Doupalová Eva, PhDr. (roz. Procházková)

Doupalová Eva, PhDr. (roz. Procházková) - docentka oboru literární historie

(nar. 13. srpna 1936)

Vztah pani docentky Doupalové ke Slovanskému gymnáziu byl dán rodinnou tradicí. Otec JUDr. Václav Procházka (nar. 1897) patřil k poslednímu předválečnému ročníku maturantů tohoto ústavu, jemuž vděčil za obdivuhodně široké a hluboké vědění a vzdělání. S úctou vždy hovořil o svých bývalých profesorech, uctíval zejména klasické filology. Latinou ji trápil od mládí. Dodnes vzpomíná na ranní cestu Bezručovými sady v roce 1947, kdy ji doprovázel k přijímacím zkouškám do primy. Jejím třídním profesorem byl pozdější hispanista na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, mladý dr. Oldřich Bělič.

Její pobyt na gymnáziu byl přerušen zákonem o jednotné škole a teprve jako patnáctiletá znovu směřovala na Slovanské gymnázium, které tehdy neslo název Jedenáctiletá střední škola třída Jiřího z Poděbrad. I dnes před jejíma očima defilují tváře profesorů Bráblíka, Horčičky, Lišky, Kabeláčové, Petra, třídního profesora Hutáka a dalších. - V duchu rodinné tradice navštěvuje Slovanské gymnázium rovněž i její vnuk.

Po absolvování FFUP (1958) učila předmětům své aprobace (Čj-D) na pedagogickém gymnáziu v Jihlavě a později na základních školách v Olomouci. Zaměřila se zejména na diferencovanou výukou českého jazyka a literatury. Pedagogickou zkušenost ze základních a středních škol zúročila v říjnu 1969 přechodem na PdF v Olomouci, nejdříve jako členka kabinetu sociální patologie, od r. 1971 jako odb. asist. na KČJL se zaměřením na literaturu pro děti a mládež. Zajímala ji také problematika vývoje české historické prózy. Doktorát filozofie získala na základě rigorózních zkoušek z dějin ČL a obhájení disertační práce Tvorba národního umělce Miloše V. Kratochvíla v roce 1975. V dalších letech věnovala pozornost lidové slovesnosti, speciálně gnozeologickým aspektům pohádky a pověsti. Kontaktovala se s Ústavem české literatury ČSAV v Brně, jmenovitě s p. profesorem PhDr. O. Sirovátkou, CSc. Jako aspirantka u prof. PhDr. Eduarda Petrů, DrSc., předložila v červnu 1987 kandidátskou disertaci na téma Moravská lidová pověst ve vývoji české literatury (1945 – 1985), obhájila ji před komisí v Brně a získala vědeckou hodnost CSc. Součást kandidátské práce (2 díl.), Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí,vydán samostatně jako separát AUPO – Facultas Pedagogica, Philologica IV 1987 – ČJL 6. Obsahoval údaje o více než sto osobnostech obírajících se uvedenou činností od národního obrození do současnosti. V roce 1989 získala na základě rozpravy ve vědecké radě FF UP docenturu z dějin a teorie české literatury. Paralelně s pohádkou a pověstí sledovala tvorbu pro děti a mládež, především na úseku poezie. Na požádání pedagogických středisek i okresních knihoven přednášela učitelům a knihovníkům o novinkách v tvorbě pro děti a mládež. Z rodinných důvodů jsem od 1. 9. 1993 odešla do důchodu. Když se však situace změnila, působila jako docentka na katedře ČJL PdF Ostravské univerzity do konce stud. roku 2010. Kromě pedagogické se nadále věnovala i činnosti přednáškové pro učitele a knihovníky, spolupracovala s oddělením pro děti a mládež Knihovny města Olomouce a v jejím zpravodaji Naše knihovna pravidelně několik roků hodnotila knižní novinky z oblasti literatury pro mládež. Příležitostně též zpracovává posudky o knížkách pro děti pro různá nakladatelství.

Po celé své profesní působení na pedagogických fakultách Univerzity Palackého i Ostravské univerzity jí nejvíce radosti a uspokojení přinášela práce se studenty, celou dobu ji vnímala jako vnitřně oboustranně obohacující. Jistě se i do ní promítly podněty a vzory profesorů ze Slovanského gymnázia i přednášejících z olomoucké "almae matris". Na svá studia na Slovanském gymnáziu vzpomíná velmi ráda: „Byli jsme nadaná třída a soudržný kolektiv. Slovanskému gymnáziu, jeho současným i příštím pedagogům přeji do budoucna řadu vnímavých studentů toužících po poznání a vědění. Nechť se daří profesorům tohoto předního olomouckého ústavu nabídnout svým žákům také cestu k přemýšlení nad mnohdy palčivými, ale podstatnými otázkami lidského života."