Šprinc Antonín - zakladatel čs. knihovnictví (v1)

(nar. 9. února 1887 v Olomouci-Nové Ulici; zemřel v Praze 23. října 1925) si po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1907 zapsal češtinu a němčinu na KFU v Praze (V jeho vysokoškolském indexu je podepsán i profesor T. G. Masaryk!). Dva semestry se ještě zdokonaloval v němčině na vídeňské universitě. Každé prázdniny pracoval jako knihovník Národní jednoty. Z amatérského entuziasmu se posléze vyvinul zájem profesní, který prof. Šprinc zdokonalil specializačním studiem v knihovnickém centru v Lipsku.

Zpočátku působil jak středoškolský profesor gymnázia v Zábřehu na Moravě a na Obchodní akademii v Prostějově., kde rovněž založil Okresní osvětový sbor. K 1. srpnu 1920 byl jmenován ředitelem první české Městské knihovny v Olomouci. Její knižní fond během svého působení rozhojnil z 3 419 svazků na 15 828 svazků. Na městských předměstích vytvořil sedm knihovních poboček. Založil samostatné oddělení pro mládež a veřejnou čítárnu. Svým přívětivým vystupováním a činorodým idealizmem získávám nové a nové spolupracovníky. Sám přitom vyučoval ve státních knihovnických kurzech a pořádal knihovnické aktivy. Byl svolavatelem a organizátorem 1. sjezdu knihovníků čs. veřejných knihoven, který se konal v Olomouci dne 17. června 1923. Prof. Princ byl rovněž aktivním činovníkem Spolku čs. knihovníků. Udržoval korespondenci s významnými osobnostmi české literatury. V jeho pozůstalosti se zachovaly dopisy Jaroslava Vrchlického, Jiřího Mahena, Arne Nováka a Václava Tilleho.

V odborných kruzích je prof. Špric považován za nejlepšího odborníka v knihovnictví, který svými názory výrazně předešel dobu. V Olomouci inicioval akci na postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v městském parku. Byl i nadšeným esperantistou. O vážnosti, jíž požíval ve společnosti, svědčí i skutečnost, že byl zvoleným předsedou Spolku odborově organizovaných úředníků. - Po třech komplikovaných operacích duodena ve věku 38 let ve vinohradské nemocnici zemřel. Jeho pohřeb v Olomouci byl doslova národní manifestací… (Tehdy měl v dětském věku syna, pozdějšího absolventa SGO 1938 B, PhDr. et JUDr. Zdeňka Šprince, který v rodinné tradici pokračoval a rovněž se významně zapsal do života města Olomouce, mj. jako předseda výboru Vysokoškolských studentů, rozhodně vystupující v letech 1946-1947 za obnovu univerzity v Olomouci; později z titulu své funkce a tehdejšího společenského postavení přípravou podkladů pro výstavbu Teoretických ústavů LF UP; obnovením spolkové činnosti Vlastivědné společnosti muzejní, jejímž základem byla Sekce Slovanského gymnázia; společenskou angažovaností v srpnových dnech 1968 kdy téměř poloslepý statečně organizoval petici občanů proti okupaci sovětskou armádou atp.)

Šprinc Antonín - středoškolský profesor, zakládající ředitel olomoucké knihovny (v2)

(nar. 9. února 1887; zemřel v Praze 23. října 1925) pocházel z vlastenecké rodiny českého obuvníka, žijící na olomouckém předměstí v Nové Ulici. Po studiích na Slovanském gymnáziu si zapsal češtinu a němčinu na Univerzitě Karlově v Praze (V jeho vysokoškolském indexu je podepsán i jeden z jeho učitelů - prof. T. G. Masaryk). Dva semestry se ještě zdokonaloval v němčině na vídeňské univerzitě. Každé prázdniny se věnoval své veliké lásce - knihovnictví, jako knihovník Národní jednoty. Z amatérského entuziasmu se posléze vyvinul zájem profesní, který prof. Šprinc zdokonalil specializačním studiem v knihovnickém centru v Lipsku. Zpočátku byl středoškolským profesorem na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a na Obchodní akademii v Prostějově, kde rovněž založil okresní osvětový sbor. K 1. srpnu 1920 byl jmenován ředitelem první české Městské knihovny v Olomouci. Její knižní fond během svého působení rozhojnil z 3 419 svazků na 15 828 svazků. Na městských předměstích vytvořil sedm knihovních poboček. Založil samostatné oddělení pro mládež a veřejnou čítárnu.

Svým přívětivým vystupováním a činorodým idealizmem získával nové a nové dobrovolné spolupracovníky. Sám přitom vyučoval ve státních knihovnických kurzech a pořádal knihovnické aktivy. Byl svolavatelem a organizátorem Prvního sjezdu knihovníků čs. veřejných knihoven, který se konal v Olomouci 17. června 1923. Prof. Šprinc byl rovněž aktivním činovníkem Spolku čs. knihovníků. Udržoval korespondenci s významnými osobnostmi české literatury. V jeho pozůstalosti se zachovaly dopisy Jaroslava Vrchlického, Jiřího Mahena, Arne Nováka a Václava Tilleho.

Citace v jeho četných článcích svědčí, že sledoval odborné publikace a periodika v zahraničí. Předmětem zájmu prof. Šprince byla problematika věcných katalogů, otázky četby mládeže a psychologie čtenáře. V odborných kruzích je prof. Šprinc dosud považován za největšího odborníka v knihovnictví, který svými názory výrazně předešel svou dobu. Pod jeho vedením se olomoucká Městská knihovna vyvinula v přední instituci kraje,. Prof. Šprinc inicioval v Olomouci akci na postavení pomníku Bedřichu Smetanovi v městském parku. Byl i nadšeným esperantistou. Od roku 1912 psal do olomouckého Pozoru divadelní kritiky, ve Stráži Moravy redigoval Hlídku národní výchovy a osvěty. O vážnosti, jíž požíval ve společnosti, svědčí i skutečnost, že byl zvoleným předsedou Spolku odborově organizovaných úředníků. V roce 1925 se projevila jeho těžká nemoc dvanácterníku. Po třech komplikovaných operacích ve věku 38 let ve vinohradské nemocnici zemřel. Jeho pohřeb v Olomouci byl doslova národní manifestací…

Mezi stovkami návštěvníků olomouckých knihoven bývají denně desítky studentů Slovanského gymnázia. Málokterý z nich si uvědomuje, kolik pečlivé anonymní mravenčí práce je skryto v důmyslném systému knihovnictví. Můžeme být hrdí na to, že u zrodu instituce, usnadňující naši cestu za vzděláním (a u zrodu čs. knihovnictví vůbec) stál prof. Antonín Princ, absolvent Slovanského gymnázia z maturitního ročníku 1906.