(narozen 28. května 1913 v Olomouci; zemřel v Praze 9. června 1989)

po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1932 odešel studovat na UK v Praze slavistiku, germanistiku a srovnávací dějiny literatury. V letech 1936–1939 učil na olomoucké České reálce, odkud odešel v roce 1940 do Prahy. Externě spolupracoval s nakladatelstvím L. Mincíř. Zbytek válečných let prožil v totálním nasazení a po válce absolvoval dodatečnou vojenskou prezenční službu. V roce 1949 obhájil doktorát (Komentovaná edice F. L. Čelakovský: Slovanské národní písně), a působil jako odborný asistent na PdF UK, na níž byl v roce 1954 jmenován docentem dějin české literatury. V roce 1968 byl jmenován univerzitním profesorem pro obor folkloristika na FF UK. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na univerzitách v Opole, Postupimi, v Bukurešti a v Sofii. V roce 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. V letech 1962-1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé. Psal hesla pro Ottův slovník naučný nové doby, překládal básně, prózy a filozofické úvahy z němčiny, latiny a z dalších jazyků a publikoval je v katolickém tisku, v Listech pro umění a kritiku, Českém lidu, ve Věstníku národopisné společnosti československé při ČSAV, ale i v zahraničních časopisech. Vlastní básně publikoval v časopisech Jitro, Lumír, Rozhledy aj. Editoval dílo K.V. Raise, bří Mrštíků, K.H. Máchy, F.X. Šaldy. Hlavním tématem jeho vědeckého zájmu byly vztahy mezi literaturou a folklorem. S Felixem Vodičkou spolupracoval na příručce Základy teorie literatury. V knize Nejstarší české pohádky (1976) zpracoval čtenářsky přitažlivý výběr 117 pohádek (in memoriam vyšlo druhé vydání v roce 2001). Stať Olomoucký výtvarný život v minulé sezóně publikoval v Moravském večerníku (1937); na stránkách Vyšehradu vyšel v roce 1945 jeho Divadelní dopis z Olomouce. Dvořákovy pedagogické stati věnované literatuře pro děti a mládež vycházely v časopisech Předškolní výchova, Zlatý máj.