antonín Princ, absolvent Slovanského gymnázia z maturitního ročníku 1906.

Babička Hynek - literární a hudební kritik

(nar. 26. října 1855 v Blatci; zemřel ve Zlíně 22. března 1880)

Na Slovanském gymnáziu byl nadšeným žákem prof. Jana Evang. Kosiny a spiritus agens jeho vlasteneckého kroužku. Po maturitě odešel v roce 1876 studovat práva do Prahy. Okouzlila ho však žurnalistika. Stal se přispěvatelem moravských listů Koleda (1877), Našinec (1878) a do Slovanských listů (1879). Bohužel onemocněl na tuberkulózu, jíž podlehl ve věku pouhých 25 let.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů naší školy, jubilujících v září 2010, si připomeňme:

Nelešovská Alena, PhDr. - vysokoškolská profesorka

(nar. 16. září 1950 v Olomouci) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1969 vystudovala učitelství na PdF UP (1973). Pedagogickou praxi získala na malotřídní škole a na ZŠ s rozšířenou jazykovou výukou. Doktorát obhájila v roce 1980, kandidaturu v roce 1979, habilitovala se v roce 1993 a vysokoškolskou profesorkou pedagogiky byla jmenována v roce 2005. Dlohá létab vede katedru primární pedagogiky PdF UP. Vyučuje pedagogickou komunikaci, didaktiku, didaktické praktikum diplomový a pedagogický seminář. Odborně a vědecky je zaměřena na koncepci vzdělávání učitelů, uplatnění absolventů v oboru národnostní menšiny a hodnotovou orientaci. Spolupracuje s řadou pedagogických nakladatelství a s nakladatelstvím GRADA. Je autorkou monografií,řady vědeckých, odborných a popularizačních studií, učebních textů i metodických materiálů pro primární a mateřské školství.

Klobouk Antonín, MVDr., akademik ČSAV, vysokoškolský pedagog, vědec

(nar. 18. září 1885 ve Velkém Týnci; zemřel v Brně 12. listopadu 1956) patří mezi slavné velkotýnecké rodáky, na něž jsou občané právem mimořádně hrdí.. Dr., Klobouk pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na Slovanském gymnáziu (1905) studoval veterinární lékařství na univerzitě ve Vídni. Po vědecké praxi v Ústavu očkovacích látek v Rakousku a zkušenostech praktického veterinárního lékaře spoluzakládal od roku 1921 Vysokou školu veterinární v Brně, na níž byl v roce 1927 jmenován řádným profesorem. Zabýval se zejména studiem slintavky, TBC skotu a obrny prasat. V roce 1930 objevil původce nakažlivé obrny vepřů (v odborných kruzích je tato nemoc celosvětově označována jako „Kloboukova nemoc“). Jeho léčebné metody se staly nedílnou součástí moderní veterinární medicíny. V roce 1967 byla na rodném domě profesora Antonína Klobouka ve Velkém Týnci (č.p. 63) odhalena jeho pamětní deska.

Hruban Mořic, JUDr. - právník, spolutvůrce demokratického politického systému První ČSR

(nar. 30. listopadu 1862 v Brodku u Prostějova; zemřel v Olomouci 16. září 1945) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1882 posléze vystudoval práva na vídeňské univerzitě. Po krátké právnické praxi u Zemského trestního soudu ve Vídni vstoupil v roce 1888 jako koncipient do advokátní kanceláře staročeského politika JUDr. Jana Žáčka. V roce 1895 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Byl spoluzakladatelem Katolické národní strany na Moravě, jejímž předsedou byl zvolen v roce 1896. V roce 1901 byl zvolen do Říšské rady a o rok poději se stal členem Moravského zemského sněmu. V obou institucích byl předsedou klubu katolických poslanců. V roce 1907 byl zvolenm místopředsedou Národního klubu českých poslanců v Říšské radě, spoluzakladatelem Slovanského centra a místopředsedou Slovanské jednoty. V letech 1908 – 1912 byl náměstkem moravského zemského hejtmana. Koncem října 1918 se v Ženevě zúčastnil jednání představitelů domácího a zahraničního odboje o budoucí podobě státu. Stal se ministrem v první československé vládě vedené Karlem Kramářem. Společně s Msgre. Janem Šrámkem se zasloužil o sjednocení různých křesťanských frakcí do Československé strany lidové (1919). V roce 1920 byl za tuto stranu zvolen poslancem, vykonával funkci místopředsedy Národního shromáždění a předsedal ústavně právnímu výboru. V roce 1925 se stal senátorem až do roku 1938. Současně byl po celou dobu místopředsedou výkonného výboru ČSL. Po mnichovské kapitulaci se stáhl z politického života. Zemřel krátce po válce 16. září 1945 a je pochován na olomouckém hřbitově (k jeho smrti přispěla i skutečnost, že za odbojovou činnost byl v posledních dnech války popraven jeho starší syn JUDr. Vladimír Hruban, papežský komoří). V den 65. výročí úmrtí dr. Hrubana uctila Sekce Slovanského gymnázia VMO jeho památku vzpomínkovým večerem, na kterém pronesl laudatio jubilanta univ. prof. Miloš Trapl, CSc. Kromě rodinných příslušníků se zúčastnila hojně olomoucká veřejnost. Záštitu převzal náměstek hejtmana olomouckého kraje ing. Pavel Horák.

Smékal Mojmír, JUDr. - právník, saxofonista, hudebník, skladatel a hudební redaktor ČR

(nar. 20. května 1920 v Olomouci; zemřel v Praze 21. září 1995) který již za studií na Slovanském gymnáziu založil se svými spolužáky na přelomu let 1937-1938 první olomoucký swingový orchestr, který hrával zejména na studentských akcích pod názvem „Cholera - Boys“. Pravidelně vystupovali i na akcích v Prostějově. (Obtížně dostupný notový materiál tehdejších hitů jim obstarávala Mojmírova sestra, která byla svého času slavnou filmovou herečkou, působící pod uměleckým jménem Florence Marly - hrála m.j. ve filmu Krakatit princeznu). Mojmír maturoval v roce 1939 a po právnických studiích se stal redaktorem hudebního vysílání Československého rozhlasu.

Špaček Richard, ThDr. – univ. profesor, děkan CMBF

(nar. 23. listopadu 1864 v Laškově na Prostějovsku; zemřel v Olomouci 23. září 1925) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1883 a po studiích teologie byl vysvěcen na kněze v roce 1887. Byl kaplanem v Potštátě u Hranic a farářem u sv. Michala v Olomouci. Vrátil se na Slovanské gymnázium a pedagogicky na něm působil jako katecheta římsko-katolického náboženství do roku 1912. Současně byl i katechetou na olomoucké německé reálce. Byl auterem mnoha náboženských spisů. Vyvrcholením jeho profesní kariéry bylo působení v čele Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty ve funkci děkana.

Ambros Emanuel - hudební pedagog a skladatel

(nar. 26. září 1885 v Kroměříži; zemřel v Brně 10. června 1955) po středoškolských studiích v Prostějově a v Jevíčku (maturoval v roce 1904) studoval na FF KFU v Praze. Od roku 1909 učil zpěv a hudební výchovu v Ostravě, od roku 1914 v Prostějově a v letech 1920 - 1937 byl profesorem Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci. Hojně publikoval v denním tisku, zejména v Pozoru a Moravském deníku (šifra Abs). Po skončení aktivní pedagogické dráhy se přestěhoval do Brna.

Sekce přátel Slovanského gymnázia při Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc
Vás srdečně zve na

Vzpomínkový večer
věnovaný prvorepublikovému senátorovi, státníku
a vzácnému člověku JUDr. Mořici Hrubanovi,

abiturientovi Slovanského gymnázia Olomouc v maturitním ročníku 1882,
který se koná v den 65. výročí jeho úmrtí, ve čtvrtek 16. září 2010
od 17.00 hodin v klubovně Vlastivědného muzea Olomouc, nám. Republiky 5.
Laudatio pronese univ. prof. PhDr. Miloš Trapl, CSc.
Záštitu převzal
náměstek hejtmana Olomouckého kraje Ing. Pavel Horák.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v srpnu 2010, si připomeňme:

Polívka František - věhlasný botanik a pedagog Slovanského gymnázia, zakládající ředitel olomoucké České reálky

(nar. 1. srpna 1860 v Bříze u Hradce Králové; zemřel v Olomouci 2. července 1923)

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové a vysokoškolských studiích na Univerzitě Karlově v Praze, působil v letech 1866 – 1902 na Slovanském gymnáziu Olomouc jako profesor přírodopisu, matematiky a fyziky. Od roku 1902 do své smrti byl v Olomouci zakládajícím prvním ředitelem nově zřízené České reálky. Současně byl až do roku 1913 školním inspektorem pro české školy na Olomoucku.

Profesoru Polívkovi učarovala tajemná říše rostlin Jako stříbrná nit se jeho životem prolíná snaha popularizovat vědecké poznatky. Již za studií v Praze vydal v roce 1883 Etymologický slovník latinského názvosloví přírodopisného. V roce 1885 vydal příručku Pod mikroskopem a ve výroční zprávě Slovanského gymnázia za rok 1890/91 publikoval příspěvek Cizopasné rostliny jevnosnubné. V následujících letech plodně spolupracoval s malířem Adolfem Kašparem (bývalý žák Slovanského gymnázia) a s vydavatelem Romualdem Promberberem. I při tehdejších skromných polygrafických možnostech vznikly velmi hodnotné, celostátně užívané učebnice Rostlinopis (1896) a Živočichopis (1897), které vyšly do roku 1947 v 16 reedicích. Vrcholem Polívkova tvůrčího úsilí je unikátní čtyřdílná Názorná květena zemí koruny české (1899 – 1903), dílo dodnes uznávané i v zahraničí, které obsahuje přes 300 původních vyobrazení. V roce 1912 vydal Klíč k úplné květeně zemí koruny české a Atlas k rostlinopisnému klíči. Mimořádně hodnotné jsou i jeho Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí (1908).

Kromě pedagogické a publikační činnosti byl znám jako vzorný vlastenec s velikou zásluhou o zřízení české reálky v Olomouci. Společně se svojí manželkou založil nadaci pro podporu nemajetných studentů.

Z úcty k této významné olomoucké osobnosti byla po jeho smrti pojmenována v Olomouci ulice a po válce nesla olomoucká reálka jméno Polívkovo státní reálně gymnázium. U příležitosti 10. výročí jeho úmrtí byl ve Smetanových sadech odhalen pomník: socha pána s kytičkou a skromným jménem František Polívka (dílo akademického sochaře Julia Pelikána).

(Pozn: V tradici tvorby učebnic pokračují i někteří profesoři současného pedagogického sboru Slovanského gymnázia. Např. RNDr. Jan Jelínek je hlavním autorem celostátně užívané učebnice Biologie pro gymnázia).

Vystrčil František - malíř, čs. důstojník - legionář

(nar. 3. srpna 1895 v Tučapech; zemřel 16. prosince 1974 v Lubici u Kežmaroku) studoval na olomoucké České reálce, kde jeho malířské nadání rozvíjel prof. kreslení Karel Wellner. Místo vysokoškolských studií však musel ihned po maturitě v roce 1914 narukovat na frontu první světové války. Aktivně se zúčastnil legendárních bitev u Zborova a u Bachmače. V řadách čs. legií prodělal sibiřskou anabázi a přes Vladivostok se vrátil do vlasti až v roce 1921. Zůstal v armádě u dělostřelectva. Výborně jezdil na koních, zúčastňoval se závodů na Lazecké dráze a ve volných chvílích maloval převážně akvarely z olomouckého prostředí. Následně působil na Slovensku, kde se oženil. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila v roce 1937, kdy byl jmenován podplukovníkem. Během druhé světové války žil s rodinou v Olomouci. Po roce 1948 byl persekvován a s rodinou se uchýlil do manželčina rodiště Kežmaroku. Jeho syn Otakar Vystrčil je významný výtvarný pedagog a malíř, který po rozdělení federace se vrátil na Moravu a trvale zakotvil na Hané.

Vychodil Ladislav - scénograf a vysokoškolský pedagog

(nar. 28. února 1920 v Hačkách u Konice; zemřel v Bratislavě 20. srpna 2005) prožil své dětství a mládí v Náměšti na Hané. V Náměšti hrával v ochotnickém divadelním souboru. V letech 1931 - 1938 navštěvoval olomouckou Českou reálku. Se zájmem jezdíval do Prahy, kde koncem 30. let poznal vrcholy meziválečné české divadelní avantgardy. Po maturitě odešel studovat do Prahy, kde na technice byl jeho profesorem kreslení Cyril Bouda. Láďa v té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 se vrátil domů. Totálnímu nasazení v Reichu se vyhnul zaměstnáním v otcově dílně. V roce 1941 přešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích na Moravě, stal se ve svých dvaadvaceti letech na tři sezóny jeho vedoucím výpravy. Přitom každé dva týdny jezdil do Prahy za avantgardním českým scénografem Františkem Tröstrem (1904 – 1968) studovat jevištní výtvarnictví. V roce 1945 se vrátil zpět do Prahy s úmyslem pokračovat v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstera byl jmenován šéfem výpravy Slovenského národního divadla v Bratislavě. Se slovenským divadelním prostředím a jeho umělci se dokonale sžil. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska. Po návratu byl pověřen výukou scénografie na divadelní fakultě Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V letech 1945 – 1999 vytvořil scénickou výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku a k 50 inscenacím v divadlech českých (nejčastěji v Praze, v Brně, Ostravě a ve Zlíně). Věhlas získal i v zahraničí. V roce 1965 získal na Bienále výtvarného umění v Sao Paulu zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států Brazilských za nejlepší národní expozici. Navrhoval výpravy v divadlech v Polsku, Finsku, SSSR, Rakousku, Belgii, Německu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 byl poctěn zlatou medailí VŠMU v Bratislavě. Po smrti prof. Tröstra vedl dočasně katedru scénického výtvarnictví na AMU v Praze. V roce 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky. Dva měsíce vyučoval na univerzitě v Santa Barbaře v Kalifornii. Vedl i dlouhodobé kurzy scénografie na Kubě a v Mexiku. V roce 1975 byl jmenován národním umělcem a v roce 1977 ustanoven profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V roce 1987 mu byla na Pražském quadrienale udělena zlatá medaile.

Ladislav Vychodil rád spolupracoval s českými divadelními scénami a nesmírně rád se vracel do Náměště (nejraději tam trávil dovolenou a ve svém domě pobýval i většinu času posledních let svého života). V roce 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Připravil i výstavu fotografií k 75. výročí založení místního Sokola a v roce 1991 zorganizoval sjezd náměšťských rodáků. Redigoval i Sborník k 850 letům Náměště na Hané, pro který získal spolupracovníky z celé Moravy. Laco Vychodil byl též iniciátorem zcela výjimečného spolku v širokém okolí - Klubu přátel Náměště na Hané, který vydával i vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí“. Své vzpomínky na studium na naší škole popisuje a z pěkného vztahu k ní se vyznává ve svých vzpomínkách v almanachu …vzděláván budiž… v roce 2002.

Haderka František - ředitel Slovanského gymnázia, publicista, regionální politik

(nar. 3. července 1886 v Kroměříži; zemřel 21. srpna 1945 v Olomouci) pocházel z Kroměříže. Po maturitě ve svém rodišti v roce 1904 studoval FF KFU v Praze. První světovou válku absolvoval na frontě a po návratu v roce 1919 – 1920 na DRRG v Olomouci, 1920 – 1921 na Učitelském ústavu tamtéž, následně do roku 1926 na České reálce, odkud odešel jako ředitel České reálky v Šumperku. K 1. září 1934 byl jmenován ředitelem Slovanského gymnázia Olomouc, kde setrval do začátku okupace, kdy byl internován. Byl autorem řady dobových pedagogickým spisů, byl zpravodajem Lidových novin. Od roku 1920 byl jednatelem Matice školské, aktivně pracoval ve VSMO a od roku b1922 v Družstva českého divadla. V Šumperku byl předsedou místního odboru Národní jednoty, od září 1935 jednatelem jejího ústředního výboru a následně členem Národní rady v Praze a její odbočky v Brně. Pan ředitel Haderka je pohřben v Olomouci. Jeho náhrobek je vyzdoben bronzovým reliéfem od akademického sochaře Julia Pelikána.

Letfus Oldřich - klavírista a hudební skladatel

(nar. 28. srpna 1900 na Svatém Kopečku; zemřel v Krompaších 2. února 1959) vyrůstal v rodině hudebního pedagoga Adolfa Letfuse. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1919 odešel na konzervatoř do Prahy, kde studoval i hudební vědu na FF UK. V letech 1919 – 1921 byl žákem J. B. Foerstera. Od roku 1931 hrál v jazzovém duu s E. Schulhoffem i v Čs. rozhlase. Hodne koncertoval v Belgii a Holandsku. Po roce 1945 založil vlastní rytmickou skupinu, která doprovázela každodenní živé vysílání ranního tělocviku. Složil několik klavírních symfonických a komorních skladeb, mj. i symfonickou bázeň Divoženka podle libreta Františka Kožíka, jejíž rozhlasová premiéra byla 22. 4. 1942.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů, jubilujících v červenci 2010, si připomeňme:

Smital Jan - akademický malíř

(nar. 24. června 1896 v Lošticích; zemřel v Olomouci 5. července 1955) maturoval na České reálce v Olomouci, kde jeho profesorem kreslení byl Karel Kellner. Absolvoval AVU v Praze, kde byl žákem prof. Nechleby. Podnikl studijní cesty do Bulharska, do Alžírska, do Jugoslávie, na Podkarpatskou Rus a na Moravské Slovácko. První samostatnou výstavu měl v roce 1929 v Prostějově. Po válce se trvale usadil v Olomouci. Stal se členem Skupiny olomouckých výtvarníků, v roce 1952 byl zvolen předsedou krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Náměty čerpal z Olomouce a okolí. Při jedné z cest v terénu taky náhle zemřel. Pomník na jeho hrobě v urnové části ÚOH je ozdoben reliéfem dívky držící paletu (Jejím autorem je akad. sochař Baják).

