(narozen 27. prosince 1877 v Bludově u Šumperka; zemřel v Železné Rudě na Šumavě 29. června 1934) studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a po kvartě přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Již za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři a paleontologovi Mořici Remešovi zkameněliny a prof. Františku Polívkovi ilustroval Květenu zemí koruny české. Od té doby se datuje i celoživotní spolupráce Adolfa Kašpara s nakladatelem Romualdem Prombergerem, který ho doporučil ke studiím na AVU u prof. Hanuše Schwaigera (absolvoval ji v letech 1899–1904). V roce 1903 Adolf Kašpar mimořádně zdařile ilustroval Babičku Boženy Němcové, čímž byla předurčena budoucnost jeho tvorby, která měla těžiště v knižní ilustraci děl A. Jiráska, Z. Wintra, K.V. Raise, I. Hermanna. Kašpar byl kmenovým ilustrátorem Prombergerova nakladatelství v Olomouci, i Ottova nakladatelství v Praze. A Kašpar žil od roku 1910 v Lošticích, odkud často zajížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi spisovatelem Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „Rusava – život valašské dědiny" (12 akvarelů a 17 perokreseb), vydaná v roce 1928 v Olomouci. Adolf Kašpar vydal v roce 1926 kroniku své rodné obce „Paměti obce Bludova". Jeho přítel František Táborský vydal v roce 1935 v Prombergerově nakladatelství na počest zesnulého Adolfa Kašpara monografii „Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik". Oblíbeným turistickým cílem v Lošticích je Památník Adolfa Kašpara, v němž je shromážděna jeho původní tvorba, ilustrované knihy a časopisy, korespondence, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru (slavného rodáka připomíná i rodný dům A. Kašpara v Bludově).