(narozen 11. února 1883 ve Velkém Týnci; zemřel v Teplicích nad Bečvou 7. července 1956)

vystudoval Slovanské gymnázium (maturoval v roce 1902) a po studiích přírodních věd na UK v Praze působil v letech 1906–1939 na olomoucké České reálce jako profesor přírodopisu, matematiky, fyziky a němčiny. 1. září 1939 byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech. Po válce byl reaktivován. Patřil k oblíbeným učitelům a žákům se věnoval i ve volném čase. Byl vynikajícím řečníkem. Stál v Olomouci u zrodu skautingu, podílel se na vzniku Církve československé husitské a později církve pravoslavné. Byl blízkým spolupracovníkem biskupa Gorazda. Vysoce jsou hodnoceny jeho překlady díla Stefana Zweiga. Pracoval pro Osvětové sbory na Moravě, byl aktivní i v olomouckém Vlasteneckém spolku muzejním. Zahynul tragicky při autohavárii v Teplicích nad Bečvou.