Smyčka František, PhDr. - přírodovědec

(nar. 19. července 1870 v Drahanovicích; zemřel v Kroměříži 1. května 1918) studoval Slovanské gymnázium. Po maturitě v roce 1891 nejdříve studoval bohosloví, ale po dvou letech přešel na KFU do Prahy, kde studoval přírodní vědy. Během vysokoškolského studia asistoval v Museu království českého u prof. Friče. Po promoci působil jako středoškolský profesor v Prostějově, od roku 1907 byl okresním školním inspektorem v Zábřehu na Moravě a posléze se vrátil k pedagogické praxi na gymnáziu v Kroměříži. Byl významným badatelem čelechovického devonu a dlouholetým členem a činovníkem Přírodovědného klubu v Prostějově.

Kadeřávek Eugen, PhDr. - univ. profesor, křesťanský filozof a filolog

(nar. 16. července 1840 v Německém (Havlíčkově) Brodu; zemřel v Želivě 3. května 1922) gymnázium studoval ve svém rodišti a v Jihlavě, kde maturoval. Ve svých 19 letech vstoupil do Premonstrátského řádu v Želivě . Na kněze byl vysvěcen v roce 1864. Na KFU v Praze studoval klasickou filologii (řečtinu a latinu), v roce 1871 byl promován doktorem filosofie. Následně působil jako středoškolský profesor ve svém rodišti, v letech 1872 - 1891 byl profesorem Slovanského gymnázia Olomouc, na němž učil latině, řečtině a filozofii. Současně přednášel i na olomoucké bohoslovecké fakultě. V roce 1891 byl povolán na KFU do Prahy, kde byl jmenován řádným profesorem křesťanské filozofie. Poslední léta svého života prožil v ústraní v Želivě.

Rypka Josef - legionář, poštovní úředník

(nar. 12. srpna 1872 v Ústí nad Labem; zemřel v Olomouci 28. července 1945) pocházel z železničářské rodiny. Obecnou školu navštěvoval v Provodově a gymnazijní studia zahájil v Litomyšli. Koncem primy přestoupil na Slovanské gymnázium, na němž maturoval s vyznamenáním v roce 1891. Stal se poštovním úředníkem v Olomouci, a od roku 1908 působil na nádražním poštovním úřadu v Přerově. Události první světové války ho přivedly do řad Čs. legií. Od listopadu 1918 řídil poštovní úřad Olomouc 1. V roce 1921 byl jmenován ředitelem a v tomto postavení byl v roce 1931 penzionován. Josef Rypka byl horoucím vlastence, aktivně působil v českých spolcích, např. v Matici školské, v Národní jednotě, v Nezávislé jednotě legionářské, ale i v Klubu přátel umění, v Botanické zahradě a od roku 1921 ve Vlastenecké společnosti muzejní (od roku 1939 byl jejím čestným členem). Věnoval se zejména hospodaření společnosti.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů, jubilujících v červnu 2010, si připomeňme:

Smýkal Josef - redaktor, vydavatel, kulturní a divadelní pracovník

(nar. 10. září 1863 v Drahlově; zemřel v Luhačovicích 2. června 1940)

Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1884 byl úředníkem, od roku 1895 se věnoval novinářství. Postupně pracoval v redakcích ostravských Našich otázek, měsíčníku Kraj a v letech 1899 až 1907 byl odpovědným redaktorem Listů těšínských. Významně přispěl k jejich zdokonalení a zpestření o vlastenecky zaměřenou poezii a prózu. Aktivitami v četných spolcích přispíval k česko-polskému porozumění, byl činovníkem divadelního ochotnického spolku a často přednášel v Matici osvěty lidové… V časopisech mimo Slezsko psával pod šifrou J.S.D. Po návratu na Hanou redigoval v Prostějově časopis Národní jednoty Hlasy z Hané a od roku 1919 pokrokový deník Pozor. Od roku 1933 žil na odpočinku střídavě v Olomouci a v Luhačovicích, kde v roce 1940 zemřel.

Minařík Karel - středoškolský profesor, fyzik, matematik, astronom

(nar. 20. září 1856 v Přerově; zemřel v Olomouci 9. června 1935) pocházel z Přerova. Po studiích na Slovanském gymnáziu (maturoval v roce 1876) absolvoval vídeňskou univerzitu. Předměty své aprobace vyučoval česky (1881 – 1887 na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově a v letech 1891 - 1926 na Slovanském gymnáziu Olomouc) a v mezidobí těchto působišť německy na německém gymnáziu v Kroměříži. V aktivní službě byl celkem 45 let. V letech 1892 - 1908 byl činovníkem vlasteneckého pěveckého sboru Žerotín v Olomouci. Byl rovněž členem Sociéte astronomique de France.

Doležil Hubert - hudební historik, kritik, skladatel a sbormistr

(nar. 25. října 1876 v Kunčicích p. Ondřejníkem; zemřel v Praze 10. června 1945) se do historie Slovanského gymnázia Olomouc zapsal dvakrát. Jako student v letech 1887 - 1895 a po vysokoškolských studiích na KF univerzitě v Praze jako jeho profesor (1902 - 1908). Následně působil v Brně a v letech 1920 - 1937 působil jako učitel hudby a sborového zpěvu na středních školách v Praze. Významně se podílel na pražském hudebním životě jako sbormistr i skladatel. Byl uznávaným hudebním kritikem a autorem četných studií o české hudbě.

Ambros Emanuel - hudební pedagog a kritik

(nar. 26. září 1885 v Kroměříži; zemřel v Brně 10. června 1955) studoval gymnázium a maturoval v roce 1904 v Jevíčku. Po studiích na FF FKU v Praze vyučoval zpěv a hudební výchovu v Ostravě, v roce 1914 přesídlil do Prostějova a v letech 1920 - 1937 byl profesorem Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci. V závěru své pedagogické dráhy působil v Brně, kde hojně publikoval hudebně-historické stati v denním i v odborném tisku.

Hrubošová Zuzana, roz. Stiborová, PaedDr. - výtvarnice a pedagožka

(nar. 16. června 1960 v Olomouci) vyrůstala v inspirujícím uměleckém prostředí (její otec PaedDr. Miloslav Stibor, který byl v 50. letech profesorem SGO, je mezinárodně uznávaný umělecký fotograf). Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1979 vystudovala Pedagogickou fakultu UP (R - Vv) a od roku 1987 vyučuje na výtvarném oboru Základní umělecké školy v Olomouci. V současnosti je ředitelkou této školy. Věnuje se zejména textilní technice art-protis. Od roku 1995 je členkou Unie výtvarných umělců Olomoucka.

Táborský František,prof.Dr.h.c.-pedagog,překladatel,bibliofil,národopisný spisovatel

(nar. 16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem; zemřel v Praze 20. června 1940) pocházel z chudé rodiny obuvníka na Kamenci v Bystřici pod Hostýnem. Z tamní dvojtřídky nastoupil v roce 1870 na Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě v roce 1878 studoval na FF KFU v Praze češtinu a němčinu. Po celý život učil na pražských středních školách (v letech 1911 - 1921 byl ředitelem Vyšší dívčí školy v Praze). Od svých gymnazijních studií psal poezii. Pod pseudonymem František Hostivít byl významným přispěvatelem almanachu moravské omladiny ZORA. Psal i prózu, překládal slovanské autory, byl redaktorem národopisné revue Naše Valašsko. Jeho rusofilství ho přivedlo dvakrát k návštěvě Ruska a k čilým kontaktům s tamními intelektuály. Byl aktivním členem Matice školské, angažoval se ve vlasteneckých spolcích Radhošť a Svatobor, byl spoluzakladatelem Matice moravské a prvním předsedou Spolku českých bibliofilů. Byl autorem řady monografií a odborné literatury. Jeho nesmrtelným dílem je etnograficky cenná kronika RUSAVA (ilustrovaná Františkem Kašparem). Jeho celoživotní dílo ocenila v roce 1938 Masarykova universita udělením doktorátu h.c. František Táborský je pohřben ve svém rodišti Bystřici p. Hostýnem.

Valenta Lubomír, PhDr. - filozof, vysokoškolský docent

(nar. 24. června 1930 v Olomouci) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1949 studoval na FF UP. Studia zakončil v roce 1953 doktorátem a následně až do roku 1990 byl mimořádně oblíbeným profesorem gymnázia v Bruntále. Společenská změna po roce 1989 mu umožnila působení na FF UP. V roce 1992 se habilitoval v oboru Dějiny novověké filozofie.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů Slovanského gymnázia, jubilujících v květnu 2010, si připomeňme:

Eliáš-Žáček Bohuslav, PhDr. - pedagog, historik, překladatel a prozaik

(nar. 6. ledna 1920 v Brně; zemřel Prostějově 1. května 2005) působil od roku 1946 jako asistent na FF UP u významného filozofa, publicisty a prvního rektora Univerzity Palackého J. L. Fischera. Byl prvním doktorem filozofie na obnovené olomoucké univerzitě! Převážnou část své aktivní pedagogické dráhy působil na gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově (1956-1959 a od roku 1962 do roku 1980). Na Slovanském gymnáziu učil v letech 1953 - 1956 a ve škol. roce 1994-1995. Měl rozsáhlé jazykové znalosti (6 cizích jazyků) a mimořádný kulturní přehled. Hojně publikoval v regionálních časopisech. Je autorem německo - českého slovníku pro oděvní výrobu. Zajímavými články přispěl i do jubilejních almanachů Slovanského gymnázia. V minulém režimu byl persekvován, po roce 1989 byl vyznamenán stříbrnou medailí UP.

Dorazil Stanislav, JUDr. – advokát, kulturní a národopisný pracovník

(nar. 5. května 1850 v Loučce u N. Jičína; zemřel ve Valašském Meziříčí 18. května 1924) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1872 odešel studovat filozofii do Prahy. Záhy přešel na studia práv, která uzavřel v roce 1881 promocí na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, kterou v roce 1893 rozšířil převzetím advokátní kanceláře svého tchána v Hodoníně. V letech 1893 - 1900 působil i v Kroměříži, kde se mimořádně angažoval ve společenském životě. Založil Muzejní a knihovní jednotu, byl činovníkem Sokola a pěveckého sdružení Moravan, byl spolupořadatelem hanáckého oddělení na Národopisné výstave v Praze v roce 1895. Zemřel ve Valašském Meziříčí.

Kratina Ferdinand, PhDr. - filozof, jazykovědec, docent psychologie

(nar. 7. května 1885 v Brně; zemřel tamtéž 14. prosince 1944) je jedním z profesorů Slovanského gymnázia (v letech 1921 - 1934 učil na našem gymnáziu francouzštinu a němčinu), kteří vynikli i na akademické půdě. Pocházel z Brna, na tamním gymnáziu maturoval a v letech 1903 - 1908 vystudoval na pražské filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity francouzštinu, němčinu, filozofii a psychologii. I při působení na Slovanském gymnáziu se neustále vzdělával, prováděl výzkumy a průběžně publikoval. Napsal zde svoji doktorskou i habilitační práci, které obhájil na MU v Brně. Je mimořádně významným autorem dosud nepřekonané třídílné Pedagogické encyklopedie (1938, 1939 a 1940). Několikrát studijně pobýval na univerzitách v Mnichově a v Paříži.

Hanzlík Richard - příslušník II. a III. odboje, exilový spisovatel

(nar. 19. května 1917 v Olomouci; zemřel v Torontu /Kanada/ 13. května 2000) maturoval na olomoucké české reálce v roce 1935. Po studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě byl vojákem z povolání. Za okupace se zapojil do protinacistického londýnského odboje ve skupině Cvaly – Eva, působící na Kroměřížsku a na Valašsku. Za odbojovou činnost obdržel několik vyznamenání. V roce 1948 byl jako prozápadně orientovaný důstojník v hodnosti štábního kapitána vyřazen z činné služby, degradován, vystěhován z bytu a s rodinou deportován do pohraničí. Směl pracovat jen manuálně na izolaci parovodního potrubí. Byl autorem rozhlasových adaptací děl E.A. Poe, Ch. Dickense, O. Wilda ad., které uplatnil pod pseudonymem v brněnském rozhlasovém studiu. V roce 1965 emigroval do Dánska a posléze do Kanady. Stesk po rodišti léčil psaním. Přispíval do krajanského tisku v Kanadě i v USA. Psal postřehy z cest i historické studie. Společně se svým přítelem Miroslavem Hanákem napsal knihu Laffayette, která vyšla v Torontu. Vzpomínkou na rodně město jsou jeho Staré pověsti z Olomouce.

Schenk Antonín, JUDr. - osobní tajemník presidenta T.G. Masaryka

(nar. 23. prosince 1896 na Sv. Kopečku u Olomouce; zemřel v Praze 20. května 1970) maturoval na Slovanském gymnáziu ve válečném roce 1916. Po právnických studiích vykonával funkci odborného rady kancléře prezidenta republiky a v roce 1928 jej pan prezident T.G.Masaryk jmenoval svým osobním tajemníkem. Podílel se tak na všech prezidentových rozhodnutích. Tuto funkci vykonával až do smrti TGM v roce 1937.

Král Milan, RNDr. - matematik a docent fyziky

(nar. 21. května 1923 ve Skrbeni; zemřel rovněž ve Skrbeni 18. května 1995) studoval v letech 1934 - 1942 olomouckou Českou reálku. Maturoval s vyznamenáním, se zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Vzhledem k uzavření vysokých škol pokračoval ve studiu v dvouletém nástavbovém kurzu při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po válce vystudoval na Masarykově univerzitě obory matematiku a fyziku. Již během studia byl asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky VUT v Brně, se specializací na matematickou analýzu. V roce 1949 obhájil doktorát přírodních věd. V letech 1948 - 1966 působil v Meoptě Přerov, kde od roku 1953 vedl úsek fyzikální optiky. V roce 1958 mu byl svěřen první provozně nasazený počítač v ČSR, který byl instalován v Meoptě Přerov. V 60. letech se aktivně podílel na vybudování výpočetního střediska OKD Ostrava. Jako hlavní řešitel všech výzkumných úkolů výpočetní laboratoře Meopty byl opakovaně vysílán na studijní stáže do SRN. V roce 1964 obhájil vědeckou hodnost kandidáta fyzikálně-matematických věd. Od roku 1966 vedl výpočetní středisko Přírodovědecké fakulty UP (později změněno na Laboratoř výpočetní techniky). Od roku 1940 byl aktivním členem Jednoty českých matematiků a fyziků. Pracoval rovněž v Čs. vědeckotechnické společnosti, jejíž okresní přerovské pobočce několik let předsedal.

Smyčka Jan, MUDr. - lékař, regionální historik, první český starosta Litovle

(nar. 21. května 1855 v Cholině; zemřel v Litovli 15. října 1927) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1876 a studiích medicíny v Praze se vrátil do rodného kraje. Od roku 1885 působil jako lékař v Litovli. Měl velkou přirozenou autoritu. Po vzniku ČSR v roce 1918 byl zvolen prvním českým starostou Litovle. Tuto funkci vykonával do roku 1924, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval. Za Rakouska-Uherska byl vůdčí osobností českého vlasteneckého života v Litovli. Založil litovelské muzeum, psal kroniku muzea, vedl městský archív a Pamětní knihu města. Oblastí jeho zájmu byla etnografie a vlastivěda.

Budík Miloslav, RNDr., - hudební pedagog, přírodovědec, básník

(nar. 21. května 1935 v Hranicích na Mor.; zemřel v Olomouci dne 23. dubna 1999) měl cestu za vzdělání mimořádně komplikovanou. Primu a sekundu absolvoval na gymnáziu v Litovli a protože skromné poměry jeho rodiny další studium neumožňovaly, přestoupil na Papežskou kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Činnost této klášterní školy (stejně jako všech klášterů v ČSR) byla ukončena v noci ze 13. na 14. duben 1950 přepadením komunistickými bojůvkami. Základní školní docházku tedy dokončil na Sv. Kopečku u Olomouce, kde rodina bydlela od roku 1950. Miloš vystudoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky ze hry na housle složil v Brně. Poté působil na hudební škole ve Dvorcích na Moravě, v letech 1956 - 1959 byl učitelem na hudební škole v Litovli. V letech 1959 - 1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval v dálkovém studiu na Slovanském gymnáziu Olomouc. Následně se intenzivně věnoval studiu přírodních věd. V roce 1971 absolvoval studium biologie a zeměpisu, a završil je doktorátem z antropologie v roce 1979. Současně pracoval v laboratoři Ústavu sér a očkovacích látek (1974 - 1977), v letech 1977 – 1980 působil na Katedře anatomie LF UP, následně čtyři roky byl učitelem hudby v Uničově. V letech 1984 - 1988 vedl laboratoř osteologie na Teoretických ústavech LF UP a posléze až do svého odchodu do důchodu pracoval v závodech MILO. I při této až vyčerpávající „bitvě“ o chléb vezdejší byl zakládajícím a velmi aktivním členem olomoucké pobočky Společnosti přátel Afriky, psal básně, které vydal vlastním nákladem (např. sbírku Pasáže arpegia /1993/ a V paprscích stříbra /1994/). Je rovněž autorem rozsáhlé studie o Jaroslavu Durychovi, kterou věnoval Slovanskému gymnáziu.

Smékal Mojmír, JUDr. - právník, skladatel, saxofonista a hudební redaktor

(nar. 27. května 1920 v Olomouci; zemřel v Praze 21. září 1995), který již za studií na Slovanském gymnáziu založil se svými spolužáky na přelomu let 1937-1938 první olomoucký swingový orchestr, který hrával zejména na studentských akcích pod názvem „Cholera - Boys“. Pravidelně vystupovali i na akcích v Prostějově. (Obtížně dostupný notový materiál tehdejších hitů jim obstarávala Mojmírova sestra, která byla svého času slavnou filmovou herečkou, působící pod uměleckým jménem Florence Marly - hrála m.j. ve filmu Krakatit princeznu). Mojmír maturoval v roce 1939 a po právnických studiích se stal redaktorem hudebního vysílání Československého rozhlasu.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů naší školy, jubilujících v dubnu 2010, si připomeňme:

Vaněk Ferdinand - středoškolský profesor, školní inspektor, sbormistr

(nar. 28. listopadu 1879 v Olomouci; zemřel v Přerově 2. dubna 1915) prožil své mládí v Olomouci. Na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1898 Po studiích na FF UK v Praze se vrátil na Slovanské gymnázium jako pedagog. V roce 1905 přesídlil do Přerova, kde byl od roku 1914 okresním školním inspektore. V letech 1907 – 1914 byl sbormistrem přerovských pěveckých sborů Přerub a Vlasta. Rovněž založil a řídil první přerovský amatérský symfonický orchestr.

