(narozen 14. listopadu 1895 v Bělkovicích; zemřel v Praze 31. srpna 1972)

Přímo z lavic Slovanského gymnázia narukoval na frontu první světové války. Po návratu z ruského zajetí studoval od roku 1919 právnickou fakultu UK v Praze. Následně působil 14 let jako soudce v justiční službě na Slovensku. Od roku 1935 přednášel občanské právo procesní na právnické fakultě KU v Bratislavě, kde byl v roce 1937 jmenován mimořádným profesorem. Po vzniku Slovenského štátu musel opustit Slovensko a vvrátil se s rodinou do Bělkovic. Po válce byl jmenován vysokoškolským profesorem civilního soudního řízení na Univerzitě Karlově v Praze. Po zřízení katedry občanského práva stál v jejím čele až do svého penzionování v roce 1969. V mezidobí zastával řadu akademických funkcí (mj. byl proděkanem i děkanem právnické fakulty UK). Napsal významné právnické knihy, např. Zásady civilního řízení soudního (1945), Konkursní právo (1947), Materiální pravda v občanském soudním řízení (1954), Československé mezinárodní civilní právo procesní (1967) adal.