Tylich Jaroslav - výtvarný pedagog, umělecký fotograf (v1)

(nar. 24. února 1927 v Olomouci; zemřel tamtéž 14. října 2001) studoval na Slovanském gymnáziu ve válečných letech, aby se sem vrátil jako mimořádně oblíbený profesor v závěru své aktivní pedagogické dráhy. Po maturitě v roce 1946 studoval výtvarnou výchovu na UP. Od roku 1952 učil na základních školách, v letech 1954 - 1961 na gymnáziu Jana Opletala v Litovli (je autorem pamětní desky MUC. Janu Opletalovi na budově GJOL) a většinu své pedagogické praxe věnoval Střední pedagogické škole v Přerově. V důchodovém věku byl několik let oblíbeným učitelem výtvarné výchovy žáků prim - kvart Slovanského gymnázia, kde žáky nadchl pro keramiku a mnohé zasvětil do tajů černobílé fotografie.

Tylich Jaroslav, Mgr. - výtvarný pedagog, vynikající fotograf, grafik, malíř, keramik (v2)

(nar. 24. února 1927 v Olomouci; zemřel tamtéž 14. října 2001)

Přinášíme vzpomínku paní profesorky PhDr.. Jarmily Fialové, zveřejněnou v almanachu …vzděláván budiž… v roce 2002
V roce 1995 nastoupil na Slovanské gymnázium v Olomouci, jako zástup za kolegyni na mateřské dovolené, malý muž vyššího věku, který brzy dokázal, že výtvarná činnost je jeho doménou – Mgr. Jaroslav Tylich.

Málokdo ze studentů a kolegů věděl, že v Olomouci, v níž žil a tvořil, se také 24. února 1927 narodil.
Rád vzpomínal na dobu studií na České reálce, na totální nasazení do Německa i na absolvování středního vzdělání na Slovanském gymnáziu v roce 1946 ve třídě C profesora Vladimíra Horčičky.

Byl jedním z prvních absolventů Ústavu výtvarné výchovy FF UP a často se pyšnil svými učiteli F. V. Mokrým, J. Zrzavým, V. Navrátilem, A. Beranem a K. Lenhartem.
Od roku 1951 vyučoval a svůj um a lásku k tvorbě předával mladším, později především středoškolským studentům. Působil na devítiletce v Bohuslavicích, na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli a téměř 30 let na Střední pedagogické škole v Přerově, kde připravoval pro budoucí povolání učitelky mateřských škol a vychovatele. Zde si vybudoval pověst dobrého a zkušeného výtvarného praktika a ta ho přivedla ke spolupráci s katedrou výtvarné výchovy na Pedagogické a Filozofické fakultě UP kde léta působil jako vzorový učitel praxe studentů výtvarné výchovy.

Tak se také stalo, že byl i mým vzorem a že jsem k němu cítila obdiv a respekt.
Nyní to však už byl pro mne Jarek – kolega, sběratel různých materiálů, které shromažďoval doma i ve škole. Jeho úcta ke všemu, co vedlo k výtvarnému zpracování, byla obdivuhodná. Štosy papírů, dřívek, polystyrénu tak konkurovaly jeho pečlivě upraveným grafikám a malbám, na kterých znázornil své lásky i bolesti.
No, abych řekla pravdu, spíše lásky. Většinu žen, i těch, které potkával na chodbách školy na „Pasteurce“ a obdařily ho kolegiálním úsměvem, zpodobnil. Ve své tvorbě dával přednost malým formátům. Přesné práci. Snad v tom nenašel soulad s mladšími výtvarníky, kteří upřednostňují velké formáty s atraktivním, ale někdy i povrchním zpracováním.
Několikrát jsem navštívila jeho ateliér v bytě v Pavlovických a vždy jsem pociťovala obdiv k jeho píli, zručnosti a představivosti.
Jarek si vyzkoušel různé techniky, pracoval i s textilem, dělal goblény, loutky, jeho láskou byla i malba, ale nejraději dělal grafiku am keramiku. Několik společných výstav a jeho velká samostatná výstava v SVKOL to potvrzuje.

