(narozen 11. března 1866 v Kokorách u Přerova; zemřel v Olomouci 9. května 1936)

po maturitě na Slovanském gymnáziu v roce 1884 vystudoval medicínu v Praze. V roce 1894 se trvale usadil v Olomouci jako praktický lékař. Od následujícího roku byl i vězeňským lékařem a znalcem krajského soudu. Byl členem profesorského sboru Pöttingea, kde přednášel zdravovědu a působil rovněž jako ústavní lékař. Byl členem výboru českého vlasteneckého pěveckého sdružení Žerotín, hrával na violoncello a byl rovněž místopředsedou českých divadelních ochotníků v Olomouci. V roce 1918 byl vyznamenán zlatým křížem a korunou za veřejnou lékařskou službu. V závěti svůj majetek odkázal českým národním a dobročinným spolkům. V kulturním zařízení „Žerotín“ (v Olomouci naproti Dominikánskému kostelu) je dodnes na jeho počest „Geislerův sál“, v němž mj. nacvičuje slavný olomoucký pěvecký sbor Campanella.