Doupalová Eva (roz. Procházková)

Doupalová Eva, PhDr. (roz. Procházková) - docentka oboru literární historie

(nar. 13. srpna 1936)

Vztah pani docentky Doupalové ke Slovanskému gymnáziu byl dán rodinnou tradicí. Otec JUDr. Václav Procházka (nar. 1897) patřil k poslednímu předválečnému ročníku maturantů tohoto ústavu, jemuž vděčil za obdivuhodně široké a hluboké vědění a vzdělání. S úctou vždy hovořil o svých bývalých profesorech, uctíval zejména klasické filology. Latinou ji trápil od mládí. Dodnes vzpomíná na ranní cestu Bezručovými sady v roce 1947, kdy ji doprovázel k přijímacím zkouškám do primy. Jejím třídním profesorem byl pozdější hispanista na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, mladý dr. Oldřich Bělič.

Její pobyt na gymnáziu byl přerušen zákonem o jednotné škole a teprve jako patnáctiletá znovu směřovala na Slovanské gymnázium, které tehdy neslo název Jedenáctiletá střední škola třída Jiřího z Poděbrad. I dnes před jejíma očima defilují tváře profesorů Bráblíka, Horčičky, Lišky, Kabeláčové, Petra, třídního profesora Hutáka a dalších. 

Po absolvování FF UP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945–1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. V roce 1993 odešla do důchodu. Poté však působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovávala posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství.