(naroznen 22. 12. 1827 v Josefově na Náchodsku; zemřel v Olomouci 10. prosince 1899)

Byl ve své době respektovanou osobností, která mimořádně pozitivně ovlivnila rozvoj českého školství a českého vlasteneckého života na Moravě.

Pod jeho vedením se dokázalo Slovanské gymnázium z nesmírně skromných podmínek vypracovat ve věhlasný vzdělávací ústav s akčním radiem téměř celé Moravy a Slezska. Kosina v krátké době vytvořil profesorský sbor z vynikajících osobností a svým příkladem podněcoval své kolegy i studenty k cílevědomé práci ve škole i ve veřejném životě. Jeho celoživotní láskou byla antická filozofie a kultura. Studoval i historii a měl obdivuhodně široké odborné a jazykové znalosti, které získal za středoškolských studií v mnohojazyčném Lvově. Své literární ambice realizoval v oblasti vědecké a společenské publicistiky. Na pražské univerzitě studoval kromě češtiny a dějepisu i latinu a řečtinu. Už ve svém prvním působišti na gymnáziu v Hradci Králové (1853–1867) kromě svědomité výuky překládal mj. Platona a Sokrata a napsal dokonce vlastní učebnici latiny. Osvojil si výborně klasickou rétoriku, nesnášel germanizmy a i od svých podřízených vyžadoval kultivovaný jazykový projev.

V Olomouci se celou svou tvůrčí erudicí pustil do práce na Slovanském gymnáziu a mimořádně aktivně se zúčastňoval českého vlasteneckého života. Měl zásadu: „Běda národu, který není veden k poezii! K jeho humanitnímu duchovnímu odkazu se i svými vlastními literárními aktivitami hlásili jeho nástupci, jeho žáci i studenti v dalších generacích. Kosina své literární ambice realizoval v oblasti filozofie a jazykovědy. Zásadním způsobem se zasloužil o založení časopisu Komenský, který vyšel poprvé v Olomouci v roce 1873 (a který přes peripetie doby vychází dodnes!). Jeho nejznámějším dílem jsou olomouckým českým intelektuálním životem inspirované Hovory olympské, zahrnující dobové filozofické úvahy a kritiky jazykovědné a literární. V jeho literární pozůstalosti je ukryta i bohatá korespondence, z níž nejrozsáhlejší a nejvýznamnější je korespondence s Františkem Bartošem a s Jaroslavem Vrchlickým.

Kromě usilovné práci na rozvoji Slovanského gymnázia byl Kosina i spiritus agens olomouckých českých vlasteneckých spolků (Matice školská, Spolek učitelů moravských, Vlastenecké muzeum, Sokol). Mimořádně cenné je zapojení ředitele Kosiny a jeho profesorského sboru do vzdělávacího programu Slovanského dělnického spolku, založeného v roce 1872. Tato spolupráce, spočívající v přednáškách a posléze v systematické výuce, vedla ke vzniku zprvu dvouleté Pokračovací průmyslové školy (pro niž české školy, včetně Slovanského gymnázia a později i České reálky zapůjčovaly prostory), a která se po První světové válce osamostatnila. Tato aktivita snad předznamenala osud historické budovy Slovanského gymnázia v Kosinově ulici (vybudované ze sbírek českých vlastenců a vysvěcené v roce 1884), která se v důsledku chaotického společenského vývoje v 50. letech stala centrem Pracovních záloh a nezájmem po roce 1989 se už natrvalo stala sídlem Středního odborného učiliště.