(narozen 3. srpna 1895 v Tučapech; zemřel 16. prosince 1974 v Lubici u Kežmaroku)

studoval na olomoucké České reálce, kde jeho malířské nadání rozvíjel prof. kreslení Karel Wellner. Místo vysokoškolských studií však musel ihned po maturitě v roce 1914 narukovat na frontu první světové války. Aktivně se zúčastnil legendárních bitev u Zborova a u Bachmače. V řadách čs. legií prošel sibiřskou anabázi a přes Vladivostok se vrátil do vlasti až v roce 1921. Zůstal v armádě u dělostřelectva. Výborně jezdil na koních, zúčastňoval se závodů na Lazecké dráze a ve volných chvílích maloval převážně akvarely z olomouckého prostředí. Následně působil na Slovensku, kde se oženil. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila v roce 1937, kdy byl jmenován podplukovníkem. Během druhé světové války žil s rodinou v Olomouci. Po roce 1948 byl perzekuován a s rodinou se uchýlil do manželčina rodiště Kežmaroku. Jeho syn Otakar Vystrčil je významný výtvarný pedagog a malíř, který po rozdělení federace se vrátil na Moravu a trvale zakotvil na Hané.