(narozen 13. února 1890 ve Dzbeli u Konice; zemřel v Olomouci 27. listopadu 1970)

Pocházel z Drahanské vysočiny a studentská léta prožil v Prostějově, kde na tamním gymnáziu maturoval v roce 1909. Následně studoval obory dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě pražské univerzity a od roku 1915 učil na gymnáziu v Táboře. 

Po vzniku samostatné Československé republiky odešel spolu s mnoha příslušníky české inteligence na Slovensko, s cílem vybudovat dosud neexistující slovenské národní školství. Učil 17 let ve Skalici na moravsko-slovenském pomezí a v roce 1935 byl jmenován ředitelem gymnázia v Banské Štiavnici. Na obou působištích se osvědčil nejen jako vynikající pedagog, ale i jako buditel národního kulturního života v mnoha jeho podobách. Nová politická moc Slovenského štátu však prof. Hikla (i tisíce jemu podobných) vyřadila ze státní služby a přikázala jim vystěhování do tzv. Protektorátu. V létě roku 1939 mu Ministerstvo školství a národní osvěty nabídlo uvolněné místo ředitele na Českém dívčím reformním reálném gymnáziu v Olomouci. Čekal ho zde nesmírně těžký, náročný a nezáviděníhodný úkol. Nepřízeň nacistické zvůle přinutila ústav se čtyřikrát stěhovat a krutě redukovat počet žákyň i profesorů. Odpor byl nepřípustný. Nevděčná role těchto záměrů připadla pochopitelně řediteli školy. Prof. Hikl byl navíc k 1. říjnu 1942 pověřen Ministerstvem školství i vedením reálního gymnázia v Kosinově ulici (vlastně Slovanského gymnázia) a v následující školním roce DRRG zlikvidovat. Prof. Hikl se nikdy nezkompromitoval kolaborací s okupační mocí a nikoho nezradil. Byl to tichý, slušný a chápající člověk. Nebyl „bojovníkem barikád“. Po válce čelil útokům mnohých, kteří mu „radili“, jak to měl, či neměl dělat. Dne 12. května 1945 tedy prof. Hikl svoji olomouckou misi ukončil a odešel do tzv. „pohraničí“. Stal se ředitelem obnoveného českého reálného gymnázia v Moravské Třebové. V kraji, z něhož bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo, se rozhodl vybudovat kvalitní a uznávanou střední školu a vytvářet duchovní hodnoty, spojující příchozí obyvatelstvo s jeho novým domovem. Mj. sepsal dějiny města Moravské Třebové a okolí, zasloužil se o obnovení moravskotřebovského muzea v českém duchu, získával pro region české učitele a kulturní pracovníky. Přesto ze školských služeb musel nedobrovolně odejít po únoru 1948. Vrátil se do Olomouce, kde své síly a rozsáhlé znalosti dal do služeb nově budovaného Státního lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého. Publikoval přehledy regionální literatury v jeho sbornících a později i ve Zprávách Vlastivědného ústavu v Olomouci, kde mnohokrát osvědčil svou profesionalitu v historii. Svůj pohnutý život tiše ukončil v Olomouci v listopadu 1970, ve věku nedožitých 81 let.