(narozen 16. listopadu 1922 v Olomouci; zemřel v Pasece 13. srpna 2006)

je absolventem olomoucké České reálky (1940). Vzhledem k uzavření vysokých škol absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii. Po jeho skončení však byl totálně nasazen na nucené práce do Berlína. V roce 1949 promoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V postgraduálním studiu na VUT Brno se zaměřil na urbanismus (1964). Pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966–1971 byl hlavním architektem města Olomouce. V době tzv. normalizace byl z této funkce odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly Jeseník, pracoviště Hněvotín (v západoněmecké licenci se tam projektovaly montované rodinné domky).

Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná. Po založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci se stal vedoucím tohoto pracoviště, na němž působil až do roku 1985. Svou projekční a rekonstrukční činností přispěl k zachování, obnově a k dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů.

Svůj celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah ke svému rodnému městu zúročil v bohaté přednáškové a publikační činnosti. Od počátku šedesátých let přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu jeho zajímavých článků najdeme v prostějovské Štafetě, v olomouckém měsíčníku Kdy-Kde-Co, ve sbornících VSMO a v jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO „O významných osobnostech a jejich hrobech v Olomouci", "O historii olomouckých hřbitovů" a "K vývoji olomouckých řemesel". Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další, zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.