Gottwald Adolf - lingvista, překladatel, redaktor

(nar. 16. ledna 1878 v Horce na Moravě; zemřel v Olomouci 3. dubna 1920) pocházel z Horky nad Mopravou. V roce 1898 maturoval na Slovanském gymnáziu a následně studoval v Praze práva a filozofii. Své vynikající jazykové znalosti uplatňoval jako překladatel z francouzštiny, z němčiny a z ruštiny. Jeho nadějnou kariéru redaktora olomouckých Selských listů přerušilo odvelení na frontu 1. světové války a těžké zranění, na jehož následky zemřel v roce 1920 jako válečný invalida v olomoucké nemocnici na Klášterním Hradisku.

Palkovský Edmund, JUDr. - právník, český regionální politik

(nar. 17. října 1858 v Brušperku u Frýdku-Místku; zemřel v Ostravě 7. dubna 1930) prožil dětství ve svém rodišti, odkud odešel do Olomouce. Na Slovanském gymnáziu maturovat v roce 1878. Po studiu práv na UK v Praze zahájil advokátní praxi v Brně a následně v Hranicích na Moravě. V roce 1890 zahájil činnost první samostatné české advokátní kanceláře v Moravské Ostravě, kde hájil české národní zájmy politické, kulturní spolku Moravský klub (v letech 1903 - 1907 byl jeho předsedou). Spoluzakládal a byl prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), jako předseda ostravské pobočky Ústřední matice školské se zasazoval o zřízení prvního českého gymnázia a dalších českých škol. Podporoval i české divadelní aktivity, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (v letech 1901 – 1920 byl jejím starostou).

Hromada Jan, MUDr., DrSc. - lékař, anatom, vysokoškolský učitel

(nar. 18. června 1909 v Hruškách u Prostějova; zemřel v Hradci Králové 8. dubna 1970) ukončil studium na Slovanském gymnáziu maturitou v roce 1928. Na UK v Praze absolvoval studia medicíny. Od roku 1946 působil na UP v Olomouci, kde budoval ústav normální anatomie, který po léta vedl a založil i pracoviště histologické a embryologické. V roce 1948 se habilitoval jako docent normální anatomie. V roce 1951 byl jmenován přednostou Anatomického ústavu Vojenské lékařské akademie. Publikoval přes 150 vědeckých prací a řadu studijních textů pro mediky. Jeho přínos vědě byl oceněn zlatou medailí UK a UP i medailí J. E. Turkyně. Prof. Hromada miloval Hanou, rád sem zajížděl a po své smrti v roce 1970 spočinul na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Studnař František - právník, okresní hejtman, vládní rada

(nar. 10. dubna 1880 v Otinovsi; zemřel 22. srpna 1969) vystudoval nižší české gymnázium v Brně, odkud přešel do Olomouce. Na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1900. Po studiích práv na UK v Praze nastoupil v roce 1906 na Okresním hejtmanství v Prostějově, v jehož čele stanul v roce 1920. V lednu 1928 byl jmenován okresním hejtmanem v Ostravě a svou skvělou kariéru zakončil jako vládní rada (1938). Po válce se vrátil do Sudkova, kde mu byl vrácen nacisty zabavený majetek. JUDr. Studnař měl vřelý vztah k umění, byl mecenášem začínajících umělců. V období finanční nouze prodal několik obrazů za své sbírky, což bylo zneužito pro jeho odsouzení v roce 1959 za údajnou spekulaci k 3,5 letům vězení a propadnutí veškerého majetku státu. Ve vězení těžce onemocněl. Zbytek života trávil u své sestry v Praze. V roce 1968 požádal o rehabilitaci, která mu byla zamítnuta. Zemřel v roce 1969 v Praze. Plně rehabilitován byl až v září 1993.

Turek Josef – typograf, redaktor, editor, nakladatel

(nar. 17. dubna v Přáslavicích) pochází a stále žije v Přáslavicích. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1968 se vyučil typografem a pracoval v Moravských tiskařských závodech v Olomouci. V roce 1990 spoluzakládal nakladatelství FIN a od roku 1998 je majitelem a spiritus agens NAKLADATELSTVÍ OLOMOUC, které se specializuje na odbornou literaturu, učebnice, slovníky apod. Vydal mnoho desítek vyhledávaných knižních titulů pro nejrůznější vyučovací předměty a typy škol, čímž významně přispěl k zvýšení vzdělanosti nastupující generace. Vydal a sponzoroval i některé tituly krásné literatury a akce své Almae matris.

Škoda Jakub - středoškolský profesor, spisovatel a překladatel

(nar. 30. dubna 1835 v Počátkách u Havlíčkova Brodu; zemřel v Přerově 29. října 1885) patřil k zakládající generaci profesorů Slovanského gymnázia, na němž učil v letech 1867 - 1870 latinu a řečtinu. Poté se stal prvním ředitelem gymnázia v Přerově, kde působil až do své smrti v roce 1885. Své bohaté znalosti jazyků zhodnotil jako překladatel divadelních her zejména z francouzštiny, ale i jako autor ve své době oblíbených her. Na počest prof. Jakuba Škody nese současné přerovské gymnázium jeho jméno.

Ambrož Vlastimil - středoškolský profesor a publicista

(nar. 18. dubna 1880 v Moravičanech; zemřel v Olomouci 30. ledna 1940) studium na Slovanském gymnáziu, na němž maturoval v roce 1900, mu bylo průpravou k univerzitnímu studiu klasické filologie (latiny a řečtiny) na UK v Praze. Působil v Uherském Hradišti, v Moravské Ostravě, v Boskovicích a v Hranicích. Od roku 1917 zakotvil natrvalo na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil až do svého penzionování v roce 1935. Od svých studií byl literárně aktivní. Publikoval články o dějinách svého rodiště, pověsti z vyprávění rodáků a Vzpomínky stařenky Vavrdové. V letech 1919 – 1925 byl kronikářem Moravičan. V roce 1928 publikoval ve Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy samostatnou přílohu s názvem Pověsti našeho kraje.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů naší školy, jubilujících v březnu 2010, si připomeňme:

Ošťádal Libor, PhDr. - hudební pedagog a skladatel

(nar. 2. března 1875 v Odrlicích; zemřel…) vystudoval Slovanské gymnázium v letech 1887 - 1895. Na KFU v Praze vystudoval obory zeměpis a dějepis. Veškerý volný čas věnoval své velké zálibě - hudbě. V letech 1900 - 1903 působil na Slovanském gymnáziu Olomouc, pak 6 let na gymnáziu ve Strážnici a od roku 1909 byl profesorem olomoucké České reálky. Byl pravidelným přispěvatelem hudební rubriky časopisu Pozor. V Olomouci má mimořádné zásluhy o rozvoj hudebního života města.

Skokánková Milada - knihovnice, autorka memoárů

(nar. 5. března 1911 v Olomouci; zemřela tamtéž 30. března 1995) pocházela z rodiny středoškolského profesora Josefa Bílého (1883 - 1953). Patří k prvním maturantkám olomouckého Dívčího reformního reálného gymnázia. Od listopadu 1954 pracovala téměř 20 let v Krajské knihovně Olomouc v oddělení katalogizace knih, později jako vedoucí oddělení a počátkem šedesátých let jako zástupkyně ředitele. Je autorkou vzpomínek na svého manžela, válečného hrdinu škpt. Jana Skokánka (1900 - 1944).

Kovařík Jan - matematik, organizátor českého spolkového života v Olomouci

(nar. 11. září 1829 ve Vršci u Jičína; zemřel v Olomouci 9. března 1905) po studiu gymnázia v Jičíně studoval filosofii v Praze. Pedagogickou dráhu zahájil na gymnáziu v Plzni a v letech 1869 - 1891 učil matematiku a fyziku na Slovanském gymnáziu Olomouc. V období 1871 - 1887 byl členem zkušební komise pro učitele obecných a měšťanských škol. Aktivně se podílel na českém spolkovém životě v Olomouci, spoluzakládal Matici školskou a VSMO.

Kutra Radoslav - akademický malíř

(nar. 13. března 1925 v Olomouci) byl na olomoucké České reálce žákem prof. Aloise Kučery. V letech 1945 - 1948 studoval u prof. Vlastimila Rady na AVU v Praze. Ze studií byl z politických důvodů vyloučen (rehabilitován v roce 1968). V roce 1950 byl přijat za člena Svazu výtvarných umělců. Po absolvování základní vojenské služby pracoval v letech 1952 - 1955 jako reklamní grafik Sigmy Lutín. V letech 1965 -1968 byl externím učitelem malby na katedře výtvarné výchovy FF UP a v roce 1968 vyučoval na Střední umělecké škole v Uherském Hradišti. V témže roce odešel do švýcarského exilu. Od roku 1972 je usazen v Lucernu, kde v roce 1973 založil Kunstseminar Luzern, v němž působí dodnes. Proslavil se zejména obrazy s biblickou tematikou, vytvořil početný soubor ilustrací k Durychovým prózám a kromě výtvarného umění se intenzivně zabýval i literaturou a hudbou.

Pelikán Vladimír, MUDr., DrSc. – internista, univerzitní profesor

(nar. 3. dubna 1916 v Olomouci; zemřel tamtéž 15. března 1980) byl synem významného olomouckého sochaře Julia Pelikána. Po maturitě na České reálce v Olomouci vystudoval medicínu. Od roku 1946 působil na Katedře vnitřního lékařství LFUP v Olomouci, v letech 1953 - 1958 byl proděkanem LF UP a v letech 1960 - 1962 jejím děkanem. Vybudoval III. interní kliniku Fakultní nemocnice Olomouc a stal se jejím prvním přednostou. Jeho specializací byla gastroenterologie, kterou i přednášel studentům medicíny. V tomto oboru rovněž hodně publikoval. V roce 1968 byl MUDr. Pelikán spoluorganizátorem Evropského gasteroenterologického kongresu v Praze. V době tzv. „normalizace“ byl režimem persekvován (jeho bratr Jiří, rovněž absolvent Slovanského gymnázia ve třídě 1941 B prof. Františka Bráblíka, byl totiž blízkým spolupracovníkem Alexandra Dubčeka a ve své tehdejší funkci ústředního ředitele Čs. televize vysoce exponovaným představitelem obrodného procesu v době Pražského jara 1968; sám unikl normalizační perzekuci a věznění emigrací do Itálie, kde se významně politicky angažoval v čs. exilových strukturách - mj. založil revui LISTY - i jako poslanec Evropského parlamentu za sociální demokracii). MUDr. Vladimír Pelikán byl v roce 1969 zbaven vedení katedry chorob vnitřních a v roce 1975 byl předčasně penzionován. Až do svého vážného onemocnění v roce 1978 pracoval jako lékař v LDN Paseka.

Hoch Jan, JUDr. – advokát, prozaik, pěvec

(nar. v Hrubčicích na Prostějovsku 21. prosince 1860; zemřel v Prostějově 18. března 1925) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1879 absolvoval v Praze práva. Svou advokátní kancelář měl v Prostějově, kde se čile zúčastnil českého národního a spolkového života. Byl prostějovským starostou Sokola, předsedou pěveckého spolku Orlice a sám vynikal jako tenor. Patřil do okruhu přátel Ondřeje Přikryla a Otokara Březiny. Přispíval do Humoristických listů a v roce 1903 vydal v Prombergerově nakladatelství v Olomouci knihu „Hanácké obrázky“.

Babička Hynek - literární kritik a novinář

(nar. v Blatci 26. října 1855; zemřel ve Zlíně 22. března 1880) pocházel z Blatce. Na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1876. Společně se svým bratrem Antonínem (1857 - 1879) organizoval český studentský kulturní a vlastenecký život. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale brzy se začal věnovat žurnalistice. Publikoval zejména v moravském katolickém listu Našinec a od roku 1877 i do časopisu Koleda. Zemřel v mladém věku na tuberkulózu u svého bratra ve Zlíně. Jeho literární a hudební kritiky uspořádal a vydal o 30 let později knižně Miloslav Hýsek pod názvem O české literatuře (1910).

Čermák Jan - středoškolský profesor, filatelista

(nar. 23. května 1854 v Havlíčkově Brodě; zemřel v Lázních Bělohrad 29. března 1940) po maturitě na gymnáziu ve svém rodišti studoval v letech 1873 - 1877 klasickou filologii na FF KFU v Praze. Svou pedagogickou praxi začínal jako suplent Českého gymnázia v Českých Budějovicích a následně v Hradci Králové. V letech 1880 - 1911 byl řádným profesorem latiny a řečtiny Slovanského gymnázia Olomouc. Svou kariéru završil coby Školní rada. V roce 1911 byl penzionován, v roce 1917 přesídlil do Prahy a v roce 1937 do Lázní Bělohrad. Psal do časopisu Krok, do výročních zpráv SGO a do filatelistických časopisů. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.

Fiala Alois - pěvec a ekonom

(nar. 2. června 1879 v Hradci Králové; zemřel v Brně 29. března 1940) byl synem choralisty Jana F. Fialy (1850 – 1910). Od roku 1884 žil v Olomouci, kde roku 1897 maturoval na Slovanském gymnáziu. Hudbu studoval u Josefa Nešvery a Antonína Petzolda, zpěv studoval u prof. Pivody v Praze. Po krátkém studiu sólového zpěvu ve Vídni působil v letech 1907-1908 ve Vinohradském divadle v Praze, 1908 – 1910 v Zemském divadle v Lublani a 1910 - 1915 v Národním divadle v Brně. Sezónu 1919 – 1920 působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Vynikal zejména v operách českých klasiků. Ve 20. letech zanechal ze zdravotních důvodů pěvecké dráhy a od roku 1927 byl vrchním účetním radou v Brně.

zpět na přehled měsíců

Z osobností naší školy, jubilujících v únoru 2010 si připomeňme:

Kořínek Karel - ředitel Slovanského gymnázia, předseda spolku Žerotín

(nar. 15. února 1856 v Olomouci; zemřel tamtéž 2. února 1920) je absolventem Slovanského gymnázia v maturitním roce 1874 a od roku 1908 až do své smrti v roce 1920 i jeho ředitelem. Po vlastních univerzitních studiích působil jako profesor latiny, řečtiny a češtiny na gymnáziu v Brně, odkud přešel řídit gymnázium v Třebíči. Rozsáhlými znalostmi literární historie i svou publikační a veřejnou činností posilující české národní zájmy si získal ve společnosti přirozenou autoritu. V roce 1910 byl zvolen předsedou českého pěveckého a hudebního spolku Žerotín v Olomouci, který společně s prof. hudební výchovy J. Waltrem přivedl k mimořádnému rozkvětu. Pan ředitel Kořínek obnovil i tradici studentských „Majáles“ na sv. Kopečku. Za jeho vedení Slovanského gymnázia byla mimořádně silná soudržnost studentů i profesorského sboru, založená na jednotném národním smýšlení. Pan ředitel Kořínek měl velkého kamaráda - černobílého psa chlupatého vzhledu a nejistého původu, jménem Pegas, který o přestávkách bavil na chodbách hemžící se studenty žebráním o něco na zub a který si např. sám dokázal naskočit do tramvaje a zajet si pro svého pána do kavárny Národního domu. Ředitel Kořínek byl vůdčí osobností, vyžadující nekompromisně pořádek a dobré studijní výsledky. Slovanské gymnázium řídil v likvidačním období první světové války, v období válečné bídy, kdy profesorský sbor byl oslaben povoláváním mužů na válečnou frontu, při nedostatku uhlí, kdy školní budovu obsadila armáda, při neustálém boji s úřední mocí o existenci ústavu. I v této době však udržel skvělou úroveň Slovanského gymnázia, které i v tak ztížených podmínkách poskytovalo kvalitní vzdělání a svojí přátelskou atmosférou bylo posilou absolventům v nelehkých dobách následujících. Pan ředitel Kořínek se s profesorským sborem nadšeně podílel i na konsolidaci válkou poničené školy, ale jeho náhlá smrt v roce 1920 jeho úsilí a plány do budoucna násilně ukončila.

Kühndel Jan, PhDr. - pedagog, archivář, muzejník

(nar. 29. září 1889 v Lošticích; zemřel v Prostějově 4. února 1970) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1908. Po studiích na Učitelském ústavu v Příboře učil v Prostějově. Po promoci na Masarykově univerzitě v Brně se v roce 1930 stal správcem a posléze ředitelem Městského archívu a muzea v Prostějově, kde působil do roku 1950. Byl odborníkem na hospodářské dějiny a vývoj výtvarného umění na Moravě. Je autorem řady cenných monografií, např. o vývoji cechů, obchodu a pivovarnictví na Moravě a ve Slezsku; o význačných stavbách města Prostějova. Byl velkým propagátorem mánesovské a wolkrovské tradice v Prostějově. Napsal biografii významného filozofa a prostějovského rodáka Edmunda Husserla. Ve svém rodišti byl nápomocen vybudování Loštického muzea.

Čapek Dušan, ThMgr, - teolog, redaktor

(nar. 24. ledna 1926 v Olomouci; zemřel v Praze 9. února 2005) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1945 a následně studoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, na níž v letech 1950-1955 působil jako asistent a posléze až do roku 1986 jako tajemník. Od roku 1953 byl redaktorem a později šéfredaktorem evangelického týdeníku Kostnické listy.

Blaha Josef, RNDr., Ing - vysokoškol. pedagog, vinohradník, vědec, Rytíř Čestné legie

(nar. 13. února 1900 ve Velké Bystřici; zemřel v Brně 30. srpna 1994) patří do plejády slavných velkobystřických rodáků, kteří měli k Olomouci a zejména ke svému rodišti - Velké Bystřici celoživotně mimořádně vřelý vztah. Pocházel z rodiny stavebního mistra a měl čtyři sourozence. Na naší škole maturoval v roce 1919. Poté pracoval na velkostatku Spolku moravských cukrovarů ve svém rodišti a po založení Vysoké školy zemědělské v Brně ji úspěšně absolvoval. Nadchl se pro šlechtění odrůd révy vinné. Od roku 1925 byl výzkumným pracovníkem Vinařsko-ovocnické sekce Zemského ústavu v Brně, odkud v roce 1950 přešel na Státní výzkumnou stanici vinařskou v Mutěnicích, kde až do odchodu do důchodu vedl biologické oddělení. Dlouhá léta byl jednatelem Zemského vinařského svazu pro Moravu, sekretářem Ústředního svazu čs. vinařů a redaktorem časopisu Vinařský obzor. Svou úspěšnou vědeckou prací a bohatou publikační činností získal mezinárodní věhlas. Jeho mimořádné zásluhy o rozvoj vinohradnictví ocenil mj. i předseda vlády Francouzské republiky udělením Řádu Čestné legie.

Skyva František - botanik, mykolog, středoškolský profesor

(nar. v Luběnicích 12. února 1880; zemřel v roce 1966) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1899 a vysokoškolských studiích přírodních věd byl v letech 1905 - 1908 profesorem přírodovědy, matematiky a fyziky na své Almae matri. Přešel pak do Brna, kde se vypracoval na vedoucího botanického oddělení Zemského muzea. Ve své době byl renomovaným odborníkem, který byl autorem řady oblíbených atlasů hub.

Sedláčková, roz. Reindlová Jitka - hudební pedagožka, sbormistryně

(nar. 16. února 1905 V Olomouci; zemřela v Brně 28. dubna 1951) maturovala na Slovanském gymnáziu v roce 1924 a po absolutoriu brněnského Učitelského ústavu působila na obecných a měšťanských školách v Olomouci (1929 - 1942) a poté do roku 1951 v Brně. Plných 25 let se věnovala práci s dětskými sbory (v Olomouci vedla osmdesátičlenný dětský sbor!). Byla i metodičkou hudební výchovy a v letech 1947 - 1948 působila jako lektorka na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty. Její památce věnoval skladatel Zdeněk Blažek sbor „Podzim“ (na slova Františka Halase).

Dosoudil Josef, PhDr. - hudební pedagog, sbormistr, varhaník

(nar. 26. listopadu 1874 ve Velké Bystřici; zemřel v Kroměříži 17. února 1920) je dalším slavným velkobystřickým rodákem. V roce 1893 absolvoval Slovanské gymnázium a po studiích bohosloví byl vysvěcen roku 1897. Následně studoval filosofii na universitě v Innsbrucku, stal se prefektem kněžského semináře a později profesorem arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Od roku 1904 byl ředitelem kůru v chrámu sv. Mořice v Kroměříži. Zúčastnil se i spolkového života jako člen výboru Cyrilské jednoty v Praze a výboru kroměřížského Moravana. Byl autorem chrámových skladeb.

zpět na přehled měsíců

Z osobností naší školy, jubilujících v lednu 2010 si připomeňme:

Šula Bohumil, RNDr., CSc. - regionální botanik, muzeolog, skautský spisovatel

(nar. 3. ledna 1920 ve Stavenicích u Úsova; zemřel v Olomouci 2. listopadu 2001) po studiích na Slovanském gymnáziu (mat. ročník 1940) absolvoval studia přírodních věd na MU v Brně a základní vojenskou službu. V letech 1948 - 1951 působil na katedře botaniky PřFUP, odkud natrvalo přešel do Vlastivědného muzea Olomouc. Zde se zasloužil o odborné uspořádání sbírek a jejich modernizaci, věnoval se fytogeografickému výzkumu v okolí Mladče a státní přírodní rezervace Rejvíz. Byl spoluobnovitelem Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, zastupoval ČSR v mezinárodní organizaci muzeí ICOM při UNESCO, byl místopředsedou České botanické společnosti při ČSAV. Široké veřejnosti byl znám z oblíbeného televizního seriálu ostravského televizního studia „Lovy beze zbraní“. V mládí, a posléze svobodně po roce 1989 byl aktivním členem skautského hnutí, působil jako instruktor Jesenické lesní školy, stovky skautských vůdců prošly jeho školeními a vůdcovskými zkouškami. Kromě příspěvků do skautských časopisů hojně publikoval v odborném a vlastivědném tisku, např. ve Zprávách Krajského vlastivědného muzea, Sborníku Středisko, v opavském Časopisu Slezského muzea, v prostějovské Štafetě, v Kdy-Kde-Co v Olomouci aj. Skautům a milovníkům přírody odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, nazvané „Pohádky lesní moudrosti“ (1992). Ve své době byl bratr „Bob“ (jak byl nazýván nejen skauty, ale i svými kolegy přírodovědci) nejznámějším botanikem na Moravě. Svému povolání se věnoval celým srdcem.

Eliáš-Žáček Bohuslav, PhDr., - pedagog, historik, překladatel a prozaik

(nar. 6. ledna 1920 v Brně; zemřel v Prostějově 1. května 2005) působil na Slovanském gymnáziu v letech 1953 - 1956 a také v letech 1994 - 1995. Na FF UP byl asistentem obnovitele olomoucké univerzity J. L. Fischera. V důsledku politicky motivovaných čistek na UP musel z univerzitního pracoviště odejít. Převážně učil na Gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově. Předmětem jeho zájmu byla historie Prostějovska; byl rovněž autorem německo-českého slovníku pro oděvní výrobu. Hojně publikoval v regionálních časopisech. Po roce 1989 byl vyznamenán stříbrnou medailí UP.

Uprka Joža - akademický malíř

(nar. 25. října 1861 v Kněždubu u Hodonína; zemřel v Hroznové Lhotě 12. ledna 1940) studoval na Slovanském gymnáziu v letech 1878 - 1881, kdy odešel na malířskou akademii do Prahy. V Olomouci ilustroval studentské časopisy Lípa a Sršeň. Měl i hudební vzdělání, skvěle hrál na flétnu. V Olomouci měl řadu přátel a rád se sem vracel. Známy byly reprodukce jeho obrazů, které vydával na pohlednicích olomoucký nakladatel Promberger.

Skopalík Jindřich - středoškolský pedagog

(nar. 13. ledna 1920 ve Vsisku u Velké Bystřice; zemřel v Mikulově 15. února 2000) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1939. Po válce studoval filologii a celý život se věnoval pedagogické profesi na středních školách na jižní Moravě. Od mládí se zajímal o lidovou slovesnost a lidové zvyky na Hané. O kultuře, folkloru a o zvycích z jižní Moravy publikoval zejména po roce 1989 v časopisu Moravský jih. V Týneckých listech publikoval vzpomínky na čas dětství a lidovou kulturu v rodném kraji. V roce 2000 psal tamtéž O čase adventním a vánočním. Hanácký kalendář 2007 otiskl jeho humorně laděný článek Gregofsky hode.

Kučera Alois - akademický malíř, středoškolský pedagog a vysokoškolský docent

(nar. 21. ledna 1905 v Litovli; zemřel v Olomouci 28. března 1962) byl synem stolářského dělníka. Po maturitě na gymnáziu ve svém rodišti studoval architekturu na VUT v Praze, odkud přešel na Uměleckoprůmyslovou školu a současně studoval výtvarnou výchovu na FF UK. Působil jako středoškolský profesor kreslení na Reálném gymnáziu v Opavě, ve Strážnici, na Dívčím reálném gymnáziu v Olomouci a v letech 1939 - 1948 na České reálce v Olomouci. Byl spoluzakladatelem nově zřízené katedry výtvarné výchovy na PdF UP. Byl členem Skupiny olomouckých výtvarníků, Moravsko-slezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě, Spolku Purkyně v Praze a předsedou krajského svazu čsl. Výtvarných umělců v Olomouci. Na naší škole svým uměním, metodickým přístupem a pedagogickými schopnostmi příznivě ovlivnil budoucí profesní dráhu řady absolventů, z nichž byli např. významní výtvarníci, architekti apod.

Ambrož Vlastimil - profesor Slovanského gymnázia

(nar. 18. dubna 1880 v Moravičanech; zemřel v Olomouci 30. ledna 1940) učil na Slovanském gymnáziu češtinu, latinu a řečtinu v letech 1917 - 1935. Kromě pedagogické práce byl sběratelem pověstí z rodného kraje. Hojně publikoval v Časopisu VSMO, ve Vlasteneckém sborníku střední a severní Moravy a v denních listech.

Kovář František, PhDr. - středoškolský profesor, jazykovědec

(nar. 30. ledna 1860 v Byzhradci u Rychnova n. Kněžnou; zemřel v Olomouci 11. října 1917) po studiích na Vídeňské univerzitě působil na gymnáziích v Brně, ve Valašském Meziříčí a v letech 1899 - 1917 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde byl profesorem latiny, řečtiny a filozofie. Ovládal rovněž angličtinu, francouzštinu i němčinu, zabýval se i hebrejštinou. Patřil k oněm činorodým pedagogům, kteří se po celý svůj život věnovali také vědecké práci.

zpět na přehled měsíců

Z osobností Slovanského gymnázia jubilujících v prosinci 2009 si připomeňme:

Hudec Vladimír, PhDr., CSc. - hudební vědec, dirigent, univ. profesor, rektor JAMU

(nar. 10. 12. 1929 v Olomouci; zemřel v Brně 12. září 2003) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1947 studoval hudební vědu a francouzštinu na FF UP. Absolvoval v roce 1951 a v roce 1953 získal doktorát obhajobou disertační práce „Česká hudba a tvorba Antonína Dvořáka“. Od roku 1955 působil na PdF UP, v roce 1989 přešel na brněnskou JAMU. Hojně publikoval v denním i v odborném tisku. Byl dirigentem studentského vysokoškolského pěveckého sboru UP.

Kratina Ferdinand, PhDr. - docent MU, filolog, filosof a psycholog

(nar. 7. 5. 1885 v Brně - Obřanech; zemřel tamtéž 14. prosince 1944) po gymnazijních studiích v Brně studoval v letech 1903 - 1908 na Univerzitě Karlově francouzštinu, němčinu, filosofii a psychologii, absolvoval i studijní pobyty na univerzitách v Mnichově a v Paříži. S výjimkou válečných let působil od roku 1908 na kroměřížském gymnáziu, v letech 1921 - 1934 byl profesorem francouzštiny a němčiny na Slovanském gymnáziu. Patřil k oněm výjimečným středoškolským učitelům, kteří se neustále vzdělávali. Výsledky svých vědeckých bádání publikoval časopisecky i knižně, stážoval na prvořadých psychologických pracovištích v zahraničí. Po habilitaci z psychologie v roce 1933 pokračoval ve své vědecké a pedagogické dráze na Masarykově univerzitě v Brně. Byl rovněž spoluautorem dosud nepřekonané a stále užitečné Pedagogické encyklopedie.

Vystrčil František - malíř, legionář, důstojník ČSA

(nar. v Tučapech u Olomouce 3. 8. 1895; zemřel v Lubici na Slovensku 16. 12. 1974) jako student Polívkova reálného gymnázia v Olomouci rozvíjel svůj talent pod vedením vynikajícího výtvarného pedagoga profesora Karla Wellnera, který ho všemožně podporoval a připravil ho na zkoušky na AVU v Praze. František však musel hned po maturitě v roce 1914 narukovat na bojiště 1. světové války. Bojoval u Zborova i u Bachmače. Jako příslušník Čs. legií na Rusi absolvoval sibiřskou anabázi až do Vladivostoku. Do vlasti se vrátil se svým plukem v roce 1921. Maloval zejména akvarely z olomouckého prostředí. Jako důstojník Čs. armády se ve dvacátých a třicátých letech aktivně zúčastňoval jezdeckých soutěží (otec současného oblíbeného olomouckého malíře Otakara Vystrčila, nar. 1935).

Martinčík Richard - typograf, bibliofil, sběratel lidových pověstí

(nar. 7. 5. 1875 v Seničce; zemřel v Přerově 21.12. 1959) studoval Slovanské gymnázium, avšak materiální problémy rodiny ho donutily přejít do tiskárny Kramář a Procházka, kde byl korektorem. Hojně psal do novin a časopisů. Byl autorem odborných tiskařských publikací. Sbíral lidové pověsti, jimiž přispěl do sbírky uspořádané Josefem Koudelákem „Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, sv. 1.“ Jeho literární pozůstalost je přístupná k badatelskému zpracování ve Vlastivědném muzeu Olomouc.

Fialka Jindřich - stř. profesor, ředitel gymnázia v Kroměříži, zpěvák a sbormistr

(nar. 10. 5. 1854 ve Frenštátě p. Radhoštěm; zemřel v Kroměříži 26. 12. 1929) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1873 studoval klasickou filologii FF UK v Praze. Od roku 1882 byl středoškolským profesorem kroměřížského gymnázia, které v letech 1908 - 1924 řídil. Byl velmi aktivní jako zpěvák, sbormistr a jednatel pěveckého spolku Moravan.

Pechoč Karel - stř. profesor, významný přírodovědec a popularizátor vědy

(nar. 30. 12. 1899 v Praze; zemřel v Olomouci 4. 8. 1938) po studiích na Univerzitě Karlově a delším působení na gymnáziu ve slovenské Kremnici byl v letech 1935 - 1938 profesorem Slovanského gymnázia, v jehož přírodovědném kabinetě při experimentování tragicky skonal. Jeho životní cestu předurčili filosofové T. G. Masaryk, jenž mu dal metodu myšlení a určil ideál jeho charakteru a Emanuel Rádl, který v něm probudil smysl pro korektní argumentaci a věcnost. Uměl zaujmout svým výkladem, podněcovat posluchače k myšlení a nemluvit naplano. Byl přímý, čestný, měl odvahu být svobodný. Byl po svém zbožný, stále hledal, nikdy nelhal. Názorově byl pacifista. Od svého okolí chtěl mnoho, po sobě však žádal nevíc. Byl autorem na svou dobu velmi kvalitních středoškolských učebnic, které v mnoha směrech měly nadčasovou platnost.

Kosatík Alois, MUDr.,CSc.-univ.profesor,přednosta Ústavu soudního lékařství LF UP

(nar. 2. 9. 1932 v Olomouci; zemřel tamtéž 30. 12. 1999) prožil svůj život v Olomouci. V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu a po studiích medicíny na LF UP pracoval v letech 1957 – 1960 na OÚNZ v Zábřehu na Moravě. V roce 1960 přešel do Fakultní nemocnice v Olomouci. V letech 1961 – 1991 působil jako šéf Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP. Bohatě publikoval, byl i autorem řady studijních textů pro mediky (otec bývalého primátora města Olomouce a posléze hejtmana Olomouckého kraje RNDr. Ivana Kosatíka).

zpět na přehled měsíců

Z osobností Slovanského gymnázia jubilujících v listopadu 2009 si připomeňme:

Waic František - hudební pedagog, dirigent, pěvec

(nar. 21. ledna 1866 v Ouběnicích u Benešova; zemřel v Olomouci 3. listopadu 1939) vystudoval Reálné gymnázium v Táboře a v letech 1882 - 1885 pražský Učitelský ústav. Pedagogický křest absolvoval pětiletou praxí na obecných školách na Benešovsku. V letech 1900 – 1905 byl profesorem Gymnázia v Zábřehu na Moravě a následně trvale v Olomouci na Učitelském ústavu na Hospodyňské škole a v letech 1927 - 1935 na Slovanském gymnáziu. S jeho jménem je spjata éra mimořádně úspěšného pěveckého sboru naší školy. Sám v letech 1910 - 1931 aktivně zpíval v Pěveckém sdružení moravských učitelů. Hojně publikoval v denním tisku. Byl i autorem oblíbených učebnic a zpěvníků.

Lipčík Antonín, MUDr. - lékař, neurolog, vysokoškolský učitel

(nar. 7. října 1917 v Olomouci; zemřel v Bratislavě 4. listopadu 1984) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1936. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946 - 1951 na neurologické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci a svůj obor přednášel rovněž medikům na LF UP. Poté odešel na Slovensko. Je spoluzakladatelem špičkového neurologického pracoviště a katedry neurologie na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Kučera Jan, MUDr. - lékař, urolog, vysokoškolský učitel

(nar. 7. listopadu 1918 v Olomouci; zemřel tamtéž 22.listopadu 2004) po maturitě na Slovanském gymnáziu Olomouc v roce 1937 studoval medicínu na LF MU v Brně, na níž promoval v roce 1946. Poté působil na chirurgické klinice věhlasného profesora MUDr. Rapanta. Od roku 1948 se věnoval na LF UP urologii. Je zakladatelem olomoucké urologické školy a prvním přednostou urologické kliniky FNO. Byl rovněž hlavním odborníkem pro urologii na Ministerstvu zdravotnictví ČSR.

Richter Alois - archivář, spisovatel, středoškolský profesor

(nar. 19. listopadu 1884 v Mohelnici; zemřel v Tovačově 18. srpna 1958) studoval v letech 1895 – 1903 Slovanské gymnázium a následně CMBF (ordinován v roce 1907). Působil jako Byl vikářem farního kostela u sv. Mořice v Kroměříži, v letech 1937 - 1946 ředitelem arcibiskupského archívu a knihovny v Kroměříži. Má velké zásluhy na uchránění svěřených archiválií před válečnými škodami. Po válce působil pedagogicky na kroměřížských středních školách. Byl ve své době i uznávaným autorem odborných textů.

Nekula Josef, MUDr. - lékař, radiolog, vysokoškolský učitel

(nar. 19. listopadu 1939 v Olomouci) pochází z lékařského prostředí (oba rodiče byli významnými olomouckými lékaři; otec porodník a gynekolog, matka internistka) s českou vlasteneckou tradicí (dědeček Vít Hřivna byl osobním přítelem prezidenta T. G. Masaryka; VH byl ve 20. letech ředitelem Slovanského gymnázia, jeho syn Božetěch byl důstojníkem čs. legií, padl v bojích proti bolševikům na Sibiřské magistrále u Vladivostoku). Josef Nekula po maturitě na naší škole v roce 1956 studoval LF UP. Od roku 1972 působil na Ústavu pro výzkum vyšší nervové činnosti a posléze ve Fakultní nemocnici Olomouc jako radiolog. V roce 1990 se stal přednostou Kliniky radiologie LF UP. Ve své oboru hojně publikoval a radiologii přednášel i studentům medicíny UP.

