(narozen 6. srpna 1947 v Olomouci)

absolvoval Slovanské gymnázium v roce 1965. Přešel k nám z SVVŠ v Hejčíně, kde mu jako nezvládnutelnému repetentovi nabídl tehdejší tamní ředitel, že by se trojka z mravů mohla změnit na dvojku a i zeměpis by mohl skončit čtyřkou, pokud z Hejčína odejde (dokonce mu nabídl zprostředkování tohoto „přestupu století“). Petr toto unikátní řešeni akceptoval a byl přijat do maturitního ročníku na „Poděbradku“. Byl „potrestán“ přidělením do dívčí třídy, v níž byl jediným chlapcem mezi čtyřiceti děvčaty. – Okamžitě se do několika z nich (i přes svůj podprůměrný prospěch úspěšně) zamiloval. Neustále se totiž snažil je bavit. Staral se o veselou třídní nástěnku a zavedl zábavné vysílání školního rozhlasu. Když byl určen, aby za třídu promluvil na svazáckém aktivu, jeho žertovný projev se řešil na OV ČSM i v ředitelně. Když ho vybrali, aby recitoval na rodičovském večírku, vybral si báseň, která by dnes prošla v televizi jedině v Peříčku. Profesorský sbor se za jeho působení na škole shodl v názoru, „že kdyby takových exhibičních pitomců bylo v každé třídě pět, tak by se profesoři mohli jít oběsit“. – Přesto byl na škole profesor, jehož Petr miloval a chodíval za ním do kabinetu. Byl to češtinář pan profesor Leopold Borovička, který mu půjčoval opravdové literární skvosty – tehdy zakázané Holanovy básně, korespondenci spisovatelů, kteří tehdy byli na indexu a vedli spolu nekonečné debaty o divadle. Petr tak získal skvělý přehled, který mu otevřel cestu ke studiu češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. – Proto má Petr Slovanské gymnázium velmi rád a vždy a všude se k němu hrdě hlásí.