(narozen 3. dubna 1916 v Olomouci; zemřel tamtéž 15. března 1980)

byl synem významného olomouckého sochaře Julia Pelikána. Po maturitě na České reálce v Olomouci vystudoval medicínu. Od roku 1946 působil na Katedře vnitřního lékařství LFUP v Olomouci, v letech 1953–1958 byl proděkanem LF UP a v letech 1960–1962 jejím děkanem. Vybudoval III. interní kliniku Fakultní nemocnice Olomouc a stal se jejím prvním přednostou. Jeho specializací byla gastroenterologie, kterou i přednášel studentům medicíny. V tomto oboru rovněž hodně publikoval. V roce 1968 byl MUDr. Pelikán spoluorganizátorem Evropského gasteroenterologického kongresu v Praze. V době tzv. „normalizace“ byl režimem persekvován (jeho bratr Jiří, rovněž absolvent Slovanského gymnázia ve třídě 1941 B prof. Františka Bráblíka, byl totiž blízkým spolupracovníkem Alexandra Dubčeka a ve své tehdejší funkci ústředního ředitele Čs. televize vysoce exponovaným představitelem obrodného procesu v době Pražského jara 1968; sám unikl normalizační perzekuci a věznění emigrací do Itálie, kde se významně politicky angažoval v čs. exilových strukturách – mj. založil revui LISTY – i jako poslanec Evropského parlamentu za sociální demokracii). MUDr. Vladimír Pelikán byl v roce 1969 zbaven vedení katedry chorob vnitřních a v roce 1975 byl předčasně penzionován. Až do svého vážného onemocnění v roce 1978 pracoval jako lékař v LDN Paseka.