Böhm Jaroslav

Böhm Jaroslav, PhDr., doc. - ředitel Archeologického ústavu Praha, akademik ČSAV

(nar. 8. března 1901 v Holešově; zemřel v Praze 6. prosince 1962) se od mládí živě zajímal o moravskou minulost. Při studiích na Slovanském gymnáziu ve válečných letech (maturoval 1919) ho významně ovlivnil kustod olomouckého Vlasteneckého muzea, vášnivý archeolog Jaroslav Palliardi. Následně se věnoval archeologii. 

Rozsah Böhmova zájmu byl značný (od pravěku až po středověk). Předmětem jeho stěžejního zájmu bylo období halštatské a laténské (tedy starší a mladší doba železná) v Čechách a na Moravě. Nejprve se zabýval Lužickou kulturou, posléze zasáhl do výzkumu téměř všech období pravěku.Vedl, či zúčastnil se řady velkých archeologických výzkumů, např. v Kuštanovicích (na Podkarpatské Rusi), v Nitře a v Domici na Slovensku, na moravském Starém Hradisku, a v Čechách v Libušině a v Kobylech. 

Dr. Böhm propagoval plošné terénní výzkumy vedené moderními metodami a provázené patřičným zázemím a technickou dokumentací.

Po 2. světové válce se mu podařilo, vzhledem k příznivým podmínkám vyplývajícím ze zvýšeného zájmu o českou a slovanskou minulost, prosadit řadu rozsáhlých terénních výzkumů a po vzniku ČSAV (byl spoluzakladatelem ČSAV a jedním z prvních akademiků) zřídit expozitury archeologického ústavu v Mostě, v Plzni a v Opavě. Získaný bohatý výzkumný materiál systematicky zpracovával vědecky i popularizačně. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Základy hallstattské periody v Čechách (1938), Staré Hradisko I, II, III (1936 a 1937), Kronika objeveného věku (1941), Naše nejstarší města (1946).

Po válce přednášel i na obnovené olomoucké univerzitě. V roce 1958 mu byl udělen Řád práce (Díla, která napsal v 50. letech jsou bohužel silně ovlivněna marxismem a poplatná své době).