Birgus Josef, PhDr. - vynikající germanista, ředitel Polívkova reálného gymnázia

Birgus Josef, PhDr. - vynikající germanista, ředitel Polívkova reálného gymnázia

(nar. 23. května 1905 v Přerově; zemřel v Olomouci 23, října 1985) se narodil 23. května 1905 v Přerově v rodině strojvůdce. Ve Valašském Meziříčí navštěvoval 1915 -1923 reálné gymnázium. Pod vlivem rozsáhlého humanitního vzdělání, kterého se mu dostalo na tomto gymnáziu, začal nejdříve studovat klasickou filologii na Karlově univerzitě v Praze, v druhém semestru však přestoupil na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně a změnil obor na aprobační skupinu němčina, filozofie a malá francouzština. Jazyky se staly jeho celoživotní láskou, vedle již zmíněných se věnoval i angličtině a později ruštině, kterou studoval dálkově. Doktorát filozofie získal v roce 1931 rovněž na Masarykově univerzitě. 

Po absolvování univerzity a vojenské prezenční služby nastoupil dráhu středoškolského profesora na státním reálném gymnáziu v Příboře. V tomto městě se v roce 1936 oženil, natrvalo s rodinou usadil a po celý život se sem vracel, i když pracoval v různých koutech Moravy. Jeho milovaná města však byla Valašské Meziříčí a Olomouc. Po zrušení příborského gymnázia vyučoval za války na gymnáziích v Brně, Valašském Meziříčí, Kroměříži a v poválečných letech v Rýmařově. Roku 1948 se stal na základě konkurzu ředitelem Polívkova, dnešního Slovanského gymnázia v Olomouci. Na podzim roku 1950 byl však v důsledku poúnorového vývoje vedoucí funkce zbaven, ačkoliv se osvědčil jako vynikající pedagog i organizátor. Odešel pak na gymnázium v Příboře, odkud byl po krátké době (1951) přeložen na místní základní školu.

Významný předěl v jeho povolání a v celé životní dráze nastal, když byl začátkem školního roku 1953/54 povolán k působení na katedře germánské a anglické filologie nově zřízené Vysoké školy pedagogické v Olomouci, která byla později začleněna do Univerzity Palackého. V příznivých podmínkách vysokoškolského pracoviště rozvinul mnohostranné působení pedagogické, odborné, publikační, veřejné, organizační, překladatelsko-tlumočnické aj. až do své smrti v roce 1985.

Jeho milovaným oborem byla metodika vyučování německému jazyku, podílel se na vzniku časopisu Cizí jazyky ve škole (1957), v tomto časopise byl 8 let členem redakční rady, z toho pět let zástupcem šéfredaktora. V tomto časopise vyšly desítky jeho příspěvků, pravidelně informoval o časopise Fremdsprachenunterricht a Praxis des neusprachlichen Unterrichts. Podílel se též na tvorbě učebnic, ať už recenzemi nebo přímou spoluprací. Věnoval se i praktické činnosti překladatelsko-tlumočnické, řadu let tlumočil na Academia filmu Olomouc, na různých konferencích a sympoziích. Působil i jako externí učitel na Jazykové škole a v důchodu vyučoval v letech 1971-1981 v intenzivních kurzech němčiny, pořádaných strojírenským koncernem Sigma.

Jeho povaze byla cizí honba za kariérou, svou práci vykonával vždy a všude s velkým osobním zaujetím, odpovědně a s trvalým zájmem o věc. 

Z jeho působení v ředitelské funkci na Polívkově reálném gymnáziu v Olomouci vnímají pamětníci pozitivně korektnost pracovních a mezilidských vztahů, snahu ochránit školu před politickým fanatismem i snahu o kontinuitu její dosavadní úrovně a zachování pedagogické atmosféry „reálky“.