(narozen 16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem; zemřel v Praze 20. června 1940)

pocházel z chudé rodiny obuvníka na Kamenci v Bystřici pod Hostýnem. Z tamní dvojtřídky nastoupil v roce 1870 na Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě v roce 1878 studoval na FF KFU v Praze češtinu a němčinu. Po celý život učil na pražských středních školách (v letech 1911-1921 byl ředitelem Vyšší dívčí školy v Praze). Od svých gymnazijních studií psal poezii. Pod pseudonymem František Hostivít byl významným přispěvatelem almanachu moravské omladiny ZORA. Psal i prózu, překládal slovanské autory, byl redaktorem národopisné revue Naše Valašsko. Jeho rusofilství ho přivedlo dvakrát k návštěvě Ruska a k čilým kontaktům s tamními intelektuály. Byl aktivním členem Matice školské, angažoval se ve vlasteneckých spolcích Radhošť a Svatobor, byl spoluzakladatelem Matice moravské a prvním předsedou Spolku českých bibliofilů. Byl autorem řady monografií a odborné literatury. Jeho nesmrtelným dílem je etnograficky cenná kronika Rusava (ilustrovaná Františkem Kašparem). Jeho celoživotní dílo ocenila v roce 1938 Masarykova univerzita udělením doktorátu h. c. František Táborský je pohřben ve svém rodišti Bystřici p. Hostýnem.