Kořínek Karel

Kořínek Karel - ředitel Slovanského gymnázia, předseda spolku Žerotín

(nar. 15. února 1856 v Olomouci; zemřel tamtéž 2. února 1920)

Na Slovanském gymnáziu maturoval v roce 1874. Po vysokoškolských studiích byl nejdříve suplentem a pak profesorem latiny, řečtiny a češtiny na brněnském gymnáziu. Odtud přešel řídit gymnázium v Třebíči a v roce 1908 převzal řízení Slovanského gymnázia. I když měl uzavřenou povahu, tak rozsáhlými znalostmi literární historie, svou rozsáhlou publikační a veřejnou činností posilující české národní sebevědomí si získal oblibu zejména u studentů vyšších ročníků.

V tehdy převážně německé Olomouci bylo Slovanské gymnázium institucí ideově úzce spjatou s českým kulturním životem. Ten je v Olomouci spojován především s pěveckým a hudebním spolkem Žerotín, jehož předsedou byl od roku 1910 právě pan ředitel Kořínek. Společně s profesorem hudební výchovy J. Waltrem organizoval každoročně „Akademii žáků českého gymnázia“, na niž účinkovali nadaní houslisté, klavíristé, pěvecký sbor i recitátoři. Důkazem obliby těchto pořadů u českého obyvatelstva je jednak velká návštěvnost těchto akcí i pochvalné kritiky v předválečném tisku.

Pan ředitel Kořínek obnovil tradici studentských „Majáles“ na Sv. Kopečku, spojených s veselým programem se zpěvem a taneční zábavou. Organizoval i přednášky o významných spisovatelích a jejich vlivu na národní uvědomění českého obyvatelstva.

Za pana ředitele Kořínka - kromě nesmlouvavě vyžadované disciplíny - nebyl život na Slovanském gymnáziu tak šedivý, jako jeho chodby a třídy v nižších patrech. Z přízemí o přestávkách voněly párky a jiné dobroty prodávané panem školníkem, v zimě se ozýval rachot uhlí, přikládaného z plechových věder do velikánských kamen ve třídách. Mezi hemžícími se studenty pobíhal páně ředitele černobílý pes Pegas, žadonící něco na zub od svých studentských dobrodinců. Tento pes pozoruhodného vzhledu a neurčitého původu vynikal úžasnou inteligencí. Sám si např. naskočil do tramvaje u hotelu Palác a bezpečně si dojel pro svého pána do kavárny Národního domu!

Pan ředitel obýval se svojí manželkou a šesti dětmi prostorný byt ve druhém poschodí gymnazijní budovy, kde se tehdy svítilo plynem. Ve své rodině byl vůdčí a určující osobou, nekompromisně vyžadující pořádek a dobré studijní výsledky. Se svými dětmi sdílel i vlastní záliby a tak obohacoval jejich život o lásku k hudbě a k literatuře. Na rodinných procházkách je seznamoval s historií Olomouce, na prázdninových pobytech v Tišnově, příp. v Orlických horách s nimi nevynechal žádné z památných míst nebo přírodních zajímavostí.

Události První světové války a neovlivnitelný úpadek gymnázia nesl pan ředitel Kořínek velmi těžce. Ihned po vzniku samostatné ČSR se pan ředitel Kořínek s profesorským sborem energicky podílel na konsolidaci válkou zdevastované školy. Jeho náhlá smrt v roce 1920 však jeho úsilí i plány do budoucna přervala… Pamětníci z let působení pana ředitele Kořínka na Slovanském gymnáziu si svá přátelství z lavic Slovanského gymnázia uchovali po celý život. Přátelství, solidarita a vzájemná pomoc byly totiž mnohdy jedinou světlou jistotou v následujících nelehkých dobách hospodářské krize, v hrůzách dalšího válečného konfliktu i v složité době následující…