Byl to on, kdo ve větším měřítku vyučoval studenty na Slovanském gymnáziu grafice a později i klasické fotografii. A byl to také on, kdo předal své dlouholeté zkušenosti v práci s keramikou mladším kolegyním. Nikdy neodmítl praktickou radu. Ve světě výtvarníků, kde hraje roli také konkurence, to není obvyklé.
Musím přiznat, že úctě k vlastním obrazům mě naučil on. Nebát se je ukázat a čelit také kritice. „Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“ To platí nejen o jednání, ale i o práci umělce. Vkusu, dobovému názoru a módnosti podléhá bohužel i výtvarná práce. Nová generace odsouvá starší, zdánlivě nové postmoderní trendy odsunují klasiky. A k těm Jarek Tylich patřil.

Myslím, že se své velké výstavy ještě dočká, i když mu ji budou muset připravit jeho žáci. Jeho duch je bude korigovat ze světa ptáků, které měl tak rád a fantasticky je ztvárňoval šikovnýma rukama z hlíny, a dával jim nové podoby. Ti keramičtí mu budou držet stráž.
Jarek měl také smysl pro humor. Ten však ztrácel, jak se blížil do úplného důchodu. V malé partě, kterou jsme na „Pasteurce“ měli, jsme ho jednou vybavili hedvábnými trenkami s medvídky - vzal to skvěle a občas nás ubezpečoval, jak jsou jedinečné.
Rád rozdával svým kolegům drobné grafiky, v tom vůbec nebyl skoupý.
Jedinou jeho neřestí bylo kouření. Těžce nesl zákaz ředitelství, který nedovoloval ani pedagogům dát si cigaretku, a tak jsme ho mohli vidět pocházet v bílém pláštíku za školou. Nejen v duchu hudroval nad nedůsledností, která české kuřáky diskriminuje. „Mladí Francouzi - ti si vyhulují - ti mohou - a mně řekl pan ředitel, Vás mám moc rád, ale kouřit mi tu nebudete.“

Vzpomínky na několik společných let na Slovanském gymnáziu jsou příliš nostalgické. Proto tedy na závěr souhrn reálií:
- od roku 1951 vystavoval na kolektivních i samostatných výstavách doma i v zahraničí: Olomouc, Přerov, Brno, Ostrava, Gottwaldov, Praha, Frýdek-Místek, Opava, Holešov
- fotografická tvorba na zahraničních výstavách v NDR, SSSR, v Rumunsku a v Jugoslávii
- realizace pamětní desky Jana Opletala na budově gymnázia v Litovli
- v 60. letech členem tvůrčí skupiny OHNISKO při Závodním klubu ROH Moravských železáren ve Slovanském domě, která významným způsobem oživila kulturní dění v Olomouci
- v roce 1994 a 1995 se zúčastnil obnovené aktivity této skupiny na tzv. Ateliérových dnech pod hlavičkou „Holec se svými přáteli“
- v roce 1996/1997 vystavuje již jako profesor Slovanského gymnázia v SVKOL na výstavě JÍZDA…
- v roce 1997 jubilejní výstava jeho výtvarných prací v SVKOL a také fotografií, v galerii PEPITA na Slovanském gymnáziu, vystavuje rovněž keramické a jiné drobnosti z jeho dílny v SVKOL
- v roce 1998 se zúčastnil učitelské výstavy BASTAFIDLI v SVKOL
- následně aktivně pracuje na mezinárodním projektu partnerských gymnázií (SGO, Lyceé Jacques Amyot Auxerre a Gauss-Gymnasium Worms) Moje město netradičně
- svými fotografiemi je zastoupen v MU Olomouc a v Moravské galerii v Brně
Na pana profesora Jaroslava Tylicha na Slovanském gymnáziu vděčně vzpomínáme!