Böhm Jaroslav, PhDr., doc.- ředitel Archeologického ústavu Praha, akademik ČSAV

Böhm Jaroslav, PhDr., doc.- ředitel Archeologického ústavu Praha, akademik ČSAV

(nar. 8. března 1901 v Holešově; zemřel v Praze 6. prosince 1962) se od mládí živě zajímal o moravskou minulost. Při studiích na Slovanském gymnáziu ve válečných letech (maturoval 1919) ho významně ovlivnil kustod olomouckého Vlasteneckého muzea, vášnivý archeolog Jaroslav Palliardi. Následně se věnoval na FF UK v Praze archeologii u profesora L. Niederleho (doktorát 1924). Už od roku 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu, který od roku 1939 řídil a kde setrval až do své náhlé smrti.

Rozsah Böhmova zájmu byl značný (od pravěku až po středověk). Předmětem jeho stěžejního zájmu bylo období halštatské a laténské (tedy starší a mladší doba železná) v Čechách a na Moravě. Nejprve se zabýval Lužickou kulturou, posléze zasáhl do výzkumu téměř všech období pravěku.Vedl, či zúčastnil se řady velkých archeologických výzkumů, např. v Kuštanovicích (na Podkarpatské Rusi), v Nitře a v Domici na Slovensku, na moravském Starém Hradisku, a v Čechách v Libušině a v Kobylech. 

Dr. Böhm propagoval plošné terénní výzkumy vedené moderními metodami a provázené patřičným zázemím a technickou dokumentací.

Po 2. světové válce se mu podařilo, vzhledem k příznivým podmínkám vyplývajícím ze zvýšeného zájmu o českou a slovanskou minulost, prosadit řadu rozsáhlých terénních výzkumů a po vzniku ČSAV (byl spoluzakladatelem ČSAV a jedním z prvních akademiků) zřídit expozitury archeologického ústavu v Mostě, v Plzni a v Opavě. Získaný bohatý výzkumný materiál systematicky zpracovával vědecky i popularizačně. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Základy hallstattské periody v Čechách (1938), Staré Hradisko I, II, III (1936 a 1937), Kronika objeveného věku (1941), Naše nejstarší města (1946).

Po válce přednášel i na obnovené olomoucké univerzitě. V roce 1958 mu byl udělen Řád práce (Díla, která napsal v 50. letech jsou bohužel silně ovlivněna marxismem a poplatná své době).