Havelka Jan - historik, archeolog, etnograf, spisovatel, muzejník, středoškol. pedagog

(nar. 22. listopadu 1839 v Lošticích; zemřel v Olomouci 20. října 1886) působil na Slovanském gymnáziu od roku 1870 a podle slov zakládajícího ředitele Slovanského gymnázia Jana Evang. Kosiny byl „perlou jeho profesorského sboru“. Narodil se v Lošticích 22. listopadu 1839 v rodině nadaného malíře, autora i restaurátora cenných kostelních obrazů, uznávaného malíře portrétů, historických obrazů a krajin. Po malířském povolání toužil i mladý Jan. Vystudoval dva roky olomoucké německé reálky, což byla tehdy průprava na malířskou akademii. V roce 1854 dostal od vrchnosti z blízkého zámku v Žadlovicích příslib ročního stipendia 100 zlatých ročně pro studium na olomouckém německém gymnáziu. Zde se nadaný student stal kreslířským pomocníkem prof. Blažeje Kozenna, který byl tehdy autorem oficiálních atlasů pro střední školy. Po maturitě Havelka pokračoval studiem na Vídeňské univerzitě a vypracoval se na „skriptora vídeňského dvorního archívu“ s vysokým platem a definitivou. Jeho první literární pokusy jsou psány v němčině. V Havelkovi však klíčila láska k českému jazyku, vzbuzená vlasteneckým profesorem češtiny na olomouckém německém gymnáziu Vaňkem, v jehož sugestivním podání češtiny jeho žáci nabyli přesvědčení, že „není krásnější řeči na božím světě, než je naše česká mateřština“. Vaňkovým působením si rovněž Havelka uvědomil velké poslání učitele, jenž by měl být “knězem svého národa“.

Za vídeňských studií byl Havelka významnou osobností v krajanských studentských spolcích. Jeho prvním působištěm bylo piaristické gymnázium v Příboře a dalším německé reálné gymnázium v Uherském Hradišti, kde mu byla svěřena i péče o botanickou zahradu. V roce 1870 střídal na Slovanském gymnáziu profesora Jakuba Škodu, který odešel na místo ředitele přerovského gymnázia. Ředitel Kosina ho uvedl do společnosti olomouckých českých vlastenců. Havelka bohatě splnil naděje do něho Kosinou vkládané. Byl předsedou Spolku moravských učitelů a dosáhl jeho uznání jako stavovského orgánu moravského učitelstva. V roce 1873 založil časopis Komenský, v němž sám publikoval a redigoval příspěvky pedagogické, přírodovědné, jazykovědné, historické a zeměpisné. Pro česky mluvící moravský lid a jeho národní uvědomění vydával beletristický časopis Koleda, v němž se svými spolupracovníky šířil českou osvětu, lásku k rodné zemi a lásku k rodné řeči, k bohaté a slavné národní minulosti.

Společně se svým tchánem MUDr. Jindřichem Wankelem, který byl badatelskou osobností evropského významu, s prof. Vincencem Praskem a poslancem zemského sněmu P. Ignátem Wurmem založili v roce 1883 Muzejní spolek olomoucký a z darů nadšených sběratelů i první české muzeum na Moravě – Vlastenecké muzeum v Olomouci. Od roku 1886 založil a redigoval i Časopis vlasteneckého spolku muzejního, přispíval do něj průkopnickými studiemi národopisnými a přispěl k poznání pokladů lidového umění na Moravě. Se svou manželkou připravil i výstavu moravských výšivek, která byla opakována v Náprstkově muzeu v Praze. Exponáty okouzlily i uměnímilovnou císařovnu „Sisi“, jejímž přičiněním byla výstava instalována i v Průmyslovém muzeu ve Vídni. Nad málo známou krásou moravských výšivek a krojů žasla celá tehdejší Evropa. Rázem „se z nich - dosud Popelky - stala vznešená princezna“.

Profesor Havelka byl i oblíbeným publicistou spisovatelem V roce 1887 vyšly jeho Vybrané spisy vychovatelské a vyučovatelské; napsal knihy pro mládež, např. Kratičké dějiny Moravy pro mládež a lid a populární Cesty po Moravě. Své kartografické zkušenosti zhodnotil vytvořením Nástěnné mapy Moravy, psal i statě z estetiky, přírodopisu a literární kritiky. Ilustroval Moravu pravěkou svého tchána dr. Wankla. Psal i beletristické povídky pro časopis Koleda a Beseda olomoucká. Jeho Sebrané básně vydal posmrtně v roce 1888 V. Houdek. Prof. Havelka je rovněž autorem textu písně Moravě, která se pro svou krásu a citovou hloubku stala „moravskou hymnou“ a jako taková je součástí slavnostního repertoáru našich předních pěveckých sborů. Jan Havelka je i prvním moravským „vědeckým“ turistou. Ve spisu Cesty po Moravě dává pokyny, jak se na cestu připravit a čím se vystrojit. Komentuje výlety na Zábřežsko, na Praděd, všímá si přitom památek od pravěku až po svou dobu. Jeho články a knihy, jichž je cca 250 jsou poučné a cenné i po jazykové stránce.

Když prof. Jan Havelka dne 20. října 1886 ve svých 47 letech předčasně zemřel, byl již kulturním a stavovským školským pracovníkem celonárodního významu. Položil základy pro nově se na Moravě rozvíjející vědní disciplíny - regionální historii, pedagogiku, archeologii, etnografii i muzejnictví. Jako zcela výjimečné osobnosti Slovanského gymnázia bychom si ho měli vážit i my.

Špaček Richard - teolog, spisovatel, vysokoškolský učitel

(nar. 23. listopadu 1864 v Laškově; zemřel v Olomouci 23. září 1925) Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1883 studoval bohosloví (vysvěcen v roce 1887). Působil v Potštátě a v Olomouci (správce farnosti u sv. Michala). Od roku 1891 byl řk katechetou německé reálky a v letech 1898 – 1903 byl profesorem řk náboženství na Slovanském gymnáziu. Poté přešel na CMBF, kde přednášel věrouku (v letech 1911 – 1912 byl jejím děkanem). Byl rovněž autorem odborných teologických textů.

Dosoudil Josef - kněz, sbormistr

(nar. 26. listopadu 1874 ve Velké Bystřici; zemřel v Kroměříži 17. února 1920) po maturitě na Slovanském gymnáziu studoval od roku 1893 teologii. Vysvěcen byl v roce 1897. Následně studoval filosofii na univerzitě v Innsbrucku. Byl prefektem arcibiskupského semináře a od roku 1897 a pedagogicky působil na kroměřížském arcibiskupském gymnáziu. Vzhledem k mimořádným hudebním dispozicím byl od roku 1904 ředitelem kůru v chrámu u sv. Mořice v Kroměříži. Komponoval i chrámové skladby.

Vaněk Ferdinand – sbormistr, středoškolský pedagog

(nar. 28. listopadu 1879 v Olomouci; zemřel 2. dubna 1915 v Přerově) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1898. Po studiích na Filosofické fakultě UK v Praze se na své gymnázium vrátil jako pedagog, v roce 1905 přešel na Gymnázium Jakuba Škody v Přerově. Od roku 1914 byl školním inspektorem. Ve své době se nesmazatelně vepsal do života přerovské společnosti jako sbormistr pěveckých sborů Přerub a Vlasta (1907 - 1914) a jako zakladatel a dirigent 1. amatérského symfonického orchestru v Přerově.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů jubilujících v říjnu 2009 si připomeňme:

Proček Jaroslav, MUDr. CSc. - významný ortopéd, univerzitní učitel

(nar. 7. října 1929 v Blansku; zemřel v Olomouci 29. října 1992) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1948 a po studiu medicíny se specializoval na ortopedii (od roku 1962 na LF UP).

Ošťádal Jan, JUDr. - advokát, starosta Národní jednoty a Matice školské v Olomouci

(nar. 23. října 1864 ve Věrovanech; zemřel v Olomouci dne 4. ledna 1927) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1883 studoval v Praze práva. Po promoci se od roku 1895 usadil natrvalo v Olomouci. Od studentských let se horlivě zúčastňoval národního a politického života. Byl mimořádně aktivní v Sokole, v roce 1892 spoluzakládal Politický spolek pro severní Moravu, od roku 1903 byl starostou Národní jednoty a od roku 1909 předsedal Matici školské (od roku 1912 byl předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem v Olomouci. V letech 1907 – 1914 byl prvním předsedou České okresní školské rady v Olomouci. Významně se zasloužil o zřízené Matiční české reálky a Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci. Po vzniku ČSR byl zvolen do správní komise města Olomouce a do České obchodní komory. Zemřel v Olomouci 4. ledna 1927.

Scheinar Jiří, MUDr., CSc. - univerzitní profesor, významný chirurg, urolog

(nar. 29. října 1919 v Ostravě – Svinově; zemřel v Olomouci 27. října 1998) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1948. Po studiích lékařství působil od roku 1954 na urologické klinice FNO (v letech 1990 – 1995 byl přednostou této kliniky). Od roku 1990 přednášel na Lékařské fakultě UP dětskou urologii. Jeho vědeckovýzkumná činnost, jejíž výsledky publikoval v 80 vědeckých monografiích a článcích, byla zaměřena zejména na karcinom prostaty.

Dne 18. června 2009 byly v reprezentačním sále Klášterního hradiska v Olomouci uděleny prestižní Ceny města Olomouce za rok 2008. Mezi šesti laureáty jsou i dva absolventi Slovanského gymnázia:

PhDr. et. JUDr. Zdeněk Šprinc, CSc.
(maturitní ročník 1938)

Univ. prof. RNDr. Milan Hejtmánek, DrSc.
(maturitní ročník 1947)

Dne 9. dubna 2009 se v klubovně Vlastivědného muzea Olomouc uskutečnil

Vzpomínkový večer na JUDr. Richarda Fischera
(maturitní ročník Slovanského gymnázia Olomouc 1890/1891)

Podrobnosti zde.

Nad akcí převzal záštitu současný olomoucký primátor Martin Novotný (absolvent SGO 1990)

zpět na přehled měsíců

Z absolventů jubilujících v září 2009 si připomeňme:

Reif Richard, MUDr., CSc. - docent urologie na LF UP

(nar. 6. září 2009 v Olomouci) absolvoval naši školu v maturitním roce 1956. Následně studoval medicínu na LF UP. Po promoci v roce 1962 byl chirurgem nemocnice v Bruntále a od roku 1966 se specializoval na urologii ve FNO. Z tohoto oboru obhájil v roce 1988 kandidátskou práci; v roce 1990 se habilitoval. Kromě činnosti zástupce Urologické kliniky FNO se podílel na praktické výuce mediků, byl členem Komise pro státní zkoušky z chirurgie. Je autorem nebo spoluautorem 35 časopiseckých prací a monografií. Je korektorem periodika Urologie v praxi a rovněž aktivně pracuje v České lékařské společnosti JEP a v Evropské urologické společnosti.

Navara František, PaedDr. - charismatický učitel, hudební skladatel a spisovatel

(nar. 9. března 1912 v Olomouci; zemřel tamtéž 8. září 1989) po maturitě na České reálce Olomouc v roce 1930 a pedagogickém vzdělání působil krátce jako učitel v Náměšti na Hané, pak na Slovensku a od roku 1939 až do odchodu do důchodu v holické škole v Olomouci. Ve škole založil loutkové divadlo,, vedl pěvecký sbor, školní orchestr i výtvarné kroužky. Psal pohádkové hry pro rozhlas a loutkové divadlo, publikoval ve Stráži lidu. Rovněž psal texty k populárním písním Waldemara Matušky a Pavla Nováka. Je rovněž autorem cca 150 hudebních textů vysílaných v rozhlase.

Stejskal Cyril, PhDr. - psycholog, vysokoškolský učitel, oběť totalitního režimu

(nar. 31. prosince 1890 ve Štarnově; zemřel v Liberci 10. září 1969) studoval na Slovanském gymnáziu, na němž maturoval s vyznamenáním v roce 1910. Po studiích latiny a francouzštiny na Karlově univerzitě v Praze působil na pražských gymnáziích. Doktorát obhájil již v oblasti svého celoživotního zájmu, který byl zaměřen na vývojovou psychologii a pedagogiku dětského věku. Završením jeho odborné činorodé práce bylo jeho jmenování ředitelem Zemského pedologického ústavu v Praze v roce 1936. Dr. Stejskal je rovněž autorem inovačního projektu jihoslovanského školství, za který mj. obdržel od srbského panovníka Řád sv. Sávy. V roce 1947 probíhalo řízení na jeho jmenování rektorem Masarykovy university v Brně. Za kategorický nesouhlas s komunistickým pučem v únoru 1948 byl však tento všeobecně uznávaný odborník a humanista na mnoho let uvězněn, jeho rodina byla vystěhována z Prahy, byl jí zabaven veškerý majetek a dětem bylo znemožněno studium. V roce 1968 se doc. Stejskal nakrátko vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho vězněním podlomené zdraví však neumožnilo jeho trvalý návrat na akademickou půdu, neb zakrátko zemřel.

Kühndel Jan, PhDr. - učitel, archivář, historik, muzejník

(nar.29. září 1889 v Lošticích; zemřel v Prostějově 4. února 1920) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1908 studoval Učitelský ústav v Příboře. Poté učil na prostějovských školách. V roce 1928 dokončil univerzitní studia MU v Brně a od roku 1930 byl správcem a následně do roku 1950 ředitelem městského archívu a muzea v Prostějově. Ve svém rodišti Lošticích se podílel na budování muzea, připomínající tamního slavného rodáka prof. Jana Havelku. Předmětem jeho zájmu byly hospodářské dějiny a vývojem výtvarného umění v regionu Hané. Jeho obsáhlé dílo představuje pře 100 titulů. Byl rovněž redaktorem Ročenky městského muzea v Prostějově, publikoval i ve Zprávách VSMO.

Buriánek Bohumil, MUDr. - významný chirurg

(nar. 28. ledna 1884 v Blatci ; zemřel v Olomouci 29. září 1939) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1903 vystudoval medicínu a ve své lékařské praxi se věnoval zejména chirurgii. Ve dvacátých letech byl primářem Slezské nemocnice v Opavě, odkud přešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Zemských ústavů, které sdružovaly v Olomouci na svou dobu špičková lékařská pracoviště. Často publikoval v odborných lékařských periodikách na téma tuberkulózních zánětů pobřišnice, rektální výživy v chirurgii a dal. Na jeho náhrobku na olomouckém Ústředním hřbitově je reliéf akademického sochaře Julia Pelikána.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů jubilujících v srpnu 2009 si připomeňme:

Konečný Bohumil, MUDr., CSc. plukovník - docent válečné chirurgie

(nar. 3. srpna 1929 v Brodku u Konice) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1948 vystudoval medicínu na LF UP. Jeho další osud je spojen s Vojenským lékařským a doškolovacím ústavem v Hradci Králové. Svými znalostmi, zkušenostmi a vynikající operační technikou se vypracoval na uznávaného chirurga v oblasti gastroenterologie a chirurgie žlučových cest. A od roku 1958 až do svého odchodu do důchodu v roce 1991 byl vedoucím katedry válečné chirurgie a od roku 1985 řídil i II. chirurgickou kliniku FN v Hradci Králové. V naší i zahraniční odborné literatuře publikoval kolem 80 původních prací, na nejrůznějších odborných fórech přednesl 90 lékařských sdělení. Přednášel medikům, napsal 3 vysokoškolské učebnice a 9 učebních textů. Obhájil 17 závěrečných výzkumných zpráv, pro potřeby vojenského zdravotnictví zpracoval kolem 200 expertizních a vývojových zpráv. Svou prací se zasloužil o profesionální růst nových generací lékařů a přispěl k šíření dobrého jména našeho vojenského zdravotního školství. Za celoživotní lékařskou, vědeckou a učitelskou práci patří našemu spolužákovi z maturitního ročníku 1948 Bohumilu Konečnému uznání, upřímný dík a obdiv.

Pazdírek Oldřich - hudební nakladatel

(nar. 18. prosince 1887 v Horní Moštěnici; zemřel v Olomouci 14. srpna 1944) studoval na Slovanském gymnáziu v letech 1897 - 1905. Následné se věnoval vojenské službě z povolání a v roce 1919 se ujal řízení rodinného podniku v Brně. Vydával zejména tvorbu moravských hudebních skladatelů, spisy didaktické a pedagogické. Vydával i periodika Hudební rozhledy, Hudební besídka či Hudební národ. V spolupráci s pražským nakladatelstvím Melantrich se podílel na vydání edice Melpea.

Pogoda Richard - hudební skladatel a interpret, rozhlasový redaktor

(nar. 16. srpna 1944 v Olomouci) patří ke generaci, která vyrůstala a dozrávala v uměleckém kvasu šedesátých let minulého století. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1961 začal studovat na typografické škole v Praze a současně studoval klavír a dirigování u prof. Františka Preislera. Společně se svým přítelem Pavlem Dostálem (za minulého režimu disidentem a nedávno zesnulým ministrem kultury) založili v Olomouci klubovou scénu DEX (Divadlo Experimentu), které bylo brzy populární po celé republice. Jejich hry Výtečníci, Princ a chuďas či Gaudeamus igitur se hrají dodnes. V době „normalizace“ se Pavel Dostál živil jako jeřábník a Ríša Pogoda se stal diskžokejem. Oba však inkognito spolupracovali s amatérskými i profesionálními divadelními soubory po celé republice. Mj. úspěšně realizovali na profesionálních jevištích hry V + W. Richard zkomponoval hudbu ke hře Miroslava Horníčka Tvrďák. Tato spolupráce se přetavila v jejich osobní přátelství, kdy Richard se stal od konce osmdesátých let (až do Horníčkovy smrti v roce 2003) jeho doprovodným pianistou a jevištním kolegou v představení HOVORY H o V + W (s přítelem Pavlem Dostálem upravili i Horníčkovu hru Dva na smetišti, kterou má v současné době v repertoáru Divadlo Radka Brzobohatého).

Richard Pogoda se od začátku své umělecké kariéry věnoval pořadům pro mládež, při nichž zúročil svou dlouhodobou praxi pianisty a hudebního redaktora. Koncem 90. let byl typografem a technickým redaktorem olomouckého kulturního měsíčníku ZIP. Přes 20 let přibližuje mládeži koncerty Moravské filharmonie, píše komentáře a recenze k albům jazzové a swingové hudby a od roku 1990 pracuje jako hudební redaktor a moderátor ve studiích Českého rozhlasu (Koření života, Utěšování, Jazzoviny) Sám své pořady charakterizuje jako „Pianothéky“, při nichž baví své posluchače od čtyř do sta let.

Ke kulatému životnímu výročí přejeme svému spolužákovi Ríšovi pevné zdraví a činorodý optimismus a těšíme se na setkání s ním v úterý dne 27. října 2009, kdy večer od 18.00 hodin bude v Besedním sále Muzea umění vzpomínat při klavíru na písničky a na příhody ze svých studií na Slovanském gymnáziu.

Vojtěch Jan, PhDr. - univerzitní profesor matematiky

(nar. 5. srpna 1879 v Kyjově; zemřel v Praze 19. ledna 1953) byl v letech 1903 – 1908 profesorem matematiky a fyziky na Slovanském gymnáziu Olomouc. V roce 1909 se habilitoval na České technice v Brně, kde byl v roce 1920 byl jmenován profesorem a přešel na ČVUT do Prahy. Napsal zásadní práce: třísvazkovou Geometrii pro střední školy, která vyšla v několika vydáních, Matematiku pro nejvyšší třídy středních škol a společně s prof. Bydžovským proslulou Sbírku úloh z matematiky, která vychovala celou řadu generací matematiků. Jeho učebnice, na jejichž tvorbě spolupracoval s „moravským Krameriem“ – olomouckým vydavatelem Romualdem Prombergerem, patří dle hodnocení odborníků svým obsahem i pojetím k nejdokonalejším dílům ve světové matematické literatuře. Vojtěchova hesla v Masarykově slovníku naučném a v monumentálním Teysslerově-Kotyškově Technickém slovníku naučném jsou ozdobou těchto děl, stejně jako bývalý profesor Slovanského gymnázia dr. Jan Vojtěch sám byl ozdobou České akademie věd, Jednoty českých matematiků a fyziků i řady zahraničních vědeckých společností.

Hirsch Alfréd, MUDr., CSc. - chirurg, anesteziolog

(nar. v Prostějově 8. srpna 1919; zemřel v Olomouci 1. prosince 2006) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1938, byl totálně nasazen a po válce vystudoval medicínu. Věnoval se chirurgii, byl průkopníkem moderní anesteziologie. Od roku 1960 byl primářem anesteziologického a resuscitačního oddělení FNO. Tento obor rovněž přednášel medikům na LF UP a byl spoluautorem učebních textů.

Panoš Fratišek - klavírista, spoluzakladatel swingové skupiny „Cholera-boys“

(nar. v Olomouci 12. července 1921; zemřel tamtéž 14. srpna 1959) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1940. Společně se svými spolužáky Vláďou Nechybou, Mojmírem Smejkalem, Karlem Balašem, Václavem Janečkem, Milanem Schmalzem, Arnoštem Zatloukalem, Rudou Gažarem, Sašou Dačenkem adal. Založili na Slovanském gymnáziu první olomouckou swingovou kapelu, která byla mimořádně úspěšná!!! Perlami jejich repertoáru byly skladby Duke Ellingtona Solitute, Caravan, Moon Indigo adal. Tehdy téměř nedostupný notový materiál jim „pašovala“ z Prahy sestra Mojmíra Smejkala, která byla v té době slavnou filmovou herečkou (mj. hrála princeznu ve filmu Krakatit), hrající pod uměleckým jménem Florence Marly.

Petzold Jan - hudební pedagog a skladatel

(nar. 11. května 1912 v Olomouci; zemřel tamtéž dne 16. srpna 1984) vyrůstal v inspirujícím muzikálním prostředí význačného sbormistra a ředitele hudební školy Antonína Petzolda (1858 – 1931), který ho od mládí vedl k hudbě. Jan po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1932 studoval hudební výchovu na MU v Brně. Posléze byl učitelem hudební školy v Olomouci a od září 1946 byl po deset let vedoucím skupiny II. houslí v Moravské filharmonii Olomouc. Současně hrál na violu v Komorním sdružení moravských filharmoniků. Je autorem klavírních skladeb, smyčcového kvartetu a skladeb pro mužské a smíšené pěvecké sbory. Pro pěvecké sbory upravoval rovněž lidové písně.

Studnář František - okresní hejtman v Prostějově, vládní rada, znalec umění

(nar. 10. dubna 1880 v Otinovsi u Prostějova; zemřel v Praze 22. srpna 1969) pocházel z rodiny řídícího učitele a nadšeného vlastivědného pracovníka Josefa Studnáře. Gymnázium začal studovat v Brně, maturoval v roce 1900 na Slovanském gymnáziu Olomouc a následně studoval v Praze práva. Po promoci v roce 1906 nastoupil jako koncipient na okresním hejtmanství v Prostějově, kde po vzniku ČSR v roce 1918 stanul v čele Okresního úřadu. Od roku 1928 byl okresním hejtmanem v Moravské Ostravě a v tomto úřadu setrval až do jeho zániku v roce 1941, kdy odešel do pense (v roce 1938 byl povýšen na vládního radu).

Hejtman Studnář byl milovníkem umění a významně podporoval řadu začínajících umělců. Sbíral obrazy, mince a starožitnosti. Z finančních důvodů byl nucen v 50. letech ze své soukromé sbírky odprodat několik obrazů, což bylo totalitní mocí zneužito, kvalifikováno jako spekulace s obrazy a porušení devizového hospodářství. Lidovým soudem v Zábřehu na Moravě byl odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody (ve věznici v Il´avě) a k propadnutí veškerého majetku. Dožíval pak u své sestry v Praze a u synovce akad. Malíře Josefa Hrádka (jehož byl kdysi mecenášem) v Jizerských horách. Žádost o rehabilitaci mu byla s nastupující „normalizací“ v roce 1969 zamítnuta. Satisfakci Vrchního soudu v Praze dostal až 24 let po své smrti v roce 1993.

Šprincová (roz. Kavanová) Stanislava, RNDr., CSc. - docentka hospodářské geografie

(nar. 24. srpna 1924 v Olomouci) pochází z české vlastenecké rodiny (otec zahynul ve II. odboji). Maturovala na Slovanském gymnáziu v roce 1943 a po vysokoškolských studiích u nás i ve Francii působila od roku 1950 na katedře geografie PřF UP. Ve svém oboru publikovala několik monografií i řadu článků v regionálním a odborném tisku. Významně se angažovala i v organizaci Aliance Francaise, rozvíjející kulturní a odbornou spolupráci s Francií. Svými vzpomínkami přispěla do almanachů SGO. Je zpracovatelkou pozůstalosti významných olomouckých osobností - svého tchána prof. Antonína Šprince i manžela JUDr. et PhDr. Zdeňka Šprince.

Stýskal Jiří, PhDr., CSc., univ. prof. - literární historik a teatrolog

(nar. 30. srpna 1934 v Olomouci) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1952 vystudoval na FF UP obory český jazyk a dějepis. Vyučoval na středních školách v Jeseníku a v Zábřehu na Moravě a po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně působí od roku 1961 na katedře českého jazyka a literatury FF UP. Předmětem jeho badatelského zájmu jsou dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc. Je rovněž nositelem Ceny města Olomouce v oblasti divadlo.

zpět na přehled měsíců

Z absolventů jubilujících v červenci 2009 si připomeňme:

Kaláb Jan - klavírista a skladatel, hudební pedagog a autor scénické hudby

(nar. 3. února 1908 v Olomouci; zemřel v Praze 1. července 1979) absolvoval olomouckou českou reálku v roce 1926. V klavírní hře byl žákem prof. Rudolfa Golda. Posléze studoval na pražské konzervatoři a v roce 1929 na konzervatoři v Berlíně. Následně žil v Holandsku, v Belgii a v Anglii, od roku 1939 pak trvale v Praze. Věnoval se zejména operetní hudbě. Jeho opereta „Let do stratosféry“ byla s velkým ohlasem uvedena v roce 1932 i v Olomouci.

Krbec Miloslav, PhDr., CSc. - docent, literární historik, editor díla J. Dobrovského

(nar. 3. července 1924 v Olomouci; zemřel tamtéž 12. prosince 2003) maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1943. Zbývající válečná léta prožil v totálním nasazení. Od roku 1945 studoval na FF UK v Praze bohemistiku a rusistiku. Na UK zůstal i po promoci v roce 1949. Do Olomouce se vrátil až v roce 1964. Až do svého penzionování v roce 1989 působil na Katedře českého jazyka PdF UP, kde přednášel fonetiku a fonologii. Jeho celoživotní láskou a hlavním objektem jeho zájmu bylo dílo Josefa Dobrovského.

Králík Stanislav – komeniolog, textolog, dialektolog a organizátor vědecké práce

(nar. 9. července 1909 v Kelči u Val. Meziříčí; zemřel v Praze 4. října 1987) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1928 studoval češtinu a němčinu na brněnské Masarykově univerzitě a od roku 1933 působil jako středoškolský profesor na Obchodní akademii v Olomouci, pak ve Frenštátě pod Radhoštěm a nakonec v Opavě. V letech 1948 – 1953 byl vědeckým pracovníkem a ředitelem Slezského studijního ústavu, následně působil dva roky v brněnské pobočce Ústavu pro jazyk český a v letech 1956 – 1963 v jeho pražském centru. V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání děl J. A. Komenského a následně se stal vedoucím komeniologického oddělení v Pedagogickém ústavu ČSAV. Ve svém vědeckém díle, zahrnujícím desítky publikovaných prací, se věnoval slezské jazykovědě, zajímal se o lašská nářečí, syntax kelečského nářečí, dále o hornickou mluvu na Ostravsku a o rozvoj česko-polské jazykovědné spolupráce. Komenského jazyk charakterizoval především v rovině lexikální a syntaktické.

Brůnová - Lachmanová Jitka, RNDr. - stř. profesorka, básnířka a výtvarnice

(nar. 27. července 1944 v Prostějově) žila v útlém dětství ve Stínavě, v letech 1950 – 1959 ve Štěpánově a pak v Prostějově. Po absolutoriu naší školy v roce 1961 vystudovala na PřF UP matematiku a chemiii. Po úspěšném rigorosu z matematiky získala v roce 1978 titul RNDr. Po desetiletém působení v Karviné se vrátila do Olomouce, kde vyučovala na SOU farmaceutickém a na G na Vlčinci. Přes 30 let aktivně působila v Jednotě českých matematiků a fyziků (i na centrální republikové úrovni). Publikovala v odborných časopisech i ve společenských periodikách, např. Betty, Xantipa aj. Její poezie doprovázela v Olomouci v roce 1993 fotografie Vladislava Galgonka „Stromy a lidé“. Rovněž sama maluje obrazy, které byly vystaveny i na univerzitách v Německu a ve Francii. Jubilantka udržuje významné kontakty s vědci a umělci po celém světě. V roce 2007 vyšla její půvabná monografie „Tiché ozvěny světla“.

Vitoulová - Berčíková Miroslava - knihovnice

(nar. 27. července 1924 v Brně; zemřela ve Šternberku 30. října 2007) je absolventkou olomouckého Dívčího reformního reálného gymnázia v ročníku 1943. Statečně nesla šikanu své rodiny totalitním režimem. Přes dvě desetiletí pracovala v olomouckých knihkupectvích, aktivně rozšiřovala samizdatovou literaturu, ctila tradici DRRG i SGO, podílela na práci výboru pro oslavy 80. výročí založená DRRG a 50. výročí jeho začlenění do Slovanského gymnázia, v roce 1999 přispěla vzpomínkovým článkem do almanachu „Buď zdrávo nám, gymnasium dívčí“, inspirovala svého syna ing. Ladislava Vitoula k významné finanční pomoci při vydání jubilejních almanachů Slovanského gymnázia.

Prachařová Evženie - vlastivědná pracovnice a tajemnice VSMO

(nar. 29. července 1929 v Olomouci; zemřela tamtéž 30. června 1998) maturovala na Slovanském gymnáziu v roce 1949. Ačkoli pracovala jako zdravotní laborantka, její zájem o vlastivědu Olomoucka a střední Moravy, v níž mimořádně vynikala, ji přivedl do Vlastivědné společnosti muzejní, v níž pracovala jako tajemnice v letech 1986 – 1998. Perfektně zvládala němčinu (dokonce několik dialektů), svůj organizační talent uplatňovala i při organizování přednášek, besed a exkurzí. K lítosti všech členů společnosti zemřela náhle při práci pro VSMO.

Emil Viklický - malíř a grafik, vysokoškolský výtvarný pedagog a teoretik

(nar. 29. července 1914 ve St. Městě u Uh. Hradiště; zemřel v Olomouci 30. července 1994) je absolventem olomoucké České reálky v roce 1933. V roce 1946 absolvoval studia matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a následně postgraduál výtvarná výchova a modelování na PdF UP. Za svého asistenta si ho vybral prof. Jan Zrzavý. V letech 1960 - 1980 byl odborným asistentem Katedry výtvarné výchovy PdF UP, kde vedl praktickou výuku kresby. Věnoval se zejména kresbě technické. Je autorem skript „Technické prvky ve výtvarné výchově“. Svými kresbami ilustroval odborné a vědecké texty v řadě časopisů a učebnic.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů jubilujících v červnu si připomeňme:

Fiala Alois - pěvec, tenor

(nar. 2. června 1879 v Hradci Králové; zemřel v Brně 29. března 1940) pocházel z hudebnické rodiny. Od roku 1884 žili Fialovi v Olomouci. Alois maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1897. Jeho učiteli hudby byli olomoučtí umělci Josef Nešvera a Antonín Petzold. V Praze navštěvoval Pivodovu pěveckou školu a krátce studoval sólový zpěv i ve Vídni. Jeho prvním angažmá (1907 - 1908) bylo pražské Vinohradské divadlo, v letech 1908 - 1910 byl angažován v Zemském divadle v Lublani a v letech 1910 - 1915 v ND v Brně. Vynikal zejména v operách českých klasiků. Ve 20. letech ze zdravotních důvodů dráhu operního pěvce zanechal a od roku 1927 působil jako účetní rada v Brně.

Koudela Miroslav, PhDr. - historik, archivář

(nar. v Olomouci 7. června 1964) studoval na Slovanském gymnáziu v letech 1978 - 1982. Následně studoval na FFUP historii a v roce 1988 obhájil doktorát (PhDr.) Od roku 1986 dosud působí jako odborný archivář SOA v Olomouci. Předmětem jeho zájmu je regionální historie Olomoucka. Veřejnosti je znám svou rozsáhlou publikační činností (např. Paměti obce Vilémova, Paměti obce Horní Loděnice, Paměti obce Choliny, Švédové v Olomouci, Šternberk slovem a obrazem aj.)

Dvořák Karel, PhDr.,CSc.,univ.prof. - literární historik, editor, folklorista

(nar. 28. května 1913 v Olomouci; zemřel v Praze 9. června 1989) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1932 odešel studovat na UK v Praze slavistiku, germanistiku a srovnávací dějiny literatury. V letech 1936 - 1939 učil na olomoucké České reálce, odkud odešel v roce 1940 do Prahy. Externě spolupracoval s nakladatelstvím L. Mincíř. Zbytek válečných let prožil v totálním nasazení a po válce absolvoval dodatečnou vojenskou prezenční službu. V roce 1949 obhájil doktorát (Komentovaná edice F.L.Čelakovský: Slovanské národní písně), a působil jako odborný asistent na PdF UK, na níž byl v roce 1954 jmenován docentem dějin české literatury. V roce 1968 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor folkloristika na FF UK. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na univerzitách v Opole, Postupimi, v Bukurešti a v Sofii. V roce 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. V letech 1962 - 1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Psal hesla pro Ottův slovník naučný nové doby, překládal básně, prózy a filozofické úvahy z němčiny, latiny a z dalších jazyků a publikoval je v katolickém tisku, v Listech pro umění a kritiku, Českém lidu, ve Věstníku národopisné společnosti československé při ČSAV, ale i v zahraničních časopisech. Vlastní básně publikoval v časopisech Jitro, Lumír, Rozhledy aj. Editoval dílo K.V. Raise, bří Mrštíků, K.H. Máchy, F.X. Šaldy. Hlavním tématem jeho vědeckého zájmu byly vztahy mezi literaturou a folklorem. S Felixem Vodičkou spolupracoval na příručce Základy teorie literatury. V knize Nejstarší české pohádky (1976) zpracoval čtenářsky přitažlivý výběr 117 pohádek (in memoriam vyšlo druhé vydání v roce 2001). Stať Olomoucký výtvarný život v minulé sezóně publikoval v Moravském večerníku (1937); na stránkách Vyšehradu vyšel v roce 1945 jeho Divadelní dopis z Olomouce. Dvořákovy pedagogické stati věnované literatuře pro děti a mládež vycházely v časopisech Předškolní výchova, Zlatý máj. Náš jubilant je rovněž spoluautorem čítanek pro střední školy a učebnice teorie literatury.

Hromada Jan, MUDr. - významný lékař, anatom, univerzitní profesor

(nar. 18. června 1909 v Hrušce u Prostějova; zemřel v Hradci Králové 8. dubna 1970) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1928 studoval medicínu na UK v Praze (1934). Od roku 1946 budoval a vedl na UP v Olomouci ústav normální anatomie. Byl prvním učitelem anatomie na LF UP! Od roku 1947 vedl i ústav histologický a embryologický. V roce 1948 se habilitoval. V roce 1951 byl jmenován přednostou Anatomického ústavu Vojenské lékařské akademie. Publikoval na 150 odborných studií a spisů. Za svoji rozsáhlou vědeckou práci byl oceněn zlatou medailí UP, zlatou medailí UK a Medailí J. A. Purkyně. Měl vřelý vztah k rodnému kraji. Jeho nejoblíbenějším místem dovolených byla Haná, která se stala i místem jeho posledního odpočinku (ÚOH).

Kašpar Adolf - akademický malíř, grafik a ilustrátor

(nar. 27. pros 1977 v Bludově u Šumperka; zemř. v Železné Rudě na Šumavě 29. června 1934), studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a po kvartě přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Již za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři a paleontologovi Mořici Remešovi zkameněliny a prof. Františku Polívkovi ilustroval Květenu zemí koruny české. Od té doby se datuje i celoživotní spolupráce Adolfa Kašpara s nakladatelem Romualdem Prombergerem, který ho doporučil ke studiím na AVU u prof. Hanuše Schwaigera (absolvoval ji v letech 1899 -1904). V roce 1903 Adolf Kašpar mimořádně zdařile ilustroval Babičku Boženy Němcové, čímž byla předurčena budoucnost jeho tvorby, která měla těžiště v knižní ilustraci děl A. Jiráska, Z. Wintra, K.V. Raise, I. Hermanna. Kašpar byl kmenovým ilustrátorem Prombergerova nakladatelství v Olomouci, i Ottova nakladatelství v Praze. A Kašpar žil od roku 1910 v Lošticích, odkud často zajížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi spisovatelem Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „Rusava - život valašské dědiny“ (12 akvarelů a 17 perokreseb), vydaná v roce 1928 v Olomouci. Adolf Kašpar vydal v roce 1926 kroniku své rodné obce „Paměti obce Bludova“. Jeho přítel František Táborský vydal v roce 1935 v Prombergerově nakladatelství na počest zesnulého Adolfa Kašpara monografii „Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik“. Oblíbeným turistickým cílem v Lošticích je Památník Adolfa Kašpara, v němž je shromážděna jeho původní tvorba, ilustrované knihy a časopisy, korespondence, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru (slavného rodáka připomíná i rodný dům A. Kašpara v Bludově).

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů jubilujících v květnu si připomeňme:

Látal Stanislav - filmový výtvarník, scénárista a režisér animovaných filmů

(nar. 7. května 1919 v Samotíškách; zemřel v Praze 4. srpna 1994) si od dětských let přál být malířem. Po maturitě na České reálce v Olomouci v roce 1939 studoval v Praze malbu na AMU u prof. Cyrila Boudy a prof. Oldřicha Blažíčka. Po nacistickém uzavření vysokých škol se stal reklamním technikem ve firmě Zora Olomouc. V roce 1942 se vrátil do Prahy, kde nastoupil do Ateliéru filmových triků ve studiu loutkových filmů Jiřího Trnky, jehož filmy animoval. Byl režisérem bajky Liška a džbán a natočil i vlastní filmy, z nichž k nejznámějším patřil Plivník dlaždiče Housky, Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty, Příliš mnoho něhy. Jako animátor spolupracoval s režiséry Jiřím Brdečkou, Pavlem Hoblem, adal. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem na loutkových filmech Sochařka z Poličky a Vdova z Efezu. Jako projev vděku za lví podíl na úspěchu Bočkových filmů natočil o něm tento režisér při příležitosti 25. výročí Látalovy tvorby v animovaném filmu dokumentární medailon Herec, kterého není vidět. Podobné pocty se u nás dostalo pouze Jiřímu Trnkovi!

Stanislav Látal pracoval v 70. letech jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu o Krakonošovi, který vyráběl Krátký film Praha v koprodukci s Drážďanským trikovým filmem. Vrcholem Látalovy tvorby se stal celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, k němuž napsal scénář spolu s Jiřím Kubíčkem. Výtvarníkem tohoto filmu byl Adolf Born. Absolvent naší školy v roce 1939 Stanislav Látal byl kromě filmů pro děti též mezinárodním porotcem a věnoval se i knižní ilustraci.

Kauerová Vlasta, Mgr. - historička

(nar. v Olomouci 10. května 1964) patří k nejmladší generaci úspěšných absolventů Slovanského gymnázia, které absolvovala v roce 1983. V letech 1983 - 1988 vystudovala odbornou historii na FF UP. Působí jako vedoucí útvaru SHP v Památkovém ústavu Olomouc. Zabývá se dějinami olomouckého regionu s přihlédnutím k stavebnímu vývoji středověkých měst, zpracovává paměti obcí v regionu a dějiny města Litovle (např. Paměti obce Hněvotína /1998/, Olomoucké veduty /1998/, Památky staré Litovle /spol. s M. Koudelou/, podílela se na zpracování 33 olomouckých nej… /1997/), publikuje v ročenkách archivu, ve sborníku střední Morava, ve Výročních zprávách Památkového ústavu, aj.

Hudlický Miloš, doc. Dr. Ing. - významný chemik

(nar. 12. května 1919 v Přelouči), maturoval na Slovanském gymnáziu v roce 1938. Po absolvování vysokoškolských studií chemie působil na ČVUT Praha. Četná publikační činnost z oboru organické chemie přispěla k jeho habilitaci jako jednoho z nejmladších docentů v oboru. Po okupaci Československa v roce 1968 emigroval do USA, kde nadále působí jako vysokoškolský učitel a ve vědeckém výzkumu.

Kachník Josef, ThDr. - významný komeniolog a teolog, univerzitní profesor

(nar. 13. května 1859 v Nivnici; zemřel v Olomouci 3. prosince 1940) je jednou z neobyčejných pedagogických osobností Slovanského gymnázia, na němž vyučoval řk náboženství. Sám studoval od roku 1871 české gymnázium v Třebíči, kvintu absolvoval na německém gymnáziu ve Znojmě a gymnazijní studia dokončil v Uherském Hradišti. V Olomouci se pak věnoval studiu bohosloví. Po vysvěcení působil na farnosti v Dubu nad Moravou a následně v katedrále sv. Václava v Olomouci. V té době vyučoval na Slovanském gymnáziu a současně se připravoval k habilitaci na teologické fakultě. V letech 1896 - 1903 byl ředitelem Arcibiskupského ústavu pro vzdělávání učitelek při klášteře sester Voršilek v Olomouci. Následně byl profesorem olomoucké teologické fakulty (a ve čtyřech funkčních obdobích byl zvolen jejím děkanem). Z jeho podnětu byla v roce 1912 utvořena Arcibiskupská památková a umělecká rada pro arcidiecézi olomouckou. V roce 1920 byl povolán do Prahy, kde byl po dvou letech jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy. V roce 1927 odešel do výslužby a vrátil se do Olomouce, kde byl ustanoven sídelním kanovníkem a v roce 1930 kapitulním děkanem. Kromě pedagogické činnosti se mimořádně věnoval i osvětě. Průběžně publikoval v moravských denících a časopisech. Na svém autorském kontě má přes 20 knižních titulů. Spolupracoval i na vydání Českého slovníku bohovědného… Zabýval se i archeologií a rozvíjením tradice J. A. Komenského, o němž hodně publikoval. V roce 1928 založil ve své rodné Nivnici Vychovatelskou knihovnu, kterou zčásti i financoval a dne 28. března 1933 ji předal veřejnosti. Sloužila zejména učitelům, vychovatelům a komeniologům. Dodnes je vyhledávaným titulem jeho dvoudílná kniha Církevní památky umělecké v Olomouci (I. 1890; II. 1895).

Cekl Jan - novinář a spisovatel

(nar. 16. května 1894 v Uherském Ostrohu; zemřel v Olomouci 15. února 1962) chodil do obecné školy ve Štěpánově. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1913 studoval práva. Posléze se věnoval novinářské praxi. Od roku 1922 byl šéfredaktorem Moravského deníku v Olomouci a od roku 1947 šéfredaktorem Volného slova. Je autorem knihy Kraj, jímž táhla válka, napsal dramata Krutá láska (1925) a O svobodu; je rovněž autorem románu Tajemství skleněné koule. Jan Cekl měl velmi pěkný vztah ke Slovanskému gymnáziu, na němž sám získal středoškolské vzdělání. Byl redaktorem jeho jubilejních almanachů. V řadě sborníků publikoval své básně, dramata a romány (užíval pseudonym V. Příval).

Bernatský Ladislav - básník a redaktor

(nar. 31. května 1904 v Moravské Loděnici; zemřel v Olomouci 8. ledna 1982) je naším maturantem z roku 1923. Poté studoval na Filosofické fakultě MU v Brně. Psát začal již za studií. Kromě poezie se zabýval i překlady a historií francouzské literatury. V Brně byl členem literárního sdružení Moravské kolo spisovatelů. Řadu let působil jako redaktor a učitel u firmy Baťa ve Zlíně. Později pracoval v brněnských tiskárnách Novina. Hodně publikoval na stránkách Selských listů. V letech 1949 - 1950 byl starostou města Olomouce. Knižně vydal dvě sbírky básní: Mimo rodnou zem (1939) a Věčná květenství (1941). Jeho literární pozůstalost tvoří rukopisné poznámky, korespondence s literáty Moravského kola spisovatelů, překlady a teze dějin francouzské literatury.

GORAZD - Pavlík Matěj - biskup pravoslavné církve, národní hrdina

(nar. v Hrubé Vrbce u Hodonína 26. května 1879; popraven v Praze 4. září 1942) po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1898 přešel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu (vysvěcen na kněze v roce 1902). Od října 1905 do července 1908 řídil v Kroměříži krajanský katolický týdeník a v následujících letech až do první světové války vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Po roce 1918 se stal vůdcem nového náboženského hnutí a byl vysvěcen jako první biskup Církve československé husitské (v letech 1923 – 1924 vyučoval náboženství na Slovanském gymnáziu). Následně rozvíjel mimořádné aktivity v pravoslavné církvi. Na svých misijních cestách vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, ve farnostech navštěvoval rodiny, konal církevní obřady a přednášky. Pod jeho vedením byla připravena Konference českého hnutí pravoslavné mládeže, která se uskutečnila v červnu 1931 v Přerově. V červenci téhož roku byl iniciátorem sjezdu pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu.

Biskup Gorazd vysvětil řadu z jeho iniciativy nově vybudovaných pravoslavných chrámů (ve Štěpánově, ve Vílémově, v Řimicích, v Chudobíně a ve Střemeníčku). Dne 13. května 1937 posvětil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 vysvětil celý nově vybudovaný chrám. Tato událost se nesmazatelně vepsala i do dějin města Olomouce, neboť její oslava byla spontánní manifestací odporu Olomoučanů proti okupační moci. Do července 1939 působil biskup Gorazd v Přerově, pak se přestěhoval do Olomouce a koncem roku 1940 přesídlil do Horních Počernic u Prahy, kde se aktivně zapojil do protinacistického odboje. Za poskytnutí úkrytu výsadku Anthropoid, který provedl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze (duchovním správcem tohoto chrámu a blízkým Gorazdovým spolupracovníkem byl bývalý žák Slovanského gymnázia ThDr. Vladimír Petřek) byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a 4. září 1942 popraven. Při příležitosti 55. výročí mučednické smrti biskupa Gorazda mu za prokázané hrdinství prezident republiky Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka - I. třídy in memoriam.

zpět na přehled měsíců

Z významných absolventů jubilujících v dubnu, si připomeňme:

Dominik Eduard, ThDr., prof. - pedagog a náboženský spisovatel

(nar. 31. května 1854; zemřel v Olomouci 2. dubna 1919)

Slovanské gymnázium absolvoval v roce 1874 a po vysokoškolských studiích bohosloví byl profesorem biblického studia Nového Zákona na Teologické fakultě v Olomouci.

Typovský Kamil, MUDr., doc. - významný chirurg

(nar. 13. dubna 1914 v Ostravě - Přívoze; zemřel v Ostravě 13. října 1992)

Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1932 studoval medicínu. Jako lékař se specializoval na chirurgii. V letech 1946 – 1955 působil na LF UP. Nadále působil na katedře chirurgie LF UP externě, neboť přesídlil do svého rodiště.

Tomek Ferdinand, JUDr. -právník, organizátor hudebního života, sběratel lidových písní

(nar. 18. dubna 1874 ve Vídni; zemřel v Olomouci 11. prosince 1935)

Studoval od roku 1893 práva na UK v Praze, kam přišel po absolvování Slovanského gymnázia. Věnoval se advokátní praxi v Olomouci Od roku 1901 byl funkcionářem olomouckého pěveckého sdružení Žerotín (v letech 1920 – 1935 jako jeho předseda). Má velké zásluhy na rozvoji českého spolkového života v Olomouci. Od roku 1907 byl členem olomouckého Divadelního družstva. Jako významný člen Matice školské se zasloužil o budování a rozvoj českého školství na Moravě. Publikoval v hudební sféře. V roce 1927 vydal Národní písně Slovácka.

Komárek Miroslav, PhDr., DrSc., univ. prof. - lingvista, bohemista

(nar. 20. dubna 1924 v Lazníkách u Přerova)

Profesor Komárek absolvoval Slovanské gymnázium ve válečném roce 1943, poté byl totálně nasazen. Vysokoškolská studia zahájil v poválečných letech na FF UK a dokončil je v roce 1949 na FF UP v Olomouci. Jeho profesní kariéra je spjata s Univerzitou Palackého, na níž se zabýval jazykovědnou bohemistikou, fonologií, morfologií, slavistikou a obecnou lingvistikou. Je autorem cca 160 studií a odborných statí. V letech 1987 – 1988 přednášel na univerzitách v Rakousku, ve Švédsku a v Dánsku. Ačkoli byl navržen ke jmenování profesorem již v roce 1969, byl jím v důsledku nepřízně tehdejší moci pro své zásadové postoje jmenován až v roce 1990.

Budík Miloslav, RNDr. - přírodovědec, básník, publicista a hudební pedagog

(nar. 21. května 1935 v Hranicích na Moravě; zemřel v Olomouci 23. dubna 1999)

Pocházel z velmi skromných poměrů. Dětství prožil v Hranicích na Moravě. Gymnazijní primu a sekundu studoval na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli a pokračoval na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Zažil násilné ukončení této klášterní školy komunistickými bojůvkami STB v noci z 13. na 14. května 1950. Základní školní docházku pak dokončil na Svatém Kopečku, kde bydlela jejich rodina. Své kvalitní hudební vzdělání zúročil státní zkouškou z houslové hry na konzervatoři v Brně. Po absolutoriu vyučoval v letech 1956 - 1959 hře na housle v Dvorcích na Moravě a v hudební škole v Litovli. Následně působil 15 let jako violista v operním orchestru olomouckého divadla. Současně studoval dálkově Slovanské gymnázium a po maturitě v roce 1963 studoval učitelství biologie a zeměpisu na PřF UP. V období 1974 - 1977 byl laborantem v Ústavu sér a očkovacích látek a v letech 1977 - 1980 pracoval na katedře anatomie LF UP. V roce 1979 obhájil doktorát přírodních věd. Vrátil se k práci hudebního pedagoga v Uničově (1980 - 1984). Následně byl do roku 1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a až do svého odchodu do důchodu v roce 1995 pracoval v chemickém průmyslu v závodech MILO Olomouc.

Strastiplná životní cesta pana RNDr. Miloslav Budíka nebyla překážkou v jeho kultivovaných intelektuálních aktivitách a v literární tvorbě. Nákladem vlastním vydal básnické sbírky intrapsychické lyriky „Pasáže arpeggia“ (1993) a “V paprscích stříbra“ (1994). Napsal i pozoruhodnou historickou studii „Spisovatel Jaroslav Durych a Olomouc“ (1996), kterou osobně věnoval „svému“ Slovanskému gymnáziu. Velkou péči věnoval i badatelské práci při studiu života a díla jednoho z nejvýznamnějších absolventů Slovanského gymnázia, profesora právní antropologie na Yale University (New Haven, Connectucat, USA), Dr. Leopolda Pospíšila. Ve spolupráci s profesorem SGO Luďkem Bartošem připravoval zajímavý kulturní projekt transferu Pásma nigerijské poezie v podání studentů Slovanského gymnázia (vzhledem k prudkému zhoršení zdravotního stavu dr. Budíka se projekt nerealizoval). Dr. Budík byl zakládajícím členem olomoucké pobočky nevládní organizace Společnost přátel Afriky, která od roku 2000 uctívá jeho památku udílením „Ceny Dr. Budíka“ těm, kteří se zasloužili o poznávání afrického kontinentu a mají vztah k Olomouci, příp. za dlouholetou činnost při rozvíjení přátelství s africkými národy. Pan RNDr. Miloslav Budík zemřel při literární práci na antologii básní o Svatém Kopečku, již v posledních dnech svého života, kdy již nemohl ani udržet v ruce tužku, alespoň diktoval. Pracovna tohoto vzácného člověka osiřela 23. dubna 1999.

P. Vrzal Maxmilián - kněz, ředitel Slovanského gymnázia

(nar. 29. dubna 1839 v Brtnici u Jihlavy; zemřel v Praze 1. prosince 1913)

Kromě teologického vzdělání měl prof. Vrzal i vzdělání pedagogické (aprobován pro vyučování českému jazyku, latině a řečtině). V letech 1886 - 1889 učil na gymnáziu Jakuba Škody v Přerově a v letech 1889 - 1907 byl v pořadí třetím ředitelem Slovanského gymnázia Olomouc.

zpět na přehled měsíců

Z významných osobností jubilujících v březnu 2009 si připomeňme:

Burešová Jana PhDr., CSc. - historička, vysokoškolský pedagog

(nar. 1. března 1959 ve Šternberku)

Po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1978 studovala odbornou historii na Filosofické fakultě UP (1982 PhDr., 1992 CSc.). V současnosti docentka a vedoucí katedry historie FF UP. Předmětem jejího odborného zájmu jsou dějiny 20. století, zejména zemědělská problematika a postavení žen ve společnosti. Mj. napsala Paměti obcí Bohuňovice, Trusovice a Moravská Loděnice, v níž vzdala hold obci, v níž žije.

Geisler Antonín JUDr. - advokát, osobnost českých vlasteneckých spolků v Olomouci

(nar. 27. července 1862 v Kokorách; zemřel v Olomouci 3. března 1909)

Po studiích na Slovanském gymnáziu (maturoval v roce 1881) vystudoval na UK v Praze práva. Po promoci byl v Olomouci koncipientem v advokátní kanceláři JUDr. Novotného a v roce 1895 si v Olomouci otevřel vlastní advokátní kancelář. Byl mimořádně aktivní v českých vlasteneckých spolcích. Od roku 1893 byl členem výboru „Žerotína“ (v jeho čele stanul v letech 1906 – 1908), v letech 1901- 1909 byl starostou olomouckého Sokola. Řadu let byl i náměstkem starosty ústředního výboru Národní jednoty. Je pozoruhodné, že ve své profesi byl jediným cenzorem Rakousko - uherské banky české národnosti.

Otruba Josef - významný moravský botanik

(nar. 10. března 1889 v Terezském údolí u Náměště na Hané; zemřel v Olomouci 28.11. 1952)

Slovanské gymnázium, na němž Josef Otruba maturoval v roce 1909, výrazně ovlivnilo jeho životní dráhu. Setkal se zde s vynikajícími botaniky prof. Františkem Polívkou a dr. Josefem Podpěrou. Skromné poměry Otrubovy rodiny Josefa donutily hned po maturitě nastoupit dráhu poštovního úředníka na Hlavní poště v Olomouci. Veškerý svůj volný čas však věnoval botanickému výzkumu Moravy. Za první světové války byl odvelen na východní frontu, kde se věnoval studiu mochen Pinských bažin. Následně se vypracoval na nejlepšího znalce rodu Potentilla v meziválečném Československu. Jako mimořádný posluchač vystudoval v prvních poválečných letech Masarykovu univerzitu v Brně. Botanika zůstala jeho celoživotním koníčkem (ve své profesi se vypracoval až na odpovědné místo poštovního ředitele, které zastával až do svého penzionování v roce 1942). Permanentně botanizoval a výsledky svých výzkumů publikoval v Časopisu Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, v Časopisu Moravského muzea v Brně, ve Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy, Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově, v časopisu československých houbařů, v periodikách Příroda, Vesmír, Živa a v dalších odborných a regionálních sbornících.

Soupis jeho vědeckých prací, a článků, zveřejněný akademikem Josefem Podpěrou u příležitosti šedesátin Josefa Otruby, čítá 450 položek (mj. „Rostlinstvo Hlubokého Žlebu u Náměště na Hané“, „Květena Grygovských kopců“, „Květena Království u Grycova“, „Květena Hněvotínské stepi“, „Geobotanický výzkum Kosíře“ aj.). Knižně vydal dva díly „Úvodu ke květeně československého Slezska“ a v roce 1930 „Květenu Štramberka“. V letech 1921 – 1939 se hodně věnoval osvětové a přednáškové činnosti pro učitele, osvětové sbory, přírodovědné kluby i pro profesní uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců.

Od roku 1922 až do své smrti byl ředitelem olomoucké Botanické zahrady, kde mnoho času věnoval studiu rostlin. Od roku 1934 byl redaktorem přírodovědného oddílu Časopisu Vlasteneckého spolku muzejního.

Po smrti významného olomouckého botanika Heinricha Lause (10.11.1872 – 22.12.1941) působil na částečný úvazek i jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci a od svého penzionování v roce 1942 se této činnosti věnoval naplno. Byl rovněž konzervátorem ochrany přírody, kdy pečoval o četné rezervace s přirozenými porosty a vzácnou květenou na Olomoucku. V botanické zahradě se podílel na mezinárodní výměně semen s renomovanými botanickými zahradami.

Absolvent Slovanského gymnázia z maturitního ročníku 1909 Josef Otruba je příkladem člověka, který svou cílevědomou prací a odbornou erudicí získal úctu nejen ve své profesi, ale i svými zálibami.

Bartocha Josef - historik, spisovatel, pedagog

(nar. 21. března 1859 v Lověšicích u Přerova; zemřel v Olomouci 4. listopadu 1927)

Po vysokoškolských studiích filologie na UK v Praze působil v letech 1882 - 1889 na gymnáziu v Přerově, aby se vrátil na Slovanské gymnázium v Olomouci, které mu dalo středoškolské vzdělání (maturoval v roce 1878) a učil na něm v letech 1890 - 1908 českému jazyku, latině a řečtině. Následně byl ředitelem gymnázia v Uherském Hradišti, kde svoji pedagogickou dráhu završil. Byl činný v českých vlasteneckých spolcích, zejména v Jednotě divadelních ochotníků besedních. Je autorem knih s velkou dokumentační hodnotou, např. „Čeština na bývalé universitě a stavovské akademii v Olomouci“, „ dějinám Lípy slovanské v Olomnouci 1848 – 1849, adal. (Společně se svým synem Rostislavem, který byl významným romanistou a rovněž dlouholetým profesorem olomoucké České reálky i SGO se nachází v kolumbáriu Husova sboru Olomouc).

Svozil Josef - novinář a poslanec

(nar. 18. dubna 1873; zemřel v Praze 28. března 1949)

Tento absolvent Slovanského gymnázia (1891) byl původně katolickým knězem (působil ve farnostech ve Slezsku a v Bystřici pod Hostýnem). Po konfliktu s arcibiskupstvím vystoupil v roce 1903 z církve, oženil se a svůj intelektuální potenciál uplatňoval jako novinář. Byl redaktorem „Moravského kraje“ v Brně a v letech 1909 – 1918 šéfredaktorem „Českého slova“. Věnoval se rovněž překladatelství. V roce 1918 byl členem Revolučního národního shromáždění a za Národně - socialistickou stranu byl senátorem.

zpět na přehled měsíců

Z významných osobností jubilujících v únoru 2009 si připomeňme:

Klega Vilém, PhDr., CSc. - pedagog UP v oboru andragogika, činovník Sokola

(nar. 3. února 1934 Ostravě) se ve 14 letech přestěhoval s rodiči do Olomouce, kde nastoupil do kvinty Polívkova reálného gymnázia. Po jeho sloučení se Slovanským gymnáziem maturoval v roce 1952 ve třídě D prof. Vladimíra Srovnala. Po studiích učitelství češtiny, dějepisu a občanské nauky na PdFUP, působil jako učitel na základních školách a v učňovském školství. Během praxe si v letech 1957 – 1969 rozšířil své vzdělání studiem dějepisu a následně češtiny na FF UP. Doktorát z filosofie obhájil v roce 1968 v oboru československé dějiny. V roce 1985 obhájil vědecko-pedagogický titul kandidát pedagogických věd. Na Filozofické fakultě působil jako odborný asistent se specializací na andragogiku (výchova a vzdělávání dospělých) v podnikové sféře, tj. na problematiku zdokonalování kvalifikace souběžně s výkonem profese. Hojně publikoval v odborných časopisech, psal učební texty a výzkumné zprávy; od roku 1990 publikoval novinové články s politickou tématikou a články se sokolskou tématikou v sokolských časopisech a sbornících. V roce 1989 byl Občanským fórem delegován jako poslanec do tehdy zrekonstruovaného Severomoravského KNV. Následně vyvíjel aktivity na komunální úrovni v Občanské demokratické alianci. V roce 1990 se významně podílel na obnově Československé obce sokolské na Olomoucku, byl místostarostou a vzdělavatelem Sokola Olomouc, následně starostou Sokola Olomouc a posléze až dosud vzdělavatelem Sokolské župy Olomoucké -Smrčkovy.

Losíková Vlastimila, roz. Vraná - profesorka Slovanského gymnázia, knihovnice

(nar. 4. února 1904 v Hodoníně; zemřela v Olomouci 25. února 1955) Po studiích na státní reálce v Jičíně (maturovala v roce 1922) studovala češtinu a francouzštinu na FF UK v Praze. Během své pedagogické praxe působila mj. v letech 1934 – 1935 a 1945 – 1949 i na Slovanském gymnáziu. Od 1. 9. 1949 pracovala v bibliografickozpravodajském oddělení Univerzitní knihovny v Olomouci.

zpět na přehled měsíců

Z významných osobností jubilujících v lednu 2009 si připomeňme:

Janoušková Anděla - učitelka, básnířka spirituálního zaměření a překladatelka

(nar. 9. července 1921 v Lašťanech; zemřela v Olomouci 7. ledna 1999) je absolventkou olomouckého Dívčího reformního reálného gymnázia. Po maturitě v roce 1940 pracovala v kanceláři a v poválečných letech studovala na Masarykově univerzitě v Brně defektologii. Graduovala na UP v oboru speciální pedagogika. Anděla Janoušková je pozoruhodná svým osudem i dílem. Životem prošla téměř nepoznána a svou literární tvorbu vždy chápala a vnímala jako službu. Dominantními rysy její osobnosti byly skromnost a pokora. Učila na školách v Bohuňovicích, ve Šternberku a v pozdějších letech v Olomouci, kde bylo její profesí učitelství se specializací pro žáky vyžadující zvláštní péči.

Od roku 1978 se zcela věnovala literatuře. Studovala literární teorii, zejména teorii verše. Jejímu básnickému talentu byl v počátcích její tvorby nakloněn pozdější laureát Nobelovy ceny Jaroslav Seifert a v Olomouci byl jejím rádcem a překladatelským vzorem básnický tlumočník Dantovy Božské komedie Otto František Babler. Její tvorba se setkávala s povzbudivým ohlasem u knihovníka a bibliofila Bohuslava Smejkala, odbornou jazykovou podporu nalézala ve spolupráci s romanistou Jiřím Látalem a s literárním teoretikem a překladatelem Vojtěchem Gajou. Její tvorba zahrnovala širokou paletu jazyků, z nichž překládala (kromě francouzštiny, němčiny a ruštiny překládala i verše z litevštiny a lotyštiny). Je obdivuhodné, jak bez univerzitní průpravy překládala myšlenkově náročné texty a svými přebásněními udivovala i tehdy, když její texty mohly být porovnávány s klasiky (s Karlem Čapkem, Petrem Koptou, příp. s Karlem Sýsem), kdy jazykové mistrovství Anděly Janouškové získává punc geniality. V roce 1989 vydala překlad veršů francouzské básnířky Marceline Desbordes-Valmorové Žár lásky a lásky žal a přebásněné verše Austry Skujiňové Jako křik ptáka. Vyvrcholením překladatelské tvorby Anděla Janouškové je úctyhodné dílo Modlitby básníků, v níž je soustředěno 145 duchovních textů světové provenience od středověku po současnost. O její pracovitosti a soustředění svědčí překlad prózy Juliena Greena Bratr František (1993), obsáhlý výbor z básní Terezie z Lisieux (1995) a tři díla německého spisovatele A. M. Ballinga Člověče, mám Tě rád (1994), Štěstí (1994) a Bůh má rád veselé lidi (1996). Většinu z nich vydala v Karmelitánském nakladatelství v Kostelním Vydří.

Vlastní tvorbou debutovala v roce 1955 básnickou sbírkou „Kvítí“ (pod pseudonymem Jana Dufková publikovala až do roku 1990). Hravá poetika a vtipné pointy spolu s kvalitními ilustracemi jsou vlastní její půvabné knížce „Nad paletou“ (verše pro děti, 1958). Tristní společenské poměry bývalého režimu vedly k jejímu odmlčení, kdy tato osobnost, vnímaná jako symbol kulturnosti, duchovnosti a svrchované vzdělanosti neměla publikační možnosti a tvořila dvacet let výhradně do šuplíku. Sbírka milostné lyriky „Šeptem a jiné básně“ (1979) obráží krizi v autorčině osobním životě. Preciznost básnického jazyka Anděly Janouškové a vytříbenost její básnické tvorby vyniká ve spirituálně laděné sbírce „Modlitby a kytice“, v níž v cyklu čtrnácti duchovně orientovaných sonetů Kytka pod kříž z jejich prvních veršů vytvořila finální sonet patnáctý. Sbírka vyšla poprvé v Mnichově v nakladatelství PmD (Poezie mimo domov) roku 1986. Pod svým pravým jménem vydala až její české vydání v roce 1992 a následující sbírky Modlitby (1992) a „Po Karmelských stezkách (1995).

Svými překlady z francouzské literatury Anděla Janoušková stojí v řadě umělců, kteří vnímali Francii a její kulturu jako významný inspirativní zdroj k rozvoji české kulturní a umělecké identity. Je osobností, která svou literární prací připravovala živnou půdu pro založení naší bilingvní česko-francouzské sekce. Slovanské gymnázium, jako dědic tradice olomouckých škol, jež byly v minulém režimu zlikvidovány a jejichž studentům umožňovalo dokončit studium, vnímá svou povinnost tuto velkou osobnost české literatury druhé poloviny XX. století, která absolvovala olomoucké Dívčí reformní reálné gymnázium, hrdě připomínat.

Procházka František Serafínský - básník a překladatel

(nar. 15. ledna 1861 v rodině panského kováře v Náměšti na Hané; zemřel v Praze 28. ledna 1939) absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1881. V roce 1887 absolvoval studia latiny, řečtiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Učil převážně na pražských středních školách. V Praze ho rázem proslavila jeho „Píseň o činu“. Stal se redaktorem Vilímkova nakladatelství a České grafické unie. V letech 1901 - 1927 byl knihovníkem Městské vinohradské knihovny (od roku 1913 jejím ředitelem) a členem České akademie. Vydal na 20 básnických sbírek, z nichž mnohé byly zhudebněny (mj. je autorem veršované lidové pohádky „Ječmínek“), 14 knížek pro děti, překládal (např. J. Verna), psal i prózu. Jeho verše zhudebnilo více než 20 skladatelů; tři jeho písničky dokonce znárodněly. Jeho dílo nese pečeť tehdejší doby; je orientováno národně a vlastenecky. Procházkova díla zmizela z pultů knihkupectví neprávem. Část jeho literární pozůstalosti je uložena v olomouckém muzeu.

Činčera Radúz, PhDr. - filmový scenárista a režisér

(nar. 17. června 1923 v Brně; zemřel v Praze 21. ledna 1999) vyrůstal v intelektuálně podnětném prostředí učitelské rodiny v Hošťálkové u Vsetína. Jeho otec Josef Činčera byl amatérským básníkem, prozaikem a dramatikem. Radúz byl v roce 1939 vězněn za vydávání ilegálního studentského časopisu. V roce 1940 maturoval na olomoucké České reálce. Následně působil jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích, v letech 1943 - 1945 byl výtvarníkem divadla v Novém Jičíně. Po válce přešel do Prahy, kde na FF UK v roce 1952 absolvoval studium estetiky a divadelní vědy (současně byl tiskovým referentem Městských divadel pražských). Další 4 roky pracoval ve Štúdiu populárne-vedeckých a náučných filmov v Bratislavě, kde realizoval svůj první dokumentární film Prečo kvitnú. Nejplodnější období jeho tvorby je spojeno s Krátkým filmem Praha, kde působil jako dramaturg a režisér v letech 1956 - 1990 (současně externě vyučoval na FAMU). Za středometrážní film Romeo a Julie ´63 získal několik ocenění u nás i v zahraničí. Dokumentární film o Divadle Na zábradlí s názvem Mlha (1966) získal zlatou medaili Gran Premio Bergamo (film musel být později z politických důvodů stažen z distribuce). Ve spolupráci s Vladimírem Svitáčkem realizoval pro světovou výstavu v Montrealu svůj nejznámější projekt Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1967) - interaktivní vysílání s možností ovlivňovat děj, který svým moderním a nevšedním pojetím vzbudil značný rozruch a našemu spolužáku Radúzovi přinesl mezinárodní popularitu. Po roce 1968 byly Činčerovi z politických důvodů omezeny tvůrčí možnosti. Ve spolupráci se zahraničními studii vytvořil pro světovou výstavu v USA (1974) novou verzi Kinoautomatu i audiovizuální projekty The Sound Game Show (1971), Bláznivá cesta (1981), nebo Scroll (1986) pro výstavy v Austrálii, ve Vancouveru a v japonském Kobe. Československo se na světové výstavě ve Vancouveru (1986) pyšnilo Činčerovým dílem Actorsco Selectorama. Pro japonský pavilon na světové výstavě v Ósace vytvořil na bázi dějového bludiště program Cinelabyrinth (1990).

Radúz Činčera v 70. a 80. letech u nás téměř nenatáčel. K filmové práci se vrátil až po roce 1989, kdy zpracoval např. televizní seriál Hudební laboratoř (1994) a dokumentární film Moravský Řek (1994). Ve filmovém světě si náš spolužák z maturitního ročníku 1939/40 Radúz Činčera vydobyl nehynoucí slávu. Lze jen litovat, že komunistické cenzuře se podařilo jeho dílo, které je v cizině nesmírně populární, z povědomí našich diváků téměř vytěsnit.

Buriánek Bohumil, MUDr. - chirurg

(nar. 28. ledna 1884 v Blatci, okr. Olomouc; zemřel v Olomouci 29. září 1939) na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1903. Po studiích medicíny působil jako chirurg v Opavě, posléze byl ředitelem Zemských ústavů v Olomouci. Publikoval mimořádně hodnotné odborné lékařské studie, např. Tuberkulózní záněty pobřišnice, Rektální výživa v chirurgii aj.

Vymětal Stanislav, PhDr.,Doc. - výtvarný pedagog, grafik ex libris, ilustrátor, keramik

(nar. 31. ledna 1929 v Olomouci; zemřel tamtéž 22. července 1992) po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1948 absolvoval v roce 1952 studia angličtiny a výtvarné výchovy na Filosofické fakultě UP. Působil na Pedagogické fakultě UP. Těžiště jeho umělecké tvorby je v keramické tvorbě. Vystavoval v Olomouci, v Praze a v roce 1986 v Cuxhavenu (NSR). Věnoval se i knižní a užité grafice a ilustraci učebnic.

STUDIO GAUDEMUS OMNES

O škole

Projekty

O škole

Absolventi

Kalendářní rok 2008

Kalendářní rok2009:

Kalendářní rok2010:

Kalendářní rok2011:

Kalendářní rok2012:

Kalendářní rok
2009:

Kalendářní rok
2010:

Kalendářní rok
2011:

Kalendářní rok